Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 462 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Nadechnout se
datum / id07.01.2022 / 527684Vytisknout |
autorBiskup z Bath a Wells
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno152x
počet tipů7
v oblíbených0x
Prolog

Očima svlíkali každičkou píď lesa. Když usoudili, že je klid, vykoukli zpoza borovice, aby se schovali za další. Šlahouny ostružin, které je šlehaly přes kolena, skoro necítili. Šlo o to se nezastavit. Nepolevit. Plazit se neslyšně jako stín a doufat ve zázrak. Uniknout vrahům se samopaly, jejichž dalekohledy pročesávají porost jako dravec před útokem. Dostat se za zeď.


Vzduchem prosvištěla kulka, která Bongovi utrhla kus stehna. Zařval jako tur a svalil se do rudého mechu. Sung-jin s Kwanem se po sobě vyděšeně podívali – co teď? Kwan Bongovi podvázal ránu a Sung-jin si ho opřel o rameno. Belhali se dál, jako by se tím mohli vytrhnout ze spárů osudu.


„Takhle nás dostanou,“ zasupěl Sung-jin.


„Přece ho tady nenecháme,“ namítl Kwan.


„Předběhl by nás i stařec o holi.“ Sung-jin posadil Bonga do listí jako hadrovou panenku.


„Já nechci umřít,“ naříkal Bong.


„Nedá se nic dělat,“ řekl Sung-jin a namířil mu na hlavu pistoli.


Dusot pohraničníků ho přiměl se otočit. Strhla se přestřelka, během níž zasáhl Kwan dva vojáky do hrudi. V nastalém zmatku se mu se Sung-jinem podařilo uniknout.


„Tohle vám neprojde, vy svině,“ řval Bong, kolem něhož se stahovali dravci.


 


Sung-jin se zálibně podíval na talíř s toasty. Unaveně se usmál na Boram a pokračoval ke kávovaru. Navolil si extra velkou, extra jemnou kávu. Dolil ji až po okraj plnotučným mlékem. Tím byl nedělní rituál završen.


Boram utekla přes Čínu. V Liaoningu, do kterého ji převedl najatý pašerák, strávila patnáct let. Nakonec zakotvila v Soulu. Jako Sung-jin, když s Kwanem překonali nejstřeženější hranici na světě. Byl to osud, jež je svedl dohromady. Stejně jako trojici přátel, které spojila touha zmizet na jih, aby je následně rozdělila tím nejhorším možným způsobem.


Kdyby se tak podařilo utéct všem. Bylo to vůbec možné?


Po snídani kdosi zazvonil u domovních dveří. Sung-jin se s plným břichem sotva valil a dotyčného proklínal při každém kroku.


Byl to strýček Kwan.


„Pojď dál,“ prohlásil hostitel a rukou ho nasměroval do své pracovny.


„Ty máš ale kruhy pod očima!“


„Taky bys je měl, kdyby…,“ začal Kwan.


„Kdyby co?“


„Kdyby se ti zdálo to, co mně.“


Sung-jin mu nalil panáka koňaku. „Myslíš Bonga?“


„Jak to víš?“ trhnul sebou Kwan.


„Taky kvůli němu nespím. Chudák, nenašel klid ani po smrti.“


„Je otravnější, než když žil,“ ulevil si Kwan. „Žadoní, abychom se pro něj vrátili. Škrábe mě jako ženská a syčí jako had.“


„Ty by ses pro něj vrátil, kdyby to šlo?“


„Vrátil. Další noc bez spánku nepřežiju.“


Po Kwanovi zavřel oči i Sung-jin. Když se mu do stehen zakously šlahouny ostružin, uvědomil si, že vyšel ze snu do zakázané zóny.


 


Plížili se mezi borovicemi a rozhlíželi se do všech stran. Nebezpečí číhalo za každým keřem i kamenem. Poletovalo ve vzduchu a vidělo skrz kmeny. Museli se plížit, rýt hubou v hlíně, ošálit mozek. Šlo o to dostat se ven a nadechnout se.


Bong se zašklebil. Z jeho výrazu se dalo číst uspokojení, které nevěstilo nic dobrého. Než stačil Sung-jin zareagovat, rozběhl se Bong směrem ke strážním věžím. Mával rukama a křičel: „Zastavte narušitele! Jsou ozbrojeni!“


Sung-jin namířil na Bonga pistoli, ale stisknout spoušť nedokázal. Kwan se po něm zoufale ohlédl. Co to má znamenat? Kolikrát se otočíme v kruhu, než dosáhneme svobody?


„Co jsi to udělal?!“ obořil se Kwan na Bonga.


„Nahlásil jsem zrádce,“ ušklíbl se Bong.


Vojáci se blížili ze všech stran. Sung-jin odhodil pistoli a dřepl si na zem.


Když mu přitiskli hlaveň k zátylku, celý se scvrkl do šedivé nicoty. Jeho poslední myšlenky patřily Boram.

Nadechnout se



Názory čtenářů (Skrýt smazané)

11.01.2022 06:46:55dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

...třeba jim to příště vyjde a dostanou se ven... ;-)

10.01.2022 20:09:48dát kritice tipJamardi

Je mi jich líto.

10.01.2022 06:44:34dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Dík. Na ta jména jsem si taky nejdřív nemohl zvyknout ;-) Ale holt se v tomhle případě nemohli jmenovat Honza ;-) 

07.01.2022 20:45:25dát kritice tipK3

Zprvu jsem si nemohl na ta jména zvyknout. Ale všechna čest, je to dobré.

07.01.2022 12:31:33dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Dík moc...

07.01.2022 12:14:451 tipů dát kritice tipAru

povedlo se ti to ;)

07.01.2022 11:49:48dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Z toho mám radost.

PS. Jeden člověk emigroval z KLDR do Korejské republiky a pak zase zpátky do KLDR (!). Ať měl jakoukoliv motivaci, odvaha/blbost mu nechyběla. Už jednou je to ohromný risk. A teď už bude nejspíš po něm...

07.01.2022 11:45:08dát kritice tipKamamura

Je to super! Pěkně promyšlené, dobře uspořádané, dokonce i špetka autenticky působícího orientálního fatalismu a pověrčivosti jako třešnička na krvavém pudinku. ;-) 

Jak říkám, je to skvělé. 

07.01.2022 11:35:10dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Bien... 

Jsem rád, jestli tě to zaujalo... :-)

07.01.2022 11:18:54dát kritice tipKamamura

Magnifique! Přesně takovéhle texty mě motivují k tomu, abych přestal s pitomostmi, a pokusil se projednou dát dohromady něco ambicioznějšího. 

07.01.2022 08:22:081 tipů dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Jsem rád, že povídka zaujala.

07.01.2022 08:21:03dát kritice tipannnie

Velmi velmi dobrý text!!! Tip a.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor