Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ošklivé číslo

06. 01. 2022
19
46
741
Autor
bixley

Minuli zoologickou zahradu a pokračovali dál po cyklostezce kolem Vltavy. Pavel držel Janu za ruku a snažil se s ní jít při kraji, věděl, že cyklisti moc ohleduplní nejsou.  Teď krátce po nedělním poledni tu naštěstí nebyl velký provoz. Mohlo za to zřejmě chladné počasí. Pavlovi ani Janě to nevadilo. Byli rádi, že jsou spolu a mohou si v klidu popovídat.

„Vidíš, Jani, tady to mám rád, jako kluci jsme tu jezdili na kole a dělali různý lumpárny…“

„Na kole? Vždyť ta cyklostezka je tu jen krátce, ne?“

„Jasně, byla tu taková prašná, chvílemi kamenitá cesta, ale o to víc to bylo dobrodružný.“

Jana se nadechla k další otázce, když vtom se před nimi vynořila ze zatáčky jezdkyně na inlinech v zářivě růžové bundě. Pavel na ni hned zamával. Kývla mu na pozdrav a zabrzdila. Pohledem se zastavila na Janě.

„Ahoj, Kláro, tak jak si jezdíš?“ snažil se Pavel o humor.

„Jo, dnes je to prima, docela prázdno,“ poznamenala Klára trochu nepřítomně. „Ty máš taky inliny, ne?“

„To mám, ale my se chceme projít.“

„Aha,“ procedila Klára a opět se pohledem zabodla do Jany.

Pavel si konečně uvědomil celou situaci. „Tohle je Jana. Jani, to je Klára.“

Jana vykouzlila úsměv. „Dobrý den.“

Kláře se mezi obočím objevila vráska.

„Tak vidím, že jsi z bytu přesedlal na procházky v přírodě. No, to ti chválím. Asi už moje služby tudíž potřebovat nebudeš,“ odtušila. Najednou se bez rozloučení opět rozjela a zmizela jim za zády.

Služby? Co to slovo znamená? Janě celým tělem projelo zachvění. Možná by měla vztah s Pavlem ukončit hned. Dokud je čas.

Pavel stál u kraje cesty dál bez pohnutí. Klářina reakce ho zaskočila. Asi měla o jejich vztahu trochu jiné představy. Teprve po chvíli si všiml, že i Jana stojí zaraženě a dívá se na žloutnoucí větévku mladého buku. V duchu si přehrával celý rozhovor až do poslední věty: Asi už moje služby tudíž potřebovat nebudeš…

„To není tak, jak si myslíš,“ uvědomil si náhle, co Janu rozhodilo. Dal se překotně do vysvětlování.  „Kláru mi dohodila moje matka na úklid, víš? Já jsem hroznej bordelář no. A máma si myslela, že když za mnou pošle svou kolegyni z práce, že nás tím dá dohromady. Musím říct, že Klára asi o to stála, vždycky donesla nějakou buchtu a vařila k tomu kafe, vyluxovala, umyla tejden starý nádobí a tak, ale já na tohle nejsem. Spoustou věcí mě štvala. Například ke stolu dávala zásadně tři židle, přestože jsem jí několikrát řekl, že to nemám rád…“

„Tři židle?“ přerušila ho Jana a povytáhla obočí.

„Jo, to je totiž jedna z věcí, kterou jsem ti chtěl dnes říct. Já totiž nesnáším číslo tři.“

„Číslo tři?“ vrhla na něj udivený pohled.

„Měl jsem na základce kantorku na matiku, která mě neustále dávala trojky, až mi to číslo definitivně zprotivila.“

„To zřejmě musela být dost protivná baba,“ usoudila Jana s pochopením. Stále však podvědomě uvažovala, jestli to, co jí Pavel říká, je opravdu tak.

„Tak vy jste spolu nic neměli?“ vrátila se otázkou ke Kláře.

„Neměli,uklidni se. Jak říkám, nemám rád číslo tři, takže ani milostný trojúhelník není mým cílem.“

Jana si oddechla. Zaujalo ji téma, které Pavel nadhodil.„A to ti opravdu dávala samé trojky? Nebo tě na ní štvalo ještě něco jinýho?“

„Taky mě mučila trojčlenkou,“ přidal další informaci.

„Aha. To ti teda asi vadí všechno, co má tři součástky, třebá… třeba tříkolka?“ napadlo ji.

Pavel se zatvářil pobaveně. „I tříkolka. Abych to víc přiblížil, tak například nejím klasickej řízek, protože se dělá v trojobalu, nekoukám na hokej, ten se hraje na třetiny a nejezdím autem, poněvadž semafory mají tři barvy a občas bych taky musel řadit na trojku…“

„Aha, a taky asi nejezdíš tramvají číslo tři a nekoukáš na pohádku Tři oříšky pro Popelku, že?“ smála se.

„Pochopila jsi to perfektně,“ roztáhl Pavel spokojeně koutky úst a bylo vidět, jak je mu toto souznění příjemné.

„Je teda trochu blbý, že jsem se narodil v březnu, to je třetí měsíc. Radši ho píšu vždycky jen slovně.“

„Já jsem se narodila v září, to je devátej měsíc, třikrát tři, to ti nevadí?“

„Ne devítka mi opravdu nevadí,“ ubezpečil ji Pavel.

„To ale kdyby…“ zarazila se a zvážněla.

„Co je?“ strnul.

„To kdyby se nám narodilo dítě, tak bysme byli tři, ne?“ špitla sotva ji bylo slyšet.

Ulevilo se mu a dal se do smíchu. „Neboj, já myslím, že tři bysme nebyli.“

„Jak to myslíš? Ty nechceš děti?“

„Tím se teď netrap. Hlavně mu nekoupíme tu tříkolku…“

Jana se trochu uklidnila. Bylo jí s Pavlem dobře a věřila, že situaci kolem čísla tři a dítěte nějak vtipně vyřeší. Možná řekne, že má dvě nožičky, dvě ručičky, přemýšlela.

Šli po cyklostezce dál pomalým krokem a mlčeli, každý ponořený do svých úvah.

Po chvíli je předjelo dítě na odrážedle.

„Podívej na to mrně, jak frčí,“ ukázal na ně Pavel. „To je tak, podle mne, půl člověka. Nebo spíš čtvrt.“

Aha, tak to je, řekla si Jana a spokojeně sledovala ujíždějícího kloučka.

 

 

 


46 názorů

Mnoho lidí má raději pětku než trojku (možná včetně mne),..., ale je to prvé číslo kulatosti,.., a, např., my geodeti víme, že když nepovede se úkon hned ten prvý,..., nejbližší následující (vážně myšlený) pokus (úkon), který má dobrou šanci vyjít (a zůstat přitom ještě v energeticky ucházející rovině), je právě ten třetí :)

(i tzv. Nejsvětější trojici nám stěží může něco nahradit .. :) )


bixley
09. 01. 2022
Dát tip

Díky, alegno.


bixley
07. 01. 2022
Dát tip

To mi přijde trochu vágní...


K3
07. 01. 2022
Dát tip

Krátké prozaické dílo, které nelze označit za povídku. Alespoň tak je to tu na Písmáku uvedené. Nemá to zápletku, rozuzlení, pointu...


bixley
07. 01. 2022
Dát tip

Co jsou tedy atributy miniatury? Kratší text, který zpracovává méně závažné téma bez většího konfliktu postav? 


K3
07. 01. 2022
Dát tip

Ještě k těm povídkám jak nakous Panelák. Nikde přeci není dané jak má být dlouhá povídka. Horní hranice jo, ale spodní ne. Miniatura prozaická by se, alespoň já si tak myslím, neměla s povídkami míchat. Pokud to má atributy  povídky, tak by to mělo být v povídkách. Ale to je věc diskuze...


bixley
07. 01. 2022
Dát tip

Díky moc.


Lili.
07. 01. 2022
Dát tip

Takže to budou dvojčata...no zajímavý a chytlavý příběh, který se dá číst pořád.


bixley
07. 01. 2022
Dát tip

dievča, díky


 ... milé vysvetlenie***


K3
06. 01. 2022
Dát tip

To máš pravdu, je to velmi neobvyklé. I když každý máme něco, jenom to třeba není na první pohled tak viditené.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Tohle asi první nebylo, potřeboval ji napřed trochu poznat, aby věděl, jak může zareagovat, a taky příhodnou situaci, kde by jí to v klidu vysvětlil. Na prvním setkání by ji to nepochybně trochu šokovalo. 


K3
06. 01. 2022
Dát tip

Jestli to bylo první, tak jasně. Asi jsem to překoukl.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Karle, to víš, nemůže to na ni vybalit na prvním rande. :-)) Díky.


K3
06. 01. 2022
Dát tip

Já bych mu nevěřila, pořád by mě to aspoň trochu hlodalo. Zvlášť, když jí to neřekl dřív, určitě se s číslem tři museli setkat... Ale možné to je, jsou různé fóbie.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip Gora

„Podívej na to mrně, jak frčí,“ ukázal na ně Pavel. „To je tak, podle mne, půl člověka. Nebo spíš čtvrt.“

On prostě dítě bral jako půl člověka, takže by jich po narození dítěte bylo "dva a půl". Myslel to samozřejmě jenom v nadsázce, aby se tomu číslu tři vyhnul.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Miniatury jsou kratší povídky a povídky jsou dlouhé povídky. :-))


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Paneláku, mělo by jít obecně o kratší povídku, v kategorii Povídky jsou zpravidla texty o něco delší.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Také to ještě specifikuji. Můj přítel si umývá nejen jablka, rajčata apod, ale i banány, pomeranče, tedy ovoce, které posléze oloupe.


Gora
06. 01. 2022
Dát tip 8hanka

Znala jsem zdravotní sestru, která si denně myla ruce v chloraminu a koupala se v něm i doma... a taky si dveře otevírala loktem. Lidí se dotýkala jen v rukavicích, což tehdy, v minulém století, ještě nebylo běžné... 


bixley
06. 01. 2022
Dát tip 8hanka

hanko, taky něco podobného  znám. Někteří lidé zkrátka mají fóbie, které doposud nebyly popsány. :-)


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Ireno, díky, myslím, že jinak než s humorem to brát nejde. :-)


8hanka
06. 01. 2022
Dát tip Gora

poznala som človeka s podobnou diagnózou...neustále umývanie rúk, nechytal kľučky na dverách, otváral lakťom alebo počkal na niekoho, kto otvorí, všade kaluže vody, neutieral si ruky, voda  stekala kade-tade..."milión" vecí, ktoré tvorili neskutočnú pyramídu, odmietali sme ju vládať...


Gora
06. 01. 2022
Dát tip

Lidské podivnosti jsou nekonečné - oceňuji, že i přes onu zvláštnost projevil Pavel smysl pro humor...


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Milane, díky.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

No vidíš, to se zapomněl zeptat! :-)


Kočkodan
06. 01. 2022
Dát tip

Proboha, snad neměla Jana nevhodnou velikost košíčků!... ;-)


bixley
06. 01. 2022
Dát tip annnie

Annie, já myslím, že takovejch magorů běhá po světe hodně, jenom že dělají mimikry... :-)


annnie
06. 01. 2022
Dát tip

Joj, to je dobrej magor :) Ovšem se vší úctou, má na to právo. Ostatně já taky nejsem normální :)

Tip a.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Díky za tip, beede


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

stromečku, člověk má v životě různé obsese... :-)


stromeček
06. 01. 2022
Dát tip Gora

Fobie přicházejí tak nenápadně.....Moji rodiče se po válce přestěhovali do pohraničí, do domku, který nějaký čas používala americká armáda. Mimo jiné tam zbyla i obrovská plechovka naprosto nezničitelné hráškově zelené barvy. Mé hráškově zelené období trvalo až do dospělosti. Ve svém zralém věku už asi umím zacházet se svými běsi, ale někdy přece jen......:-)


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

blacki, díky, taky to není matematika! :-))


Renato....na trojku to věru není....dávám za jedna:-))))))))


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Jamardi, díky, ono asi to začalo jakýmsi pubertálním vzdorem proti kantorce, ale nakone si z toho ten Pavel udělal vlastní životní styl... :-)


Jamardi
06. 01. 2022
Dát tip

No jo, Klára si rýpla. A taky, v normální domácnosti by měly být víc než dvě židle, a kde je dát, když ne ke stolu? Díky za příběh, kde se děje to, co si každý hned nepředstaví a přitom je to možné. Jak psala Evženie.....Na druhé straně léčení si bolístek nebo bolesti z citového zklamání je předvídatelné a dokonce ho mnozí doporučují a právě proto si pak dotyční myslí, že na to mají právo a někteří dělají horší věci než někdo s židlí.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

aleši, díky za tip.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Evži :-)))


Evženie Brambůrková
06. 01. 2022
Dát tip blacksabbath

Nikdo není dokonalý a pošahaných je čím dál tím víc.


bixley
06. 01. 2022
Dát tip

Hihi, mně stačí jeden... :-) Díky.


Abakus
06. 01. 2022
Dát tip

takže tri tipy by bolo v rozpore...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru