Zákaz vjezdu

Zákaz vjezdu

Tehdy, když modré vody se zavřely

prý navěky, už zase

a strašlivé ticho se rozlilo v našich srdcích

aby umřelo to, co asi ani nežilo

volný jsem byl, ač spoutaný beze slov

Místo tebe objímám hebký polštář

ten dlouhý, pamatuješ?

zakazuji si myšlenky, vzpomínky, obrazy

jsou to zlovolní poslové včerejška

dotěrní a neúprosní, krutí

Tehdy, když dojedli jsme poslední večeři

opravdu poslední

nečekal nikdo z nás, že konce vlastně nejsou

až na smrt a big-bang kdesi v kosmu

jen hloupě mačkám polštář a myslím zakázané

Jak dlouho trvá věčnost zapomnění?

úplný výmaz disku

to nepůjde tak snadno, jak píše se v paperbacku

zákazy se běžně porušují a já jsem hříšník

posílám ti vlny něhy, ač už o ně prý nestojíš

Dvojhvězdy se dělí a vesmír je stále hluchý

němý, tichý a ledový

někde ve snu tisknu ti ruku a ta měkce hřeje

a teplo posílí mé srdce, to mi stačit musí

tak ať víš, že se neztratíš, u mě tedy ne