Karel se se Slávkou dal dohromady na supernetové seznamce. Měla moc hezkou fotku. Nějakou dobu si psali a pak se rozhodli, že se konečně setkají.

První setkání proběhlo v parku. Museli si vyhledat, který park je zrovna volný. Povídali si zcela klasicky o tom, který z jejich příbuzných nejvíce utrpěl Virovou nákazou. Slávka měla krásnou barevnou Roušku, která bezvadně ladila s fotografií, která Karla tak zaujala na supernetu.

Po týdnu se setkali podruhé, Karel nabídl společnou večeři.

V restauraci oba připojili dávkovače potravy do příslušných portů na svojí Roušce a při jídle se bavili.

"Karle, co bys tomu řekl, kdybychom zítra šli ke mně?"

"Už?" pomyslel si Karel. Teprve druhé rande a už budou utrácet za Testy. Ale protože se mu Slávka líbila a dlouho s nikým nechodil, nebyl proti.

Ve Slávčině bytě se napojili na testovací terminál, zaplatili Test a nechali si umělou inteligencí vyhodnotit, zda, přihlédnuto k historii její a jeho nákazy Virem, neskončilo by sejmutí Roušky fatálně. Naštěstí tomu tak nebylo.

Karel sejmul Roušku. Jeho mladý, pěkný obličej vykoukl do Slávčina bytu. Nyní byla řada na ní...

...a se zlou se potázal. To, co na něj koukalo poté, co Slávka sejmula Roušku, nebyla ona krásná fotka: ale velmi ošklivá tvář.

"Ty..." vykoktal ze sebe, "ty jsi jinotajka! A hřešíš na to, že když už někdo přijde k tobě domů a zaplatí Test, neodmítne tě! Ale já jsem s tebou skončil. A nahlásím tě!"

Karel nasadil Roušku, vylétl z bytu, dotknul se svého supermobilu a pomyslel na žalobu. Ze stále se vzdalujícího Slávčina bytu bylo slyšet její supermobil, jak odříkává kovovým hlasem:

"Dle paragrafu 789581 Prodlouženého Nouzového Stavu na vás byla podána žaloba pro trestný čin jinotaje..."