Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 458 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Taneční kroky část 2/2
datum / id08.01.2022 / 527723Vytisknout |
autorkatt-chan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno14x
počet tipů0
v oblíbených0x
Taneční kroky část 2/2

Taneční kroky 2

V koupelně vezmu ručník a lékárničku. Pak se vrátím pro lavor s teplou vodou. „Nejdřív ti to očistím.“ Neprotestovala a sesunula se víc v židli. Sednu si naproti a její  nohu opřu o svou a vyhrnu nohavici, až odhalím koleno. Znovu otevřená rána na kolenu  plná písku a kamínků. Mokrým hadříkem odstraním všechny nečistoty a pak použiji dezinfekci. „Trochu to zaštípá.“ Doslova mě ignorovala, tak jsem toho tam nalil o  trochu víc. Vůbec to s ní nehnulo. Musel jsem uznat, že je to velice odolná osoba. Zřejmě má víc ran uvnitř, než vidím navenek. Místo přelepím náplastí a vezmu do ruky pochroumaný kotník. „Bolí to?“ Zakroutil jsem ze strany na stranu a pak dozadu a dopředu. Vidím, jak si zkousla ret, aby nevydala sebemenší hlásku. „Naštěstí to není moc vážné. Za den či  dva budeš zase jezdit na kole.“ Mažu oteklé místo mastí. Krouživé pohyby prstů  okamžitě zmenšují tlak na kotník a uvolňují napnuté svalstvo. „Stačí. Ošetřím si to doma.“ Snažila se mi vytrhnout nohu. Zlehka pofoukám bolavé místo. To jí na chvíli uklidnilo a nebo byla spíš v šoku. „Už to bude, jen to obvážu.“ Nedal jsem se odbýt a dodělal to dokonce. Určitě by to nechala tak.

Chci o Daně vědět víc. Měl bych se zeptat? Z úvah mě vytrhlo zabrždění auta před domem a rychlé kroky k verandě. „Danuško! Co mi to děláš? Měla by si být opatrnější.“ Už podle hlasu jsem toho chlapa nesnášel a to většinou vycházím s každým. Něco mě pobouřilo a naštvalo. „Jen jsem spadla a Adam mi pomohl.“ Dana vstala a nechala se podepřít od toho párátka, které by porazil i silnější vítr. Ode mě si nenechala líbit skoro nic. Ta křivda mě zvláštně zabolela u srdce. Ani se nerozloučila, natož aby poděkovala a byli pryč. Kolo zůstalo na chodníku spolu s hrnkem kafe. Uklidím to a pořád myslím na to, jestli je její zranění lepší.

Následující den se dostavila odpoledne na trénink. „Kolo máš vzadu ve stojanu.“ Podívala se na mě a šla se bez slova převléct. Trochu míň došlapovala na nohu, ale jinak byla v pořádku. Čím víc se snažím mluvit, tím víc mlčí. Takhle mě ignorovat.  Pokud je taková, budu muset předělat strategii na učení kroků. Po chvíli vešla do studia z převlékárny a chtěla začít. „Kde jsou stopy?“ Místo odpovědi jsem jí ze zadu chytil za boky. „Co si to dovoluješ?“ Chtěla se vymanit, ale držel jsem Danu pevně a donutil jí pohybovat se. Ani si neuvědomovala, že ve skutečnosti tančí. Podívala se na mě a poprvé se trochu usmála. Znovu se  opakoval ten divný pocit u srdce. Její boky byli vláčné a já je jemně hnětl, abych docílil správných pozic při valčíku. Každý její krok byl jistější a já věděl, že to brzo zvládne. „Proč se učíš tancovat?“ Nevydržel jsem to a zašeptal otázku do ucha. Její tělo na okamžik strnulo. Chvíli mlčela a mě došlo, že cokoliv řekne bude lež. Prostě to vím. „ Je to dárek pro otce k Novému roku. Dnes končíme.“  Vymanila se mi z rukou. Hřejivý pocit zmizel. Chci Danu znovu držet a ověřit si jestli to šimrání v břiše cítí taky.

 

Následoval Vánoční den, kdy jsme se sešli podle plánu a já se nemohl dočkat, až uvidím její tvář a úsměv. Byl jsem na místě jako první, když doslova vpálila na taneční parket. Její nálada byla výbušná. Vůbec jsem necítil, že je tady se mnou. Musím nějak upoutat její pozornost. Nechci, aby myslela na někoho jiného! Obtočil jsem ruce kolem jejího pasu. „Co to děláš?“ Odpověď byla prostá. „Tančím .. s tebou.“ V pozadí hrála hudba. Přešel jsem dopředu a přitiskl naše těla k sobě. Zvedl ruku a prsty jí chytil za bradu, aby se dívala do mých očí. Chtěl jsem, aby se dívala jenom na mě. „Tady, dej mi ruku a chyť mě.“ Naše obličeje byli tak blízko. Danina kulatější postava dokonale pasovala k mému tělu. Cítím její dech na tváři, který se tanečními pohyby zrychloval. Točila se,  se mnou v kruzích a kopírovala kroky. Nechala se vést a já si ten tanec užíval jako dávno ne. Ta chvíle skončila moc brzo. Popadla věci a byla pryč.

Další dny utekly, tak rychle. Vůbec jsem nevnímal, že je dnes poslední lekce. Pustím hudbu a tančíme spolu jako jeden. Stejné kroky i gesta rukou. Pro mě byla hezká i v těch teplákách a ušmudlaném triku. Nevím přesně, kdy se to stalo, ale beznadějně jsem se zamiloval.

„Slušelo vám to.“ Tleskal mistr od dveří kanceláře.  „Dani, tady dárek ode mě, ať táta mrká.“ Strejda mi nesl krabici, kde byli tmavě modré šaty. „Nádherné. Děkuji strejdo.“ Adam zalapal po dechu, když to slyšel. „To jsem nevěděl, proč si mi to neřekl?“ Mohli jsme se potkat mnohem dřív!

„Doteď ti bylo jedno koho učíš. Určitě ses nezeptal ani na příjmení. Tady, tvoje odměna jak jsem slíbil.“ A měl pravdu. V rohu na stole byl gramofon a krabice s deskama. „Strejdo! To nemyslíš vážně! Já mu zaplatím. Nemusíš se vzdávat, něčeho co miluješ. Jsou to tvoje vzpomínky.“ Dal mi ruku na rameno. „Slíbil jsem to děvenko a ničeho se neboj. Zítra to zvládneš. Příjdu se podívat, jak bude brácha zírat. Držím palce.“ Adam se díval na gramofon a přejel po něm rukou.  „Děkuju za učení.“ Podala jsem Adamovi ruku na rozloučenou. „Sbohem.“ Popadla věci a zmizela venku ve tmě.

„Díky tobě Adame, by mohla být konečně volná.“

„Jak to myslíte mistře?“ takže ani jemu to neřekla.

„Vsadila se s otcem o svou svobodu. Neslyšel jsi, že jediná dcera z rodiny Morových se má zasnoubit s tím blbcem od Kronerových?“  Tohle nerozdejchám. Opřel jsem se o stůl a snažil se z toho šoku oklepat. Srdce bilo jako splašené a občas vynechalo úder.

„Nějak tě to vzalo, že by ses do naší Dany zakoukal? Ona ho stejně nechce, proto tančí.“ Mistr mě provrtával pohledem a zřejmě našel co hledal, protože se ze široka usmál. „Seš v tom,  až po uši chlapče.“ To mi nemusel říkat, ale jak je na tom Dana? Cítí ke mně něco? Znovu se díval a okamžitě poznal na co myslím. „To netuším, ale nejlepší bude, když se Dany zeptáš zítra na večírku. Je to v osm.“ Podal mi pozvánku. Mrknul na mě a zmizel ve své kanceláři.

 

Místo spánku jsem se celou noc převaloval a uvažoval, jestli má smysl jít. Co, když si bude muset vzít toho panáka od Kroneru? Nebo mě nemá ráda? Co, když jsem v tom sám? Zase mě využila? Ne. Ne Dana je jiná! Není jako ty ostatní ženské. Měl bych zkusit spát.

Po dalších dvou hodinách, kdy jsem si myslel, že se zblázním se začalo rozednívat. Do večera zbývala spousta času. Musím se nějak zabavit a začal uklízet staré krabice, kterých jsem se nedotkl léta a zjistil, že to je odpad. Jejich význam pro mě nyní nic neznamenal. Neváhal jsem a vyhodil to do popelnice. Následně si dal dlouhou sprchu a nachystal oblek. Daně budou ty modré šaty slušet. Pomyslel jsem si a začal se těšit na setkání s ní.  Večer nadešel a já najednou ztrácel odvahu jít.  

Před domem zatroubilo auto. Seděl v něm mistr a čekal, až nastoupím. „Musíš to vidět Adame!“ Usmíval se a přidal plyn. Nikdy mě nenapadlo, že se ocitnu zrovna tady. Honosný dům a zaparkovaná drahá auta a úplně vzadu opřené Danino omlácené kolo. Byla fakt vyjímka. Mistr mě pošťuchoval dovnitř, protože jsem cítil, že sem nepatřím a on to dobře věděl. Lidi si mě prohlíželi a kroutili hlavou. „To koukají na mě, ale já si z toho nic nedělám.“ Podotknul mistr a našel nám dobrá místa na sezení. Po chvíli jsem spatřil, to co hledám. Danu! Nevím jak ostatní, ale pro mě byla okouzlující a pak jsem si toho všiml. Ten blb jí držel za loket a doprovázel jí na parket. Musím se držet, abych je od sebe nešel odtrhnout. Hudba začala valčíkem a ona byla mezi tančícími páry. Začátek zvládla skvěle, ale měl jsem pochybnosti o něm. Snad to dělal naschvál a najednou se to stalo. Dana spadla!

Já vylítnul ze židle a pomohl jí vstát. Po tvářích Daně tekly slzy. Byla najednou tak křehká, jako porcelánová panenka. „To je konec.“ Šeptala mezi vzlyky. „Šššš.. to bude v pořádku. Pomůžu ti ano?“ Trochu se uklidnila a nechala mě doprovodit jí do vedlejšího salónku. „Počkej na mě.“ Nechal jsem jí samotnou a hledal jejího otce. Naštěstí byl mistrovi hodně podobný. „Pane More můžete na slovíčko? Jsem Adam Veselý z tanečního studia.“ Přikývnul a zbavil se ostatních zvědavců. „Co mi chcete?“

„Ten tanec neplatí. Jako Danin učitel tance vím, že to nebyla její chyba.“ Díval se na mě a nehnul ani brvou. „Proč myslíte? Vždyť spadla. Vyhrál jsem sázku a bude po mém.“ Rozhlédl jsem se po místnosti a uviděl několik funkčních kamer. „Dokážu vám to. Určitě se to nahrálo. Kde tu máte kamerový systém?“ Vedl mě do zadní místnosti, ale bylo vidět jak mi nevěří. „Chci, aby jste to viděl na vlastní oči. Ochranka přehrála záznam a přiblížila taneční dvojice. Vidíte. Tady jí podtrhl nohu a ona následně spadla. Dana chybu neudělala. To Kronerovic psisko to plánovalo. Chci, aby měla možnost tanec zopakovat, ale tentokrát se mnou jako s partnerem. Udělám cokoliv, aby mohla opravdu létat. Copak vy to nechcete? Vidět Danu šťastnou.“

„Co jste ochoten pro Danu obětovat?“ Takže má šanci, aby byla svobodná. Pomyslel jsem si a bez váhání a upřímně odpověděl. „Cokoliv budete chtít. Můžu zmizet z města nebo vám celý život sloužit. Je mi to jedno, ale chci Daně pomoct. Je to celé ve vašich rukou.“ Přikývnul a nechal mě, abych přivedl jeho dceru.

„Valčík pro mou dceru Danu.“ Ohlásil a nechal nás přejít doprostřed sálu. „Bude to v pořádku, jen se mi dívej do očí.“ Zvednu jí bradu a nechám se pohltit modravým pohledem. Nevnímám lidi kolem a užívám si tanec s Danou. Hudba utichla a poslední krok ustal. Pustila mě a já věděl, že musím zmizet, jinak bych jí políbil. Objala strýčka a toho jsem využil, ale nepočítal jsem s tím, že mě zastaví ochranka. „Nechte mě projít.“

„Máme příkaz vás pohlídat, než pán domu rozhodne co s vámi udělá.“ Odvedli mě do menšího pokoje a já čekal na svůj ortel. Místo pána domu otevřela dveře Dana. „Děkuju Adame.“ Objala mě. Krásně voněla a já nemohl déle odolat. Pohladil jsem Daně tvář a vtiskl jemný polibek na rty. Její objetí se stávalo pevnější. Tentokrát políbila ona mě. Prohlubuji polibek a Dana mi v tom nedočkavě pomáhá.

„ Díky chlapci. Můžete tu kameru vypnout. ,Myslím, že budu brzo dědeček!“ Zubil se pan Mor a odcházel si připít na štěstí své dcery.  

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor