Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 462 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Osamělost
datum / id12.01.2022 / 527854Vytisknout |
autorSade
kategoriePovídkyDalší dílo autora
sbírkaPomněnkové příběhy,
zobrazeno200x
počet tipů9
v oblíbených0x
Osamělost

Osamělost

        Viděl jsem divoké koně. Za úsvitu se přehnali mým snem! Velcí, silní jako vítr nad hladinou moře. Nezkrotní a krásní. Jako opravdové myšlenky. Myšlenky opravdových lidí!

        Za úsvitu se přehnali mým snem. Hřáli. A já se přesto musel probudit.

        Zešedl sen, z tepla se stala zima. Zima malé studené místnosti v podkroví. Za okny trochu světla a netrpělivé troubení aut. Přecpané tramvaje. Fronty na noviny. Do omrzení tentýž obraz. Smutní lidé, smutné město!

        Zavřel jsem oči a snažil jsem se odejít. Zase jsem viděl ty nezkrotné a krásné…! Stesk po teple. Stesk po svobodě! Nebo snad útěk ze samoty?

            Neomylný zvuk hodin mě popohnal pryč. Hladina moře, divocí koně, opravdové myšlenky šly spát. Hluboká půlnoc pro svět fantazie. Hluboká půlnoc pro svět přání. Pro obyčejné přání! Svoboda.

        Z unavených lidí čpěl pach minulé noci. Příchuť rumu, lidského potu, ztrápených tváří, slz, to vše mě otupovalo. Tramvaj mě vyplivla a s nazlobeným cinknutím odjela. Vydal jsem se tou prošlapanou cestičkou vydělávat na živobytí. „Stavět kvetoucí budoucnost.“

        Oprýskaná omítka, rozbitá okna, střepy, podepřená střecha, padesát let starý stroj. „Cožpak necítíš, člověče, jak tě práce naplňuje?!“

        Viděl jsem nezkrotné koně. Divoké a krásné.

        Osamělost lidí kolem mě ubíjela. Moje vlastní osamělost mě ubíjela mezi tolika jinými! Sklopené oči, letmý pozdrav, smutné přání čehosi dobrého a… a samota. Duševní samota. Myšlenkový půst. Stereotypní dřina. Pro co?! Pro koho?! Pro budoucnost?! Vždyť ve škole mě učili, že posmrtný život není!!?

        Viděl jsem nezkrotné koně. Divoké a krásné!!

        Padla mi do oka hned, jak jsem vstoupil. Seděla trochu stranou od ostatních a zdálo se, že je tu sama. Stříbrné šaty jako noc posetá hvězdami.

Bar. Barová stolička a já. „Dvojitou velkou, ať to jde rychle!“ Prvním douškem spláchnu hněv, druhým samotu, třetím sám sebe.

        Stříbrné šaty poseté hvězdami. Přisednu k ní. Je to právě něco jako můj sen. Nezkrotné a krásné. A já? Najednou jsem jako oni. Myšlenky opravdových lidí!

        Dotýkám se jí, směje se. Já také. Ani vlastně nevím čemu. Teplo a úsměv. Jak mně to chybí! Slyším, co říká. Říká to šeptem. Nevinná, krásná. Večer se mění v noc a noc si nás odvádí.

        Studená smutná místnost v podkroví nad městem je zase teplá. „Dvojitou velkou, ať to jde rychle!“ Na zem padají šaty, stříbrné šaty jako noc posetá hvězdami. Smějeme se. Dotýkám se čehosi horkého a v tu chvíli je mi krásně.

        Jak prosté! Svoboda!?

        Myšlenky odcházejí, jsem na rozbouřeném moři, vítr mnou kolébá, já se bráním, alespoň si to myslím, ale pak...? Stříbrné šaty jako noc posetá hvězdami. Dopadly na dno. Tma nás pohltila a uspala z únavy.

        Viděl jsem divoké koně. Na úsvitu se přehnali mým snem! Velcí, silní jako vítr nad hladinou moře. Nezkrotní a krásní jako opravdové myšlenky. Myšlenky opravdových lidí. Na úsvitu se přehnali mým snem. Hřáli. A já se přesto musel probudit.

        Zešedl sen a z tepla se stala zima. Zima malé studené místnosti v podkroví nad městem. Za okny trochu světla a netrpělivé troubení aut. Přecpané tramvaje. Fronty na noviny. Do omrzení tentýž obraz. Smutní lidé, smutné město!

        Vedle mě žena. A na zemi? Pomačkané špinavé obyčejné šaty. Obyčejné šaty a obyčejná žena. Vrásčitá. I ve snu smutná. Asi taky něco nenašla!!

        Zavřel jsem ještě na chvíli oči a snažil jsem se odejít. Zase jsem viděl ty nezkrotné a krásné...! Stesk po teple. Stesk po svobodě! Nebo snad útěk ze samoty?!

        Rozevláté hřívy na pozadí hor!




Názory čtenářů (Skrýt smazané)

14.01.2022 16:23:20dát kritice tipSade

Děkuji za Vaše zastavení i za kritiku. V podání Jamardi je ta kritika opravdu úderná. Skvělý povahový rozbor (dovolím si ho použít při případném představení povídky v nějaké diskuzi, protože takto napsáno, to je fakt dobrý) ..... K3, Gora i revírník vnímám Vaše připomínky a i Evženii i otevřhuba, díky. 

14.01.2022 11:26:30dát kritice tipotevřhuba

Už už jsem čekal happyend, když Ji konečně našel (a byl jsem předem zklamán takovou tuctovostí), ale ono nic... avšak ten skutečný (nihilistický) závěr mě zklamal taky, a možná ještě víc... Tohle totiž nemůže mít žádné východisko, pokud budeme hledat štěstí, resp. svobodu venku, mimo sebe, že? 

14.01.2022 08:38:241 tipů dát kritice tipJamardi

Dílo pojednává o osamělém, ve kterém už jsou zárodky cesty z osamělosti. Ránu mu ještě vadil pach s příchutí rumu, ale večer už šel do baru. Další ráno byl i on sám zajisté načichlý tímto pachem (možná šlo o jiný alkohol, ale to může později doladit). Krásná ve stříbrných šatech se promění ve starou vrásčitou unavenou ve špinavých šatech, muž je z toho a všeho dalšího smutný a začíná zapadat mezi své spolupracovníky a cestující v tramvaji. Doufejme, že opět navštíví bar a dojde k prozření, že je se lidmi v práci i v tramvaji na stejné vlně.

13.01.2022 09:19:11dát kritice tipEvženie Brambůrková

Máš to takto vymyšlené a je to tvoje dílo. Opakování je pro gradaci důležité.

Mně se to tak líbí. (Taky to tak dělám :-)

13.01.2022 06:51:41dát kritice tiprevírník

Já ti možná rozumím. Tys to napsal jako báseň, místo básně. A co by z takové básně zbylo, kdyby se zredukovala? Máš takový způsob vyjadřování a tento text je snad nejpovedenější, nejblíž k tomu, jak chceš, aby vyzněl. Je třeba si zvyknout a tvá díla respektovat. Buď se příjemce "vpije" a dílo se mu zalíbí, nebo ne. Já váhám. Ale za tip to ode mě máš.

12.01.2022 22:26:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Souhlas s K3, krátit by povídce jen prospělo... o šetření příliš emotivními slovy jsem ti už psala jindy... a tuto větičku bych vypustila:

 Asi taky něco nenašla!!

12.01.2022 21:13:19dát kritice tipK3

Copak o to, četlo se to dobře, ale přesto mám dojem, že by tomu prospěla redukce. Toho opakování, myslím že by to vyznělo líp. Vytáhnout z toho tu osu. Docela by mě zajímalo co bys tomu sám řekl. Bylo by to kratší, ale myslím si že ta osamělost by opravdu vynikla líp. Možná si říkáš, proč ti do doho kecám, to vážně nechci. Ale sám jsem takhle přepisoval některé své povídky a nelituji. Za tip to ale stojí, samozřejmě.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor