Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vetešníkův krám / Hlavně opatrně

05. 01. 2022
15
13
334

14) Vetešníkův krám

Zdá se, že živý turista vesnicí už dlouho neprošel, neboť z okolních domů bázlivě vykukují obyvatelé, aby si nás prohlédli. Dokonce se otevírají i dveře obchodu se smíšeným zbožím, kam, jak už víme, turisté nesmí. Navzdory tomu, že jsme v Asii, nevybíhá z krámu majitel a netahá nás dovnitř za rukáv. Obchůdek vybavením i sortimentem připomíná samoobsluhu mého mládí, ve které však zákazníky nevítá usměvavá Anička Holubová za pultem, ale obezřelý Mustafa Ibrahim přede dveřmi. Ten se velice, ale velice omlouvá, že nás dovnitř opravdu, ale opravdu vpustit nemůže, nicméně se zdvořile táže, čeho si panstvo žádá. Žádáme repelent proti komárům a láhev minerálky. Hokynář za okamžik přináší zboží s účtenkou, odnáší desetidolarovou bankovku a po delší chvíli přichází vrátit drobné. Samozřejmě v rufiích.

Ovšem největší překvapení nás čeká, když se znaveni usazujeme na zídku u jednoho ze zavřených obchodů se suvenýry. Netrvá dlouho a před vchodem zastavuje skútr, sesedá z něj neobvykle vytáhlý domorodec, chrastí klíči v zámku a nenápadnými posunky signalizuje, abychom jej následovali dovnitř. Za námi opět zamyká, stahuje roletu, ubezpečuje se, že není do kvelbu z ulice vidět a jak postupně rozsvěcí, police a stojany se rozblyští pozlátkem lidské marnivosti. Prodavač jest povahy lstivé, ducha úskočného a krám má plný turistické veteše. Hned za dveřmi poznávám, že jsme upadli do zajetí. Do zajetí, ze kterého není jiného vyváznutí, než vykoupením. Přesněji řečeno vykoupením veškerých cetek, jimiž obchod oplývá měrou nadbytečnou. Už jenom pohled do regálů odnímá chuť k životu. Tohle že je tradiční lidové umění? Buďto se místní kumštýři už stihli vyšvihnout na celosvětovou vlnu tuposti a podlehli zdegenerovanému zaoceánskému vkusu, nebo jsou zaručeně maledivské řemeslné produkty dovezeny z Číny, která je na globálních záchvatech imbecility ekonomicky závislá. No ale nekupte to, že, když vám to dá za polovinu ceny.

Sklání se k večeru. Obyvatelé se uchylují pod střechy svých příbytků, kaloni se slétají do korun palem k nočnímu odpočinku a nám, turistům, zbývá do večeře ještě spousta času. Když se procházíte po ostrově, ať jdete kterýmkoli směrem, stejně dojdete na pláž. A málokde na světě si nebe dovede zahýřit barvami zapadajícího slunce tak, jako na maledivské pláži. V jednu chvíli hoří nebe, země i moře. Je s podivem, jak dlouho vydrží člověk žasnout. Na tomhle čarovném místě ale plane požár západu až nespravedlivě krátce. Několikrát stisknete spoušť fotoaparátu a je po všem. Ostrov pohltila tma a městská pláž ožívá divokým nočním životem typickým pro tuto oblast. Projevuje se to tak, že prázdné pobřeží se ještě více vylidní. Pouze jedno osamělé děvče, zahalené mlžným oparem a nikábem, nicméně lascivně bosé, s chodidly zabořenými v mokrém písku zasněně hledí do dáli, naslouchá šumění oceánu a nechává si kotníky laskat hřejivými vlnkami příboje. Maledivané chodí bosí často a rádi. Když bydlíte na ostrově, který je kompletně pokrytý jemným vyhřátým pískem, nepotřebujete najít na každém rohu obchod pana Bati, jak je to běžné v Indii, na Srí Lance a u nás. A mimo to – do nohy díru neprochodíte.

 

15) Hlavně opatrně

Rozmanité cestovní příručky se liší ve svých doporučeních. Co však společně a jednohlasně svým klientům doslova vnucují, je opatrnost. Dozvíte se, že po setmění mohou být neopatrní chodci okradeni, v pouličních jídelnách neopatrným strávníkům hrozí zažívací potíže, na prudkém slunci neopatrní rekreanti dostanou úžeh nebo úpal, moře se vyznačuje silnými proudy a každoročně v něm utone řada neopatrných plavců, žralok zákeřně číhá za útesem a žere neopatrné potápěče a mnoho dalších poplašných zpráv.

Dobrá, dobrá, nic proti obezřetnosti. Znamená to však, že když mě uloví žralok a zjistí, že jsem opatrný, tak mě s odporem vyplivne? Nebo že se proud s omluvou obrátí a zanese mě zpátky ke břehu? Ne. Znamená to, že mám jíst v hotelové restauraci, koupat se v bazénu a odpočívat pod slunečníkem poblíž plážového baru. Z toho je vidět, s kým jsou autoři bedekrů spolčeni a komu tyhle rady ženou vodu na mlýn. Pravý dobrodruh se zastrašit nenechá.

O poledni, kdy slunce pálí nejvíc, chystáme s manželkou brýle, ploutve, šnorchly a jdeme se osvěžit do moře. Kam taky jinam. Trošku mě znepokojuje, že při odlivu je u břehu hloubka mezi třiceti a padesáti centimetry, pročež drhnu břichem o dno a zanechávám za sebou brázdu plnou drcených korálů, škeblí a slisovaných ryb. Myslím, že ani nejstarší rybáři ještě neviděli tak ploché platýse.

Korálů je tu spousta druhů, velikostí, barev i tvarů. Na první pohled připomínají rostliny. Jde však o živočichy, kteří zůstávají ve stádiu polypa, žijí v obrovských koloniích, živí se planktonem a vylučují uhličitan vápenatý, který tvoří jejich tvrdou schránku, schránky pak po nějakém čase celý útes. Obývá jej, kromě ryb, nesčetné množství dalších bezobratlých mořských organismů. Mezi nimi jsou houby, žahavci, kroužkovci, korýši, měkkýši a četní ostnokožci. Společenství korálů se rozrůstá a v cestě za světlem se stále více přibližuje k mořské hladině. Takto nenápadně vzniká bariérový útes a prstenec korálových ostrovů – atol. Celý proces trvá miliony let. Atol však není konečnou fází přeměny korálů. Kámen z jejich schránek je významným a donedávna vlastně jediným stavebním materiálem na domy zdejších obyvatel. Tradiční maledivská vesnice se vyznačuje elegantním a geometrickým uspořádáním s širokými písečnými uličkami v pravidelných obdélníkových vzorech.

Oproti tomu korál roste chaoticky a nepřehledně. Proplouváme se ženou labyrintem vápencových útvarů hledajíce průchod na volné moře a po několika minutách kličkování se pod námi konečně dno propadá do temné hlubiny. Vznášíme se nad okrajem korálového útesu. Dohlednost ve vodě je znamenitá a žádný záludný proud s námi necloumá, vydáváme se tedy na obhlídku podél srázu. Opatrně, pochopitelně. Cítíme se jako jediní lidé na světě. Vlny krásně houpají a kolem krouží hejna ryb bizarních tvarů a fantastických barev. Kdepak, tenhle zážitek se nedá vůbec srovnat s návštěvou mořského akvária, co mají v Dubaji, v Atlantě nebo v Olomouci. Tohle je příroda, tohle je naživo. Najednou mi zatrnulo. Hluboko pod hřbetem korálového hřebene mezi obrovskými vápencovými deštníky vidím siluetu žraloka. Ale tentokrát to není neškodný a plachý žralok černocípý, který nám obvykle dělá společnost na pláži. Připlouvám trochu blíž, abych si mořského predátora lépe prohlédl. Dravec je asi tak stejně velký jako já, špičky hřbetní i ocasní ploutve jsou bílé. Mám tu čest se seznámit se žralokem lagunovým (Triaenodon obesus). Zvláštní pocit, být v blízkosti tohoto tvora v jeho přirozeném prostředí.

Na rozdíl od žraloků černoploutvých neprojevuje žádnou plachost. Otáčí se hlavou ke mně a já zírám do jeho chladných očí. Žralok je překvapený stejně jako já. Zatímco on přemýšlí, jestli už je čas k večeři, já přemýšlím, jak se správně zachovat. Statistiky praví, že již čtyřicet let ve zdejších vodách žralok nikoho nenapadl a vyprovokovat ho k útoku může jen velmi vytrvalý idiot, který si s ním chce udělat selfie. Stojím jako socha ve vodním sloupci a hlavou mi projíždí možné scénáře dalšího vývoje. Mám zatnout bicepsy, abych ho vyděsil? Mám ještě víc nafouknout břicho, abych ho rozesmál? Mám mu podstrčit manželku, která je libovější? A vůbec, kde vlastně mám manželku? Žralok po chvilce usuzuje, že je pod jeho úroveň se se mnou zahazovat, ztrácí zájem a ladným pohybem mizí v hlubině korálové laguny. Já si v duchu odškrtávám další položku na seznamu živočichů, s kterými jsem se chtěl během pobytu na Maledivách setkat. A pak už si připadám dostatečně vlhký a nasolený, obracím se zpátky ke břehu, na kterém se žena už dávno bezstarostně sluní a netuší, že ji od vdovství dělilo jen pět metrů mořské vody.

 


13 názorů

Stačí mi si to přečíst. Pokud nemusím, nedám ani hlavu pod vodu. Kdyby to bylo na souši, věděla bych, po čem by ten žralok uklouzl.


aaa....nafoukl jsi???? břicho:-))))))))


Květoň Zahájský
04. 01. 2022
Dát tip annnie, vesuvanka

Opět děkuji z celého srdce a i jiných orgánů za přízeň a milé komentáře. Co se týče dotazů, ano, manželka to četla a schválila. Ona mě už za ty roky má přečteného. Nazvala mě sice kašparem, ale ruku na srdce, co je urážlivého na jméně Kašpar? Matěj Kopecký s ním byl všude vítaným hostem a průkopník českého letectví s ním doletěl z Pardubic až do Prahy.

Když chci mít v textu veselo, nemůžu psát o souchotinách.


vesuvanka
04. 01. 2022
Dát tip

Květoni, opět skvělé fejetony, které mě pobavily :-))) TIP. Obzvláště:

 Znamená to však, že když mě uloví žralok a zjistí, že jsem opatrný, tak mě s odporem vyplivne? Nebo že se proud s omluvou obrátí a zanese mě zpátky ke břehu? Ne. Znamená to, že mám jíst v hotelové restauraci, koupat se v bazénu a odpočívat pod slunečníkem poblíž plážového baru.

 Mám zatnout bicepsy, abych ho vyděsil? Mám ještě víc nafouknout břicho, abych ho rozesmál? Mám mu podstrčit manželku, která je libovější? 


Markel
04. 01. 2022
Dát tip

pobavilo *


Mám mu podstrčit manželku, která je libovější? A vůbec, kde vlastně mám manželku?

všimol by si si vôbec, že ju už strávil a preto nie je hladný, nestojíš mu za zahryznutie?*


Kočkodan
03. 01. 2022
Dát tip

Neopatrně jsem u tebe kliknul, ale nic se mi nestalo. Ani na slovní veteš jsem nenarazil. Ta četná varování v soukromých zprávách byla asi opravdu přehnaná...


Bačkovský
03. 01. 2022
Dát tip

Škoda, že jsi neudělal selfíčko. To byl jasný Výběr. *


annnie
03. 01. 2022
Dát tip

Ježiš, Květoni, OPATRNĚ!!! Podstrčení libové manželky mě opravdu hodně pobavilo - ale proboha, četla to ONA???

Tip a.


lastgasp
03. 01. 2022
Dát tip

Stanislave, báječné fejetonové zážitky z neobvyklého prostředí. Umíš vše krásně nadlehčit, i když jde o životně nebezpečné situace, jak v uzamčeném krámku, tak ve slaném prostředí. Děkuji za hezké počtení velkým tipem.


Květoň Zahájský
03. 01. 2022
Dát tip Gora, 8hanka

Žralok možná nebyl jenom stejně velký, ale nejspíš i stejně líný jako já. Navíc měl očividně stejný strach ze mě, jako já z něj. Ale zůstaňte úplně v klidu, když to má tlamajznu plnou zubisek, že. Já si tyto zvláštní okamžiky vždycky nahrávám do paměti s nadějí, že mi tam zůstanou do konce života. Ale pro jistotu je ještě strkám sem.


8hanka
03. 01. 2022
Dát tip

pridávam sa ku Gore, píšeš skvele, aj keď žralok tvojej veľkosti ťa predsa vydesiť nemôže a zjesť už tobôž nie, maximálne tak kúsok ruky, nohy, bôčika...pred pár dňami bola skvelá reportáž o žralokoch, potápači plávali medzi nimi, filmovali rôzne druhy, veľkosti aj riadnych mackov - žraloka bieleho, kladivohlavého...dobre sa na to pozeralo, no nechcela by som:)

začínaš ma zvyklávať, moje jednoznačné nie cestovať "tam" sa mení...milujem chodiť naboso v jemnom teplom piesku, ááách...ešte, že sa suma za bosé chodenie určite nevojde do môjho dôchodku:)


Gora
03. 01. 2022
Dát tip

Směju se, Květoni... závěr první reportáže byl mile úsměvný, avšak žraločí zjevení tvůj humor vygradovalo... vtipnější řečnické otázky, hned čtyři za sebou, jsem již dávno nikde nečetla - pokud vůbec!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru