Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 458 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Cherrywood
datum / id30.12.2021 / 527441Vytisknout |
autorJamardi
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaFantasy
zobrazeno93x
počet tipů8
v oblíbených0x
Prolog

Toto je přibližný obsah příběhu, který jsem četla v jedné knize od zahraničního autora přeložené do češtiny.  Někdy v devadesátých letech. Kniha byla napsaná asi v letech osmdesátých. Bohužel si nepamatuji ani název knihy ani jméno autora. Pokud bude někdo vědět, o jakou knihu jde, napište.

Cherrywood

„Dnes balíme, už se těším do Cherrywoodu,“ řekla Cora ráno ještě ve stanu.

Po týdnu lenošení u jezera se těšila na zábavu, kterou ji Dean slíbil. Do Cherrywoodu na dožínkové slavnosti, kam je pozval Deanův přítel Max. Na lidi, kteří se umí bavit a dodržují staré zvyky. A také na lidi, kterým ani současný svět není cizí. Věděla, že hodně lidí z vesnice má doma počítač, i více počítačů. Max je naučil s počítačem zacházet v kurzu programování a všechny to chytlo. Mohou se od nich něco nového přiučit i v tomto směru.

Vyjeli až odpoledne. Slavnosti začínají zítra a místní budou mít dnes asi hodně práce. Nechtěli překážet.

K večeru dorazili do vesnice. Překvapilo je, že nikoho nevidí venku. To by se za letního pěkného počasí dalo předpokládat. Ani neviděli nic, co by napovídalo, že zítra začínají slavnosti. Zeptají se na to Maxe. Ale kde vlastně Max bydlí? Rozhodli se zastavit u prvního domku a požádat o pomoc.

„Haló, je tu někdo?“ zavolal Dean, když nikdo na zvonění nereagoval. Zaslechli totiž nějaké zvuky z kuchyně. Kuchyni poznali podle vůně linoucí se z okna. Napadlo je, že třeba potřebují pomoc.

Škvírou dveří od ložnice viděli a slyšeli, že se tam dva oddávají tělesným radovánkám. Šli do kuchyně. V troubě se peklo maso. U stolu seděl chlap. Jednu ruku měl ponořenou v hrnku se sádlem, druhou rukou si nabíral chipsy a hltavě je jedl. Chipsy mu padaly po stole i po zemi, ale nevšímal si toho. Na zemi bylo i dost jiného rozšlapaného jídla.

„Pane, moc se omlouvám, já jsem Dean Smith. Mohl byste mi prosím říct, kde bydlí Max Cobbler?“

Chlap neodpověděl a choval se jako by tam vůbec nebyli. Začal si olizovat sádlo z druhé ruky.

„Tady se nic nedozvíme, zkusíme to jinde,“ řekla Cora.

Zkusili druhý, třetí, čtvrtý domek, ale nikdo jim neotevřel. To je divné. Musíme najít Maxe sami, řekli si.

Konečně našli dům, kde měl bydlet Max.

„Maxi, už jsme tady! Dean a Cora!“ Ale žádný zvuk jako odpověď, jen naprosté ticho.

Vešli do domu. Zdál se být prázdný. Až teď ho uviděli. Seděl u počítače a soustředěně hleděl na obrazovku. Něco vyťukával na klávesnici.

„Maxi, tady Dean a Cora, slyšíš nás?!“ Bylo to marné. Vůbec je nevnímal.

Co se tady probůh stalo?

V sousedním domě už ani nezvonili, ale rovnou vstoupili. Kde jsou jeho obyvatelé, poznali snadno podle křiku a padajícího nábytku. Dva muži spolu bojovali u vchodu do spíže. Právě vyhrál mladší muž a zabouchl a zamknul za sebou dveře. Starší muž se nervózně a rozlobeně začal rozhlížet po kuchyni. Na podlaze seděla žena, jedla koláč přímo z plechu a strašně mlaskala. Když uviděl Coru a Deana, vzal nůž a rozběhl se za nimi.

Vyběhli, sedli do auta a rychle vyjeli. Ještě se ohlédli, jestli za nimi neběží, ale neběžel. Asi právě bojuje o koláč, řekli si.

„Pryč, musíme pryč a někomu to nahlásit,“ řekla Cora

„Myslíš teď večer? Budou si myslet, že si z nich střílíme. Necháme to na ráno. Bude nejlepší, když přespíme v lese,“ řekl Dean.

Když míjeli žlutý domek. Všimli si, že po zahradě někdo běží. Že by měli zásoby jídla také na zahradě? Nebo v tomto domku bydlí normální lidé? Museli to zjistit.

K zahradní besídce šli s obavami. Dean měl v ruce svazek klíčů, Cora nesla balík sušenek. Zaklepali a vešli. Za dveřmi se na ně dívaly čtyři velké vystrašené dětské oči.

„Kde máte rodiče a co se tady stalo?“

„My nevíme, my jsme byli nemocní,“ řeklo asi šestileté děvče

„Rodiče jsou doma, ale nemluví s námi,“ řekl asi stejně starý chlapec. „Řekli nám, že máme zůstat v pokoji a nosili nám rohlíky a čaj. Ale včera nám nic nedonesli. Tak jsme šli dolů. Ale to už se zajímali jen o jídlo a sami o sebe. Ještě včera nám řekli, ať neotravujeme. Dnes už vůbec nic.“

„Pojďte se podívat na našeho bratra. Úplně se změnil. Rodiče se teď muckají, ničeho si nevšimnou,“ vybídlo Coru a Deana děvče.

Patnáctiletý chlapec seděl u počítače a zíral na obrazovku jako to prve viděli u Maxe.

„Podívejte,“ ukázalo děvče na jeho prsty a pokusilo se je zvednout z klávesnice. A uviděli, že prsty už nejsou lidskými prsty, ale že jsou ke klávesnici připěvněny pomocí drátků a chlapec už není chlapcem, ale stal se součástí počítače.

Dean a Cora oněměli. Byl i Max na tom stejně a nevšimli si toho?

„Co jíte a pijete?“ vyzvídal Dean

„Zavařeniny ze sklepa. Ostatní jídlo maminka a tatínek hlídají a nedají. Zamkli ho a klíč mají u sebe,“ řekl smutně chlapec.

„Je tady ve vesnici ještě někdo takový jako vy? Byli jste hledat pomoc u sousedů?“ zeptala se Cora.

„Byli jsme skoro ve všech domech a všude je to stejné,“ řeklo děvče.

„Podíváme se ještě do zbylých domů a ještě jednou na Maxe,“ řekl Dean. „Rychle než bude tma.“

Nikoho zdravého nenašli a zjistili, že Max je na tom stejně jako bratr dětí.

„Dnes přespíme v autě a v lese,“ řekl Dean „Pro jistotu, kdyby snad někdo....“, ale dál už nedořekl. Nebylo potřeba mluvit o tom, co všichni tušili, i když se to báli vyslovit. Kdyby snad někde došlo jídlo a někdo se začal potulovat venku. Zatím to bylo málo pravděpodobné, takový člověk by jako první šel k sousedům, uvažoval.

Zítra pojedou hledat pomoc. Jak se to stalo? Proč zrovna Cherrywood? Je to nějaká otrava z jídla nebo pití, které dovezli před několika dny? Jak je možné, že to zasáhlo všechny kromě těch dětí? Nebo je to práce mimozemšťanů, kteří se zaměřili na tuto vesnici a děti přehlédli? Uvědomili si, že naposledy nakupovali jídlo a benzín před týdnem, když jeli k jezeru. Od té doby nikoho neviděli ani s nikým nemluvili. Co je zítra čeká? Nejsou i oni dva ti, které přehlédli?




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.01.2022 22:21:13dát kritice tipJamardi

Zeanddrichu E., Tobě taky :) Díky :)

01.01.2022 20:12:55dát kritice tipZeanddrich E.

Jó, v tomto asi nepomůžu:)

((...)).

Jamardi:), přeji Ti ale vše dobré do Nového roku:)

01.01.2022 19:06:03dát kritice tipJamardi

Ivi, to mě těší. Děkuju :)

01.01.2022 19:04:28dát kritice tipJamardi

dievča z lesa, díky :)

01.01.2022 16:49:18dát kritice tipblacksabbath

Jarmilo...žádný šuplík mi to neotevřelo....ale početla jsem si:-)))

30.12.2021 19:28:141 tipů dát kritice tipJamardi

Ireno, asi mně ten závěr nepřipadal tak důležitý vzhledem k tomu, že to byla jen fantazie. Mě zaujalo hlavně to, kde viděl autor problém. Četla jsem to asi v roce 1990 a tenkrát u nás ještě nebylo tolik počítačů..... Díky :)

30.12.2021 19:21:391 tipů dát kritice tipJamardi

Hanko, ani já bych se na takový film nechtěla dívat. Díky :)

30.12.2021 19:20:561 tipů dát kritice tipJamardi

annnie, děkuju :) Fantasy díla jsem nikdy záměrně nečetla. Toto byla náhoda. Teď mnohem víc než dřív - co jsem tady na Písmáku :)

30.12.2021 18:27:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Je to opravdu zvláštní téma, Jarmilo... tohle bych si nejspíš pamatovala :-)

30.12.2021 18:22:19dát kritice tip8hanka

veľmi ma to zaujalo, film by som ale  vidieť nechcela...v poslednej dobe mi  robí zle pozerať na nešťastie iných ...o deťoch ani nevravím

 

30.12.2021 17:59:02dát kritice tipannnie

Jamardi! To nám nemůžeš udělat! Dopiš to, ber to jako výzvu!

Tipovala bych Stephena Kinga či někoho podobnýho. Tip a.

30.12.2021 17:48:38dát kritice tipJamardi

Alegno, takovou fantazii, abych psala pokračování nemám. :) Děkuju :)

30.12.2021 17:47:20dát kritice tipJamardi

Renato, už nevím. Vím jenom že se snažili hledat pomoc a že se báli. Celé to bylo delší hlavně proto, že procházeli dům po domu a všechno popisovali. Více se skrývali a více je ti lidi honili. Oni byli odhodlaní tomu přijít na kloub a zachránit koho se dá. Díky za tip :)

30.12.2021 17:28:20dát kritice tipAlegna

taky neznám, je to  horrorové a hodilo by se pokračování

30.12.2021 17:08:23dát kritice tipbixley
redaktor prózy

jamardi, to neznám, ale zaujalo mě to. To končí takhle nevysvětlené? 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor