Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Myslela jsem, že jste umřel

11. 01. 2022
16
35
932

Všude jsou cihly. Připadám si jako v komíně. Komín, stoka, je mi to fuk. Plazím se, protahuju se skulinami, kloužu po igelitech vymáchaných v oleji. Páchne to tu hůř než v opičím výběhu. Metan, sirovodík, krysa s vajíčkovou vložkou přes ksicht, perte to do mě.

Z potrubí se na mě vyvalí smradlavý proud vody. Vlezu do něj, už melu z posledního. Neomylně zamířím do opuštěného bytu a nasaju vůni zemřelého, která se stále drží ve zdech a v nábytku.

 

Bětka seběhne schody. Proč čekat na výtah? Je jí devět a s ničím si ještě neláme hlavu. Když potká pana Černého, jak se belhá z bytu o holi, zastaví se a začne si ho zvědavě prohlížet.

„Myslela jsem, že jste umřel,“ prohlásí Bětka a zvědavě pokývá hlavou.

„To jsi se spletla.“

„Jdete na nákup?“

„To víš, že jo.“

V supermarketu je to jak v úlu. S tím rozdílem, že z něj nosí lidi věci ven. Pan Černý lítá s pytlíkem rohlíků mezi regály, bere do rukou konzervy a prohlíží si je ze všech stran. Když proleze všechny uličky, začne ztěžka oddychovat. Nastřádaná energie je ta tam. Má pocit, že mu pukne hlava. 

Prosebně upne oči k pokladní: „Pamatujete si mě?“

„Já jsem tu nová,“ odsekne pokladní.

Její slova jsou jako rána kyjem.

Vleče se domů. Vybelhá tři schody.

Když bere za kliku od vchodu, sekne to s ním. Jakmile otevře oči, uvidí mladinkou sousedku, jak se nad ním naklání.

„Vezmu vás za maminkou,“ řekne Bětka. „Potřebujete horkou polévku a aspirin.“

 

„To… to není možné,“ vykoktá maminka Bětky, když se před ní vynoří soused.

„Mami, potřebuje teplo a klid. A aspirin.“

„Babička vám byla na pohřbu,“ nedá se maminka. „Můžete to nějak rozumně vysvětlit?!“

Pan Černý se kouká na vyděšenou podsaditou ženu v červenobílé zástěře, kterou vytrhl z přípravy oběda. Zřejmě dělá koprovku nebo kulajdu, vůně kopru je cítit po celé chodbě. Nebo je to jiná bylinka? Těžko říct, když jste nikdy nejedli kopr ani nic jiného a všechno znáte jenom z pocitů lidí, do kterých jste vlezli.

Vysvětlit jí to nemůže, protože pravdu můžete říct jenom tomu, kdo je ochotný ji přijmout.

„Došlo k hroznému omylu,“ řekne. „Byl jsem označen za mrtvého, ale jednalo se o kolaps. A aby toho nebylo málo, v márnici ztotožnili moje doklady s jiným nebožtíkem.“

Listuje ve vypůjčeném mozku jako v kartotéce. Hledá sebemenší zmínky o tom, jakými neduhy trpěl a na co vlastně zemřel. Hledá odpověď v očích, které na něj hledí s nedůvěrou.

Pak mu tu sepne. Pravidelné procházky v Třešňovce a nákupy v supermarketu. Vdovec. Slabé srdce, třetí infarkt.

„Až se dám dohromady, vypravím se do Třešňovky. To víte, moje srdíčko potřebuje pravidelný pohyb.“

„Kdybyste něco potřeboval, dejte vědět,“ řekne sousedka. „Dneska se vám do bytu stěhuje syn, budete mít pomocníka.“

Po tváři mu přejede pichlavý osten zklamání. „Samozřejmě, že ano.“

„Teď mě omluvte, musím dodělat koprovku.“

Ze dveří vykoukne Bětka a zamává mu na rozloučenou.

 

Schody vylezu po čtyřech.

Nesmí mě odhalit. Nevím, jestli bych zas utekl dřezem.

Potřebuju se dostat někam, kde vydržím aspoň měsíc nebo dva. Tohle je na nic.

Byl jsem panem Černým rád, co na tom, že to trvalo jen půl dne. Měl svoje zvyky, svoje známé a sousedy, svoje záliby. Měl svoje tělo, které nikdy mít nebudu.  

Doplazím se k záchodové míse. Odkapává ze mě sliz. Smrskávám se. Vrací se mi průhledná barva a přísavky.

Zas mě čeká nekonečný zapáchající tunel s rozdivočenými krysami.

Naposledy nasaju vůni zemřelého, s nímž se už potkají jenom červi.


35 názorů

Chápu, že tě to tematicky nebavilo/minulo. Je to fakt "trošku" ujetý...

 


Načápání bude v druhém díle ;-)

ne, dělám si srandu. Měj se.


Luzz
20. 02. 2022
Dát tip

čte se to skoro samo, má to spád, je to asi i dobře napsaný... vlastně tomu z té formální stránky není co vytknout... jedinej problém toho textu asi je, že mě to vůbec nebavilo a tématicky mě to úplně minulo.


Kytiii
19. 02. 2022
Dát tip

Výborná povídka, běhal mráz po zádech. A na rozdíl od několika komentujících mi ani nevadil fakt, že není vysvětleno, jak se v těle mrtvého (zřejmě zpopelněného) pana Černého ocitl.

Škoda, že ho tam nenačapal přímo syn, to by bylo něco...

T. 


bixley
18. 02. 2022
Dát tip

Převtělující se zombie? Duše asi není sliz... Zajímavý nápad. A hezky zpracovaný.


Dík za reakci. ;-)


Dík moc... Inspirací mi byl nepřímo Harlan Ellison...


Sade
01. 02. 2022
Dát tip

Velmi originální myšlenka. Zpracování v tom cítím Ray Bradburyho, ale samozřejmě i jiné.... Gratuluji.... a držím palce v lednové soutěži PM. 



Nominuji do lednového kola soutěže Próza měsíce.


Dík. Červi se rozlezou... :-) :-)


Gora
12. 01. 2022
Dát tip

Dobré, Biskupe!

Červy bych tam nedávala, je to moc "profláklé" spojení se smrtí, ale jinak bezva.


Díky moc a souhlasím. 


Lakrov
12. 01. 2022
Dát tip

Po onom záměrně odpudivém začátku, který si vykládám jako "ilustrační upoutávku",mě to celkem zaujalo. (Ono mě to vlastně zaujalo už názvem.)Vystihuje to mou náladu posledních dní,dobře se to čte a některé slovní konstrukce považuji za originálnía výstižné pro popisovaný stav, jež z toho tuším.Souhlasí autor s nominací do lednového kola soutěže Próza Měsíce ("PM") ?


Biskup z Bath a Wells
12. 01. 2022
Dát tip blacksabbath

Podívejte se... je to nějaká potvora a la červ, sliz a pod., pro ilustraci doplním, že pracovní název povídky byl "Mutant"... ;-)


Díky.

Bavilo mě to psát a to se snad pozitivně odrazilo i na čtivosti...


Biskup z Bath a Wells
12. 01. 2022
Dát tip Janina6

Díky. Snažím se psát tak, jak popsuješ. Bez vaty a tak...

- Stačí mu ta vůně, kterou nasál v bytě, alespoň tak jsem to zamýšlel

- Dík moc za upozornění, to s tím "pro zdraví" bylo mimo, dal jsem to pryč

Měj se...


Aru
12. 01. 2022
Dát tip

průhledná barva a přísavky... iví, další možnost je, že pán byl chobotnice, NEBO Krakatice a po večer se bavil potápěním lodí :))


jjjj...(Aru)....blemzák....


K3
11. 01. 2022
Dát tip

Není to zrovna moc příjemné čtení, být červem nebo něčím ještě hnusnějším. Ta holčička? Zajímavé. Ale mě to zase připomíná Poa, ovšem jenom tematicky, protože on psal obšírně, ty na to jdeš zkrátka. Je to dobrá povídka. Až bude v PM tak si ji přečtu ještě jednou.


Janina6
11. 01. 2022
Dát tip IQ nick

Tohle se mi skvěle četlo. Líbí se mi úsporný styl se skoro filmově působícími „střihy“, díky kterým má děj větší spád. Žádná vata. To je docela umění! Jediná věc mě zarazila, totiž představa, jak se onen tvor usídlil v těle pana Černého až po pohřbu. To by se pak asi musel vyhrabávat z hrobu? A nebo to chápu špatně a tvorovi stačila pouhá „vůně zemřelého“ v prázdném bytě k tomu, aby z ní tělo „zrekonstruoval“? No a ještě jedna maličkost – když devítileté dítě sbíhá schody, nevěřím, že přemýšlí stylem „udělá něco pro zdraví“. To je uvažování mnohem staršího člověka.


Já jsem si hrál jen Édith Piaf :-), ne, kecám, to spíš ten indie rock... ;-)


právě že ne... ale líbí se mi tam ten přívlastek "indie" ;-)


Kamamura
11. 01. 2022
Dát tip

Hrál jsi to?


What Remains of Edith Finch - hodně zajímavý námět...


Norsko 1
11. 01. 2022
Dát tip

Kamamura usíná. Je vyčerpán, celý se rozdal. Nebudeme ho rušit


Kamamura
11. 01. 2022
Dát tip Kytiii

Tohle mi připomnělo geniální hru What Remains of Edith Finch, kde se v jedné epizodě protagonistka dívá na svět očima malé holčičky, která nemůže hlady spát, tak hledá po bytě, co by snědla, sní bonbóny, sušenky, i rybičku v akváriu, a furt nemá dost, tak lomcuje dveřmi, ale maminka říká "Už spi, najíš se ráno při snídani!", tak holčička dál šmejdí, a uvidí ptáčka na větvi stromu za oknem. Voňavého, křehoučkého, masitého ptáčka, tak potichu otevře okno, aby ho nevyplašila, a čáry máry - najednou je z ní kočka!

V kočičí podobě pronásleduje ptáčka po větvích stromu, ptáček letí  jako blázen (protože mu jde o život), najednou křupne větévka, a kočička padá a padá... a v pádu se promění v sovu. A sova vidí pole kolem domu, plné sádelnatých hrabošů, tak létá a žere a létá, a pořád nemá dost, a najednou se ale promění v letu v žraloka!

To se rozumí, tlustý a těžký žralok se ve vzduchu máváním ploutví neudrží, tak padá a padá, v pádu se potluče o větve stromů, dopadne do lesa, a kutálí se a kutálí, a snaží se vyhýbat větším kmenům, protože by se zasekl a nakonec by bez vody lekl... což se mu daří, a tak se pod lesem skutálí do moře, které je jeho doménou - a moře je plné nádherných, šťavnatých ryb, a žralok žere a žere, a je větší a větší, až se promění v cosi nestvůrného s mnoha chapadly a tlamami, něco, co má tak šílený hlad, že tomu už ryby nestačí, když v tu se nablízku objeví rybářská loď.

Nově zrozená příšera nepozorovaně vklouzne na palubu, chapadly se posouvá od úkrytu k úkrytu, a postupně zardousí a sežere celou posádku včetně pasažérů a kapitána, a z kapitánského můstku spatří, že loď kotví u poloostrova, na němž je podivný, vysoký dům, v jehož jednom pokoji s výhledem na přilehlý sad spí malá, růžolící, a hlavně šťavnatá holčička. Příšera na nic nečeká, vyšplhá po zdi k oknu, potichu si otevře, a vklouzne holčičce pod postel... a čeká. Čeká, až holčička usne. 

Jenže holčička usnout nemůže, má strach, tak si aspoň píše deníček. Milý deníčku, nemohu spát, protože pod mojí postelí je příšera. Volala jsem maminku, ale ta mi nevěří, myslí si, že jsem malá a hloupá, a že si vymýšlím. Bojím se podívat, protože vím, že je to nejděsnější příšera na světě, a bojím se usnout, protože vím, že na to ta příšera čeká, protože má ukrutánský hlad, slyším, jak jí kručí ve všech žaludcích, kručí a kručí, a moje oči se klíží a klíží...

....

...

..

.


jo, spíš to druhý... ;-)


Aru
11. 01. 2022
Dát tip

takže to nebyl upír, ale jenom nějakej blemzák :))


Tak jo teda.


Norsko 1
11. 01. 2022
Dát tip

Seš


Dík, ale Měrka nejsem. ;-) Ale díky tobě vím, že existuje, a mám přidáno na seznam knih...


Norsko 1
11. 01. 2022
Dát tip

Ahoj měrko. Tipík


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru