Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Egypťanka

18. 01. 2022
14
12
405
Autor
Movsar

Egypťanka

Ještě čte papírovou knihu, a už ráno v tramvaji. Vždyť i staří Egypťané psali na papír a ráno cestou do práce, ve vozech tažených dromedáry, ze svitků četli romány o erotických úletech princezny Hatšepsovet. Tak i ona čte erotický román a miluje to šustění, když netrpělivě nasliněný prst vloží mezi listy...

 

Kamarádky

Sešly se v café Pilot ve čtyři. Čtyři kamarádky, nietzscheánka Rita, heideggeriánka Erna, rortyánka Jamajka a deleuziánka Citronela. Objednaly si tři kremita a vstoupily do věci samé.

Rita si postěžovala na prudké bolesti hlavy, jež prožila v minulých dnech. "Když ustaly, chodila jsem po hřebenech barrandovských skal a plakala, ovšem nikoli slzy sentimentu, nýbrž jásotu, otevřena novým pohledům a myšlenkám."

Erna se souhlasně usmívala, usrkla kremito a s mléčným knírkem navázala: "Taky miluji chůzi přírodou, zvlášť lesem. Věřím, Rito, že nacházíš ve svých stavech propadů a výšin smysl, jaký má pobyt, je-li odemčenost bytí ve světě naplnitelná jsoucnem, v odemčenosti odkrytelným."

Citronela chovala lásku a obdiv ke svým přítelkyním, a tak do jejich výměny vmísila otázku mírným tónem: "Ať cesta horským hřebenem nebo lesní stezkou, nejsou to vše jen linie úniku, kudy se člověk snaží opustit kulturou vnucenou představu vkořenění do systému a nalézat v sobě a kolem sebe nové dimenze? V bolesti hlavy stávat se nervem, v lesní světlině stávat se paprskem slunce?"

"Co myslíš, Jamajko?" předala slovo nejstarší Rita nejmladší přítelkyni. "Sdílím vaše popisy světa, mé drahé, a - stejně jako vy - tak ráda bych docílila nějakého nového pohledu na svět kolem nás, ale obávám se, že jediné, čeho lze docílit, je vzájemná shoda, nebo nic. Pravdu samotnou, jako esenci věcí, nikdy neobjevíme."

Rita zadumaně pokývala hlavou. Číšnice, dosud pozorně naslouchající zpoza velikého kávovaru, nerezové bestie řečené Hubert, poslala jim něžný polibek. Všechny kamarádky jako jedna náhle se hlasitě rozesmály.

 

iPotopa

Prší, už druhý den. Prazvláštní leden. Vody stoupají, po nábřeží uhání v mercedesce pan Noe. Šedivý plnovous, rolák, sako, allofitslimfit, páteční hodinky. A zatímco motor přede benzinové blues, nad hladinou ptáci víří neklid.

Na světlech u Tančícího domu mu pípnou jablečné hodinky: Blíží se velká voda. Zachraňte sebe a zvířata. Noe zívne, prudkým manévrem, až to zasviští, otočí mercedesku zpátky do Karlína, do své kanceláře v posledním patře Archy, odkud bude koordinovat spásu.


12 názorů

Silene
15. 02. 2022
Dát tip

(Z výšin mysli velmi pěkně děkuji za popůlnoční kremito. Hned mě přestala pobolívat hlava.)


kvaj
20. 01. 2022
Dát tip

Tvé příběhy mě pobavily. Nejdelší prostřední mi však přijde poněkud vyumělkovaný a zbytečně spektakulární.


kvaj
20. 01. 2022
Dát tip

Jsi si jistý, Kamamuro, že staří Egypťané neznali kolo? V Nové říši určitě kolo už znali, protože byly odhaleny hroby s celými válečnými vozy. Mám pocit, že i v Sinuhetovi se o válečných vozech píše. Ostatně Waltari umístil děj knihy Egypťan Sinuhet právě do Nové říše, i když povídka o Sinuhetovi je ve skutečnosti mnohem starší.


Movsar
18. 01. 2022
Dát tip Gora

Naopak, Kamamuro, jsem.moc rád za vstup do textu, jeho doplnění a výkaz zkušeností. Takoví poutníci,.jské zmiňuješ, už nejsou tak daleko, někde u běloruských hranic.

 


Gora
18. 01. 2022
Dát tip blacksabbath

Pěkně napsané, a trefně jako vždy. Tyhle momentky neomrzí.


K3
18. 01. 2022
Dát tip

Dobře jsem se pobavil u všech.


Kamamura
18. 01. 2022
Dát tip

Movsar - takže nejsme nepřátelé? ;-D 

To by mě nesmírně potěšilo. Hledám zoufale další lidi, se kterými by bylo možno diskutovat o tvorbě, ani by si to momentální autoři brali osobně, jako útok a výpad proti vlastní osobě. 

Protože já s tebou, Movsare, nechci vést válku, já tě uznávám, čtu, respektuji, a rád ti dávám tipy, prostě mám nějak rád Starý Egypt. Na gymnáziu mi byl Egypťan Sinuhet útěchou (četl jsem ho několikrát), s cestovní kanceláří svojí matky jsem se roku 2004 do Egypta i podíval, a ačkoliv jsem si jasně uvědomoval, že o tom, jak stavitelé místních hrobek a chrámů toho zas tolik nevíme (velká část je spekulace na základě archeologických nálezů), přesto na mě noční návštěva chrámů v Luxoru a Karnaku udělala nesmazatelný dojem; doporučuji, je to opravdu působivé místo. 

Ale jako "Egypťan" jsem se necítil - s nimi ostatně nemá nic společného ani etnikum, které území Egypta obývá dnes. Cítil jsem se trapně, cítil jsem nenávist, kterou místní častují vykrmené bílé cizince, cítil jsem lačnost po mých penezích, kterých jsem zdaleka neměl tolik, jak se místní domnívali, ale i přesto jsem na jejich poměry pravděpodobně pohádkově bohatý (viděl jsem o ramadánu jednu rodinu - zatímco místní po západu slunce spěchali v rozhrkaných autech do nejbližší jídelny, aby se konečně najedli a napili - podivný zvyk, ten ramadán, a rozhodně ne zdravý - tak ona rodina, muž, žena a dítě, šli bosí po rozpálené silnici, pouze s proutěnými koši na hlavách, ve kterých si evidentně nesli všechen svůj majetek, a celá jejich existence jakoby křičela "chudoba". Neprosili, nežadonili, nenaříkali, pouze šli, pomalu, tempem vytrvalců, jako karavana tebou zmíněných dromedárů. Pamatuju, jak jsem se zastavil, "neschopen polknout ani plivnout", jak se píše Mahábháratě, ten pohled se mi navždycky zaryl do paměti.) Do Indie jsem už raději pak necestoval - myslím, že kulturní šok by mě pravděpodobně zabil. 

Ergo - za mě dobrý, těším se na další tvoje výtvory. Jo - a ty krásné, privilegované, sexem a sebevědomím vonící samice rodu Homo Sapiens - ano, i mě dráždí a frustrují, neboť mi dávají pocítit mou obezitu, stáří, šerednost a smutek, ale i z nich budou jednou šeredné, klevetivé stařený s vykotlanýma zubama, jen co Země ani ne stokrát kolem Slunce oběhne, a ony už nebudou schopny změřit délku svého života ani vahadlem vlastní paměti, protože i tu jim Stáří vezme. Tak jim jejich mládí odpust, protože je (jako všechno) dočasné, a jednou budeme - my i ony - stejně, nerozeznatelně a dokonale mrtví. 

 


lastgasp
18. 01. 2022
Dát tip

Jen poznámku. Nejedná se o rotariánku? Rortyánky neznám.


Movsar
18. 01. 2022
Dát tip annnie

Já děkuju, Annnie! Za čtení i milou reakci  


annnie
18. 01. 2022
Dát tip

Klídek, my víme, že je to sranda. A skvěle se bavíme. Teda aspoň já. To k té první.

A ke druhé: jsem šťastná, že se známe. Protože až si jednou sedneš v kavárně vedle kroužku mých kamarádek, zakážu jim mluvit, vyříznu jim jazyky :)

A třetí: taky moc pěkné. Globálně oteplený bonbónek na závěr.

Suma sumárum: díky za velmi pobavené ráno. Tip a.


Movsar
18. 01. 2022
Dát tip

Děkuju Kamamuro za poučený a literárně bezvadně podaný příspěvek k tématu. 


Kamamura
18. 01. 2022
Dát tip

Ej, Movsare, proč mi tohle děláš?! 

Vždyť já se vždycky o překot rozběhnu, abych si přečetl, co jsi zase napsal, a i když se forma stává poněkud rigidní, obsah bývá většinou brilantní. Ale dnes, běda, dnes abych si snad roztrhl roucho jako jistý Kaptah, sluha Sinuheta, lékaře, jež bydlíval v domě po taviči mědi, a léčil zadarmo chudé i bohaté, protože věřil, že božský Aton zaplavuje svými paprsky chudé i bohaté bez rozdílu, stejně jako slunce nad našimi hlavami, a proto mu bylo špatně od žaludku z chamtivosti Amonových kněží, jejich břicha se klenula z tučných obětí, a jejichž hlavy se leskly posvátným olejem, neboť oni vždy žádali za léčení měď, ba někdy i stříbro, a kdo nemohl zaplatit, ten se brzy vydal na cestu do země Duat, kde ovšem jeho duch bloudil bez konce, neboť jeho příbuzní nemohli často zaplatit za zaopatření jeho těla na věčnot, takže jeho ba a ka se nemohli setkávat a žít šťastně životem věčným v Zemi Rákosí, ale jejich Ka bloudilo bez konce a spočinutí, nemaje kam se navrátit. 

Hamare, staří Egypťané přece "nejezdili do práce", to je zřejmý anachronismus. Zmínění Sinuhet vykonával své povolání tam, kde bydlel - v domě, patřícím dříve taviči mědi, a onen tavič mědi vykonával zřejmě své povolání také tam, kde bydlel, jako každý řemeslník. Rolníci, pravda na poli nespali, ale bydleli v chýších nedaleko, a do práce chodili pěšky, jako všichni prostí obyvatelé starověku. Ani farao, když někam cestoval, nejel "ve voze taženém dromedáry" protože Egypťané přece neznali kolo - neviděl jsi snad fresky a malby na stěnách hrobek v Údolí Králů? I obrovksé kvádry na stavbu pyramid byly přepravovány buď na jakýchsi saních, nebo taženy po uhlazené ploše polévané vodou, aby se zmírnilo tření. Vozy znali staří Chetité, se kterými vedl válku jistý Haremheb, a znali také železo, jehož tajemství a ložiska byly národům Horního a Dolního Egypta skryty. A rozhodně nepsali na papír, vždyť kde by vzali dřevo na jeho výrobu? Ten zlomek populace, který uměl psát - to znamená Amonovi kněží, učenci a vládci, psali hieroglyfy na papyrus, nebo štětcem či dlátem na kamenné stěny, případně hliněné či břidlicové tabulky. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru