Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cítím

08. 01. 2022
3
2
274
Autor
Štefan

Cítím

Ve snech si tě beru jen pro sebe
Svěží závan, mraky se ženou přes hvězdy
Dorazím až k luně, pihu po pize
Nepospíchám, není třeba
Pozdvihnuté koutky rtů v davu
Úsměv za úsměv, řasy kmitají
Střet skelných pohledů
je rázem středem všeho
V ruchu ulice i tichu pokoje
Sama, tak sama mezi všemi
Bezpečí, horký dech pod dekou
Šepoty šumí jako trsy stébel
Cítím to?
Cítím.


2 názory

prvně jsem chtěl napsat, že báseň tahá čtenáře z místa na místo - do nebe, hned zas do davu, na ulici, mezi stébla a pod deku, ... než mi došlo, že to je sen a ten si dělá co chce

ale i tak mi to přijde nesourodé, nerozluštitelná sdělení jako třeba - úsměv  2x jmenovaný a pohyb* ale najednou skelné pohledy** ... proč? co se stalo?

*

*Pozdvihnuté koutky rtů v davuÚsměv za úsměv, řasy kmitají**Střet skelných pohledů


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru