Cuargal

Aru, děkuji Ti za všechny debaty. Já teď zvednu zadek od počítače a jdu pomáhat svému dlouhodobému příteli s jeho nejnovějším projektem. Je to takový činorodý čiperka, co si z krajíce života ukusuje čím dál větší sousta. Stejně je ta láska zajímavá energie. Připadá mi, že v sobě skrývá všechny ostatní. A když bych měla říci, čím se člověk liší od zvířat, řekla bych: tím že umí být monogamní i polyamorní zároveň. Opatruj se a měj se jak chceš.

možná se hledám, ale svůj život jsem si vyřešil, sice jsem nebral antidepresiva, ale to jen proto, že si mě psychologové a psychiatři nedokázali zařadit do tabulek, plus jako dítě jsem tam nešel o vlastní vůli, takže jsem vždycky nasadil chameleoní mimikry, poslední psychiatr mě rovnou vyhodil :))

což bylo někdy kolem 20. ti let, deprese jsem měl celou školu a ještě roky po tom to doznívalo, mizelo a objevovalo se, v dospělosti jsem nikoho nevyhledával, protože mi bylo jasný, že mi stejně nikdo nepomůže, navíc jsem nestál o další zbytečný sezení, nakonec víš co, možná to trvalo roky, ale nakonec se to vyřešilo samo od sebe v době kdy jsem se nezajímal vůbec o nic :D

plus stejně se práškama neléčí příčina, ale pouze potlačují následky, takže proč tam chodit? to mi prostě rozum nebere.

nakonec se zhroutili i moje sny o kterých jsem beztak věděl, že je nelze uskutečnit, dneska už mám klid, nakonec jsem koukal, že jsem si takový život vybral ještě před narozením, je to jak v horoskopu, tak v datumu narození je to ještě jako bonus potvrzený, kdych tomu náhodou neveřil, nedozvěděl jsem se nic novýho, jen proč se to děje :D

dneska vím kdo jsem a nemusím dělat nic trvale :))

Aru, já už v cca 12 či 13 letech měla naprosto jasno, že hned jak to půjde se stěhuju a vybuduji si život podle svých přestav nebo prostě jak to půjde. Takže jsem odmaturovala, čtrnáct dnů se rozhlížela, kterým směrem vyrazit, pak jsem si sbalila pár osobních věcí a nazdar, odchod bez návratu ještě ten samý měsíc, co jsem dokončila vzdělání. Žádné prázdniny, prostě makat a makat. První měsíc na ubytovně mi ještě zaplatili rodiče, ale to byly poslední peníze od nich. Od té doby se živím výhradně sama a opravdu nemám problém změnit všechno, co mi nevyhovuje. Patřím k lidem, kteří žijí podle přesvědčení že než něco nevyhovujícího, to raději nic. Takových je menšina. Většině vyhovuje varianta lepší něco než nic. S tou většinou se potom dá manipulovat. Naštěstí vždycky chvíli trvá než stádo změní směr, takže stačí žít na okraji a občas mrknout, kterým směrem se stádo pohybuje. Nešlo si nevšimnout, že se ještě stále hledáš. Pokud máš čas, podívej se na film s Vlastou Burianem s názvem Zlaté dno nebo alespoň na konec  v čase 1:20 hod. a dále. Papírník Putička v něm rozmlouvá k synům velmi úžasným způsobem. Motivujícím. Vyzdvihuje význam pokory a pracovitosti v životě. Nebýt mlýnským kamenem na krku ani sám sobě je velmi důležité. A samozřejmě se vyhnout zoufalcům, kteří se snaží člověku pověsit na krk (většinou jde o rozpihňané sebelítostivé mamánky v ženské i mužské variantě, kteří si dosud nevšimli, že život je boj). Nebylo mi vždycky tak dobře jako je mi nyní, jedno období jsem vyzkoušela i antidepresiva, ale pořád mám před sebou přání, která si chci splnit, a tak mám motivaci k životu. Jak už jsem psala několikrát, záleží na každém, jak se chce cítit.

Zajímavá nabídka, pane redaktore, ale samozřejmě musím odmítnout. Dávám přednost předávání úplatku méně veřejným způsobem. Dovoluji si vydedukovat, že jsi bezúhoný občan a nejsi podnikatelem, protože věříš větě, že přiznání je polehčující okolnost. Kdybys podnikatelem byl, věděl bys, že čím víc toho na sebe prozradíš, tím vyšší pokutu Ti finanční úřad vyměří. A jako trestaný bys věděl, že cokoli na sebe prozradíš, bude použito proti Tobě. Rozhodně jsem se hezky zasmála, za což Ti velice děkuji.

Taky jsem to bral, že nejde o lichocení ... ale píšeš o mém redaktorování tak hezky, že máš u mě na každé dílo 150 tipů a dva výběry. Teda jestli to půjde. 

nevím jak ty, ale já jsem 20ti nevěděl která bije, možná že jsem to už tehdy měl ukončit a ušetřit si trápení, vlastně netuším dodnes jaký má smysl se po této planetě poflakovat, protože žádný smysl nevidím v tom rozdávat a přijímat utrpení, nebo chodit do práce pro vydělání peněz, dotáhli jsme to až tak daleko, že jsme kusu papírku dali naprosto imaginární hodnotu, lidstvo může být na sebe hrdé :D

Nejen tam. Je třeba i dopilovat čtení.  Už jsem, takže ne že budu, ale bubu.

Pokud člověk dokáže rozlišit dvě zdánlivě stejné situace a doporučit různá řešení, vhodná pro dané varianty, musí být empatický, protože jinak by je rozlišit nedokázal. Nešlo tedy o snahu zalichotit, ale o konstatování skutečnosti. Jsem ráda, že takoví lidé existují, takže děkuji za to, že jsi. Ty a Tobě podobní jste jako sluneční paprsky, prodírající se korunami stromů na samu zem, lákáte čekající semínka vzejít a ukázat světu svou krásu. Ano, vybral sis dobře, takový by redaktor poezie měl být.

Ano, volbou těla jsme o absolutní svobodu dočasně přišli, ale to nic nemění na tom, že nám jí na tvoření zbylo ještě dost. V deseti letech si dítě pomalu začíná uvědomovat, že (v případě ČR) v osmnácti letech či po ukončení vzdělání se před ním otevře svět dospělých a bude záležet na něm a jeho rozhodnutích, co s ním bude dál. Takže v pubertě se lze těšit na samostatnost, i třeba s polykáním slziček, a není třeba si nevratně ničit dané tělo.

Dík Budulíno i za to oslovení empatický, to je milé, i když tam mám mezery, někdy schválně

problém je že když 1% lidí vlastní 50% veskerého majetku, tak tito lidé snadno ovládají druhé, tak člověk co si  rozmyslel že se nenechá týrat/staršit, atd, tak se má zabít třeba v deseti?

vzhledem k tomu, že existuje nejspíše obrovská část lidí, co jsou nuceni se rodit pouze na této zemi, pak se o svobodné volbě tak úplně nedá mluvit, se svobodnou vůlí se to má tak, že jednak naráží na prostředí, když se postavíš na okraj střechy, tak nevzlétneš, ale nejspíše spadneš, tím padem i my sami omezujeme svojí svobodnou vůli v tom co je možné, a pak osatní lidé, dohromady tvoří kolektivní vědomí, které znovu udává co je možné a co není. tudíž ve světě limitů, což svět hmoty, tak jak ji známe je, bude i svobodná vůle omezena.

absolutní svoboda může existovat jen ve světé bez forem, protože svoboda je možnost si vybrat z nekonečných variant, pokud ale je jedna varianta vybrána, pak jsou jiné zavrhnuty a svoboda se tím umenšuje ve prospěch vybrané volby.

Vítám Tě, empatický Radovane. Ano, i doktor Vlach říkával, že je dobré si uvědomit, že existuje i nepohodlí, protože potom se nám lépe a snáze udržuje vybudované pohodlíčko.

Samozřejmě, že se lidi rozhodli žít na téhle planetě v pekle - proč myslíš, že náboženství a církve mluví o ženách jako nástrojích ďábla? Pokud mohou děti rodit pouze tyto ďáblovo nástroje, nejsou všichni lidé ďáblové? A kde by měli žít jinde než v pekle? Jak jsi sám přesně napsal: rozhodli se. Je to tedy jejich rozhodnutí. Až se rozhodnou, že budou žít v nebi, budou žít v nebi (vlastně to už žijeme, protože Země je součástí vesmíru), prostě a jednoduše lidé mohou svou svobodnou vůli použít na cokoli. Což dělají a proto je na světě takový chaos. Až se rozhodnou, že budou žít bez válek, budou žít bez válek, protože když se pro něco rozhodnou, udělají všechno, aby se tak stalo.

O zničených lidí od dětství jsem už psala. Trvám na tom, že ve dvaceti letech se dospělé dítě může odstěhovat a začít jinde znovu a podle svých představ. Pokud bylo skutečně týrané, tak moc dobře ví, že se na nikoho nemůže spolehnout, a že nic na světě není zadarmo. Je tedy schopno hnout prdelí a něco pro sebe udělat. Samozřejmě, že to trvá hromadu let, jak jinak. Lidi jsou schopni pobrat, že mohou měnit oblečení, ale hodně málo z nich je schopno pobrat, že tělo není pro duši nic víc než oblečení. Pokud by se jim povedlo pobrat tohle, další krok už je jednoduchý tj. pokud mám nesmrtelnou duši, mám nekonečno času a tudíž není třeba cokoli uspěchat. Taky je dobré si odpovědět na otázku, proč jsem do toho kterého těla lezl(a). Asi jsem chtěl(a) něco prožít. A tomu prožívání by se dalo věnovat ze všech svých sil. Prožívám si, užívám si, žiju, jsem.

No teda, tady je komentářů na vznik obsáhlé úvahy! K odražení ode dna, k zůstávajícím šrámům na duši, ke skončení v blázinci přidám, a neříkám tím že oponuji kterémukoliv názoru a zkušenostem zde uvedeným, prostě přidávám další:

Odražení ode dna - kolikrát jsem toho byl svědkem, že kdosi, komu bylo "umožněno" propadnout se až na to dno (přijít o bydlení, prožít si abstinenční syndrom v plné palbě, nemít na rohlík, rozbít vztahy ... se vzpamatoval, že takhle ne. Mnohokrát jsem to i doporučoval blízkým toho, o kterého šlo - nechte jej padnout na to dno.

Ano, dostat se na dno pro jiné znamenalo - utopit se. Tady jsem měl zatím kliku, že v těchto případech jsem "nechte jej padnout na dno" nedoporučoval.

Co se týká jizev na duši, i ty jsou zhojitelné. Nejčerstvější příklad - toto pondělí mladý muž. Byl jsem u toho, Radost mě drží ještě teď a dotankovalo mi to odhodlání jít dál do těžkých chronických případů.

Hezky jsem si početl a jsem rád, že jsou tu autoři a komentátoři, kteří se zamýšlejí ...

nejdřív musí mít člověk rád především sám sebe, aby mohl mít rád i druhé, jinak to nefunguje, člověk co sebe nenávidí, těžko může mít rád druhý, protože nemá z čeho rozdávat.

nevidím to tak tvrdě, jako ty, člověk má teoreticky svobodnou vůli a dobře se o tom píše, jak máme všichni svobodnou vůli, praxe je ale jiná, plno otroků a zneužívaných a zničených lidí už od dětsví, kteří s tím musí žít až do smrti a to už ani nemluvím o tom, že bez tak jsme zmítání v pudovosti, to si pak můžeš říkat jak chceš že máš svobodnou vůli, ale zmáknout se z toho vyvázat trvá hromadu let.

koloběh životů je na téhle planetě celkem tragédie, pořád opakovat to samé a přitom si nic, ale vůbec nic nepamatovat? to mi nepřijde jako něco úžasnýho co bych chtěl zažívat tísíce let v desítkách životů a při tom jak rozdávat utrpení, tak dostávat rány od ostatních, pokud tohle je svobodná vůle, pak se lidi rozhodli, že budou žít na téhle planetě v pekle :D

stačí se podívat na poslední dva roky, lidé se svobodně nerozhodli, že budou žít s virem, ale byli do něho vmanipulováni farma-mediálně-vládní klikou, šířenou strachem, nesmyslnými nařízeními a s tím spojenými represemi, svobodná vůle mnohých je jen na papíře, praxe je taková, že jsou tu buňky, které ovládají a manipulují zbytek lidí a vedou proti nim regulérní psychologickou válku a ve válce je být svobodný velice těžké, rozhodně to není zadarmo a už vůbec ne pro každého, ostatně toto téma už nastínil v jedné ze svých knih Dostojevský a ten věděl, která bije

Ještě pár řádek k tomu, že traumatizovanému člověku na sobě přestane záležet. To klidně může být pravda. V tu chvíli se tomu člověku ale otevírá možnost, aby mu víc záleželo na ostatních. Takže pokud na chvíli přestane být sebestředný a věnuje všechny své síly zaopatřováním jiných, ve chvíli, kdy to trauma odezní, se zase může věnovat sám sobě. Opět je to jen a jen na něm a jeho svobodné vůli. Když lidi šplhají, chápou, že se musí pustit a přehmátnout. A v životě je to to samé - buď se posunuju nebo stojím na místě. Varianta, kterou hlásají takzvaní věřící, že přijde nějakej spasitel a přendá tě, se mi nezdá ani praktická ani reálná. Představa, že by mi ten spasitel přendal do nevyhovujícího, u mě vzbuzuje oprávněnou domněnku, že bych se pak na něj mohla rozlobit tj.ukázat mu druhou či kolikátou tvář. Spasitele nebrat!

Anne a Serge Golonovi ve své sáze o Angelice napsali neskutečně pravdivou větu: Vždycky, když se budeš prohrabovat popelem minulosti, budeš chtít zemřít.

Chápeš? Minulost je minulost. Nejdůležitější ze všeho je přítomnost. Jasně, že se můžu brodit bažinou sebelítosti, ale taky nemusím. Rozhodnutí je na mně, na mé svobodné vůli. A stejně jako já to mají i ostatní. Chceš se potácet v depresi? Potácej se. Až Tě to přestane bavit, můžeš přestat. Je to jen a jen na Tobě. Ode dna se odrazí všichni ti, kteří se chtějí odrazit. Z libovolné motivace tj. je jedno proč, z jakého důvodu, důležité je, že si ten důvod našli. A že jsou životem otřískaní? Tělo má jít do hrobu zhuntovaný. Jizvy bojovníka jsou zkušenosti duše, její bohatství. Dospělí to mají jednoduché a trvám si na předchozích tvrzeních. Poněkud jiné je to s dětmi, které dospělí vystavili nadměrnému utrpení, a které se s tím zvládly vyrovnat. Tady (v zacházení s dětmi) má lidstvo obrovské rezervy, které je potřeba zlepšit. Pokud se začnou lidé chovat lépe k dětem, začnou se tito chovat lépe k sobě navzájem jako dospělí, a pak může lidstvo jako celek začít uvažovat o posunu na vyšší level. Uvidíme za dalších tisíc let. A ti co nežijou? Zákon o zachování energií je univerzálně pravdivý tj. energie nezaniká, ale přeměňuje se. Kdo ví, kde je jim konec a co nyní dělají. Viděl jsi film Karel? Ta písnička ...má první láska se dnes vdává... mi rozplakala dojetím a vděčností. V duchu jsem si představila, jak se třeba dívka zamilovala do hocha a ten jí zemřel. A ve chvíli jeho smrti se spojila spermie a vajíčko a daly někde na světě vzniknout malému děvčátku, které se narodilo, vyrostlo a mělo svatbu. Koloběh duší jako koloběh vody. Copak to není krásné, i když je to chvilku smutné? Třeba je skutečně pro rovnováhu nezbytné, aby byl pro štěstí jednoho druhý smutný.

ale Bubulínko, o tom dně z kterého se lze odrazit hovoří jen ti co tak učinili, co ti co skončili v blázincích, nebo nežijou? to je jako z historií, tu taky psali jen vítězové. souhlasím, že krize člověka formuje, ale zůstávají šrámy na duši a traumata a někteří s tím žijí desítky let, než vůbec najdou odvahu mluvit o věcech za své minulosti.

traumatizovanému člověku právě ale přestane na sobě záležet právě proto co zažil, to nesouhlasím, že těm co bylo ublíženo a nevzpamatovali se, nebo nenašli sílu se zvednout ze dna by nám na nich nemělo záležet. měl jsem fest deprese už od školy, člověk v takovém stavu ani není schopen si říct o pomoc.

právě tahle doba láme lidi, všim jsem si toho, jak pracují média už na začátku r. 2020, to nemohlo dopadnout jinak, než jak se to vyvíjí, média a vlada se nesnažili lidi uklidňovat, ale vůbec jim na lidech nezáleželo, chtěli mít jenom svá nařízení a vakcínu, přesně co vládně-mediální klika zasela, to teď sklízí

Pokud ho odevzdávání činí šťastným, potom bude. Slovo zdevastovaný ovšem evokuje názor, že to asi nebude tento případ. Pan Karel Kryl hovořil o rytí držkou v zemi. I z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že když si člověk sáhne na opravdové dno, může se od něho odrazit. A vzpomínka na dno mu dává sílu začít za svou spokojenost bojovat. A nemusí to být viditelné násilí, bohatě stačí pasivní odpor čili ignorace ke všemu, co ho sráží a co mu vadí. Samozřejmě toto platí v případě, že člověku na sobě samotném záleží. Pokud dotyčnému na sobě samém nezáleží, proč by na něm mělo záležet komukoliv jinému; a na takového člověka je škoda plýtvat lítostí. Už nevím kdo řekl, že všechno podstatné jsem se naučil v mateřské škole. Jak si děti hrají? Kdo si hrát chce, ten se zapojí. Kdo si hrát nechce, toho ostatní ignorují nebo lépe řečeno respektují jeho svobodnou vůli, jeho rozhodnutí hry se neúčastnit. Přecitlivělým by ty ostatní děti mohly připadat bezohledné. Já říkám, že právě tahle zdravá dětská bezohlednost nám enormně chybí. Respekt k názoru a volbě druhého. Místo toho je tady banda křiklounů, vyžadující nalinkování života a vymáhání nesmyslů. Jsem ráda, že vláda odpískala povinné očkování proti covidu. U soudu by to stejně nemělo šanci, protože vakcína je pouze podmíněně schválená tj.experimentální. Nejbližší datum, kdy by vakcína mohla být schválená jako plnohodnotná je leden 2024. A to pouze vakcína na alfa variantu. Jakmile se bude jakkoli upravovat, musí proces registrace začít od začátku. Nicméně i když by to u soudu neobstálo, vezmi si, jaký nátlak vláda vyvinula, aby lidi do tohohle experimentu nahnala, kolik takzvaně zlé krve se tím vytvořilo, celá společnost je na pokraji občanské války. Z mé rodiny nejsme očkován nikdo, takže jsme v klidu, ale znám rodiny, kde na sebe příslušníci dští síru kvůliva očkování.

ono by bylo zajímavé, kdyby začal být zájem o to kolik chemie je např. v jídle po pesticidech (za zvýšení kvantity objemu je snížena kvalita - existuje dokonce povolená míra zbytkové chemie z postřiků v jídle), nebo kolik chemie je v konvenčních lécích, či nakolik je rozdíl jenom bydlet ve městě, nebo na venkově, pak seznam prací podle stresovosti a najednou by vylezlo, která část lidí je náchylnější být nemocná z toho faktoru, že počet negativních věcí působících na takového člověka prostě nevydrží každý v dlohodobém horizontu - ostatně syndrom vyhoření je reálná a v části profesích snad i běžná věc, což je neuvěřitelný.

v podstatě i infakrt nezačíná tím že vypoví srdce, ale člověk si ho připravuje mnoho let před tím jak žije, takže nemoc je jenom logický sled událostí, před samotným bodem projevení se nemoci, někteří jsou překvapeni, ale někteří hned řeknou, že to mají z toho jak žili, ale většina pak běží k lékaři - je to jako jít do servisu s autem, až když se valí s kapoty kouř :))

- jde o to, aby člověk dělal to co ho baví, ne to co musí, protože nikdo nemusí nic, pokud sám nechce. lidé se cítí být povinováni dodržovat pravidla s tím, že si myslí, že je musí dodržovat, ale je to jen jejich myšlení, že to tak musí být, co drží systém v těch kolejích v jakých jede. kdyby se např. všichni lidé náhle rozhodli, že ti co chodí např. na 6. ranní do práce, že začnou v 8, nikdo by s tím absolutně nic neudělal. na každém je tedy volba, jak naloží se svým životem. jde o to co je pro lidi důležitější, žít šťastný život tady a teď, nebo pracovat pro systém slibující štěstí za odměnu pro budoucnost - je otázka, jestli zdevastovaný člověk po 40. letech je schopen být šťastný, když odevzdá systému první, poslední

V poslední době se množí články o ponoukání lidí k vystoupení z komfortní zóny z různých příčin (poslední byl například o otužování, předtím to bylo o pomáhání užnevímkomu, příčiny jsou různé a všechny irelevantní). Podle mých dosavadních pozorování je komfortní zóna každého jedince onou mentální úrovní zdraví. Výzvy k jejímu opuštění jsou tedy výzvami k riskování ztráty zdraví, a tudíž zavrženíhodné. Poznat vlastní komfortní zónu je trošku pracné, protože máme zkreslené představy vnucené výchovou a společností, v níž se pohybujeme. Ovšem při troše námaze lze určit hranice vlastní komfotní zóny naprosto přesně. Někdo se cítí šťasten, když může pomáhat, tak ať pomáhá. Někdo se cítí šťasten, když za něho rozhodují druzí, tak ať se nechá dirigovat a manipulovat. Jiní se chtějí postarat sami o sebe, a jsou šťastni sami se sebou. Prostě vždycky je to komfortní zóna daného jedince, a pokud se v ní zdržuje, je zdravý. Pokud ho z ní někdo násilím či nařizováním strká ven nebo ho otravuje, aby ji sám opustil, je to špatně. A díky téhle špatnosti svět vypadá, jak vypadá. Sami jsme si ho zničili, sami ho může napravit. Když budeme chtít. Když budeme trvat na svém právu žít ve vlastní komfortní zóně. Když začneme děti vychovávat tak, aby si toto své právo uvědomovaly a žily podle něho. Proč by si měly nechávat ničit život strachem někoho jiného či ještě hůře něčí hamižností? Ano, píši o hysterickém strachu z rýmičky a nestydatému zisku farmafirem z prodeje vakcín. Děti potřebují poznat samy sebe, uvědomit si svou jedinečnou individualitu, zjistit, co je činí opravdu šťastnými, čím se cítí naplněné a povznesené, a toho se držet. A svět začne být lepším místem k žití. Děti jsou klíčem k budoucnosti. Dospělí jsou zámkem na dveřích, které je potřeba odemknout. Dítě a dospělý jsou pouze fáze jednoho a téhož.

Díky Aru. To je zajímavý a správný pohled: tím, že nemoci vznikají na mentální, duševní úrovni a tu máme každý jinou, musí nám pomáhat každému něco jiného. Ano, to je přesně ta individualita, kterou si tady už několik desetiletí ničíme a teď to dosáhlo vrcholu, a díky tomu si toho začíná všímat čím dál víc lidí. Navíc ta křečovitá snaha unifikovat všechny lidi připomíná Borgy ze Star Treku. Dej se očkovat = budeš asi milován! A nebo taky nebudeš aneb čekej do tmy. Přiznávám se, že jsem fandila kapitánu Jean-Lucovi Picardovi. A myšlenka hodit do asimilace Borgům vidle v podobě upozornění na individualismus má něco do sebe. Krom toho se mi vážně nedaří chápat, proč mám ze svého zdravotního pojištění dotovat bebíčka, neschopná či spíše neochotná setrvávat na takové mentální úrovni, aby byla zdravá. Boha jeho, když nejsou ochotní na sobě duševně makat, tak je nechte chcípat a pochcípat. Je to jejich svobodná vůle být líní a neschopní, a tu je třeba respektovat. Když ji mohu respektovat já, měl by to zvládnout i systém.

ono je nasnadě, že každému může pomoct něco jiného, když každá nemoc ma původ takříkajíc nejdřív na psychické (mentální) úrovni. oni poslední dva roky nemají s medicínou nic společného a to v takové míře, že si toho všímají už i běžní doktoři, ostatně samotná vakcína není nic jiného, než biologická zbraň, nasvědčuje tomu jak rychlost schválení vakcíny, tak odtajnění složení až za 55 let, tak zatajování vedlejších účinků, tak rychle se navyšující počet dávek (v Izraeli jsou jiz 4, zbytek světa to rychle čeká, přičemž 5. dávku do podzimu asi ještě Izrael stihne, kdo ji bude chtít, to važně netuším, protože to už se rovná rozudku smrti, ostatně samotným výrobcem jsou doporučeny dávky pouze dvě) - je tu evidentní zlý záměr poškodit v maximalní míře zdraví lidí a přitom na tom vidělat

Důvěřuj ale prověřuj, je důležité. Mně se ale ještě víc líbí hláška, že i když mám dva lidi se stejnou nemocí, může jim pomoci každému něco jiného. Medicína je obrovsky individuální záležitost, což alopaté odmítají pochopit, a proto se čím dál víc lidí uchyluje k medicíně alternativní, která toto chápe a respektuje. Ani nevím, kdo to řekl, jestli léčitel Mikolášek nebo někdo jiný, ale to je prostě ryzí pravda - každý jsme jiný a tak nám pomáhá každému něco jiného. To, že občas něco pomůže větší skupince, je příjemný bonus, nic víc. Hlásat jeden směr, jeden lék, jednu vakcínu pro všechny je nesmysl, který nemůže fungovat a nefunguje, a hlavně nemá se skutečnou medicínou nic společného. Demagogie a byznys do medicíny nepatří, i když se je tam někteří jedinci (politici, cvachové a farmadealeři) snaží protlačit. Jsem ráda, že se už někteří doktoři probrali a začali o svůj obor aktivně bojovat. Ta degradace medicíny už fakt přesáhla hodně mezí.

naprostý souhlas, "Kdo chce dělat alternativní medicínu, musí věřit všemu a nevěřit ničemu. Ale za nic na světě to nesmí poplést!" a nejen alternativní medicinu, ono to platí i o jaksi alternativních učeních vůbec, protože někdy naprosto šíleně znějící věci jsou ty pravdivé a někdy uvěřitelně/pravdivě znějící věci jsou naprosto šílené a taky je důležitý to nepoplést :)) takhle jsem se neskutečně spletl z Davidem Ickem, to co říká zní naprosto šíleně, jenže on ten chlapík měl celou dobu pravdu, můj omyl mě stál asi 10 let bloudění po kolikrát dost nechutných a zcestných směrech věděních :D

v podstatě je vidět, proč naši předci byli zdraví o čem jsem přesvědčen a nám roste tolik tzv. civilizačních nemocí s tím jak se vzdalujeme přírodě a dáváme přednost chemickým preparatům farmaceutických gigantů. neumím si představit např. člověka který by byl nemocný s pravidelnou konzumací našeho českého česneku (je otázka proč se třeba upředňostňuje čínský, i když ve světle posledních 2. let začíná být jasno, že vláda chce mít dlouhodbě nemocné lidi), nebo třeba černého bezu, zrovna tak lidé se zahrádkou, kde si pěstují ovoce a bylinky měli přímo pod okny prostředky na zdraví.

o šalvěji se třeba zase říká, že je to všemocná bylinka.

neudivuje mě, že ty mocnější bylinky mají dva ze tří z zmíněných prvků, o léčivých účincích šípku snad nepochybuje nikdo. šípek s černým bezem se ideálně dopňuje, i se dělají takové bylinné směsi, kde jsou spolu