mol a duše

motto mnohých? :))

(Občas mi připadne, kam vstoupím, sveřep že sto let ne-e, a netuším, co autentickými vjemy, co následkem vyjádření, 

a tak rozšířím své zhoubné účinky: nemluví na mě hříčka špatně, pořád však nejsem s to nahmatat, kolik bych od ní chtěla vláken. Každopádně vypovídající, že o zavíječích minimum přírodovědných pojednání na první nástřel, s jakým apetitem hubit, ví se dost. 

Ale tak chápu, kdo s koho.) 

Tvořit s odřenou a poškrábanou dušičkou asi nese následky.

Dobře řečeno. Tip a.

Doznávám, že molím citům a vášním příliš nerozumím, v posledním čase se mi zajídá i vlastní vášeň pro mouku. Lidská duše, no, asi předávkovaná lepkem.