Šlamastyka

Utíkám před ní a přec k ní kráčím

na kolemjdoucí kývnu, to stačí.

A uhýbám pohledem, co jsem dostal.

 

Pomalu jdu a tvářím se do nikam

minuta minutu vítá a vesele si tikaj

před vchodem na mě čeká Šlamastyka.

V ruce nápisy, na nich moje hesla. 

Správcová mého domu.

 

Její kůže voní jak velrybí dech

nechodí po ulicích ale po lidech

co maj v hlavách nastláno pro ní.

 

Pohled od ní se směje, ale v očích zamračeno

nemá muže ale aspoň věno

bobřík mlčení a spásy- nesplněno

pohybem podobě mrtvých koní

a povahou podobnou symptomu.

 

Bouchly dveře a s pozdravem prosebníka

do předsíně mi vlezla Šlamastyka.

S gestem namísto pozdravu.

 

Obličej jak pomlácenou omítku

ty co zapomněli kde bydlí, nosí v nosítku

nevím kde vzala tuhle přezdívku

a papíry na hlavu

a husí kůži na zádech.

 

Vrzly dveře a to jsem měl kliku

neměl jsem strach, jen jeho repliku

neměl jsem slovo, jen jeho dík.

 

Nevím proč má na mě spadeno

Šlamastyka a její shrbené jméno.

Odkudkoliv zapůjčeno.

Co uvízlo v krku jak knedlík.

Řečeno na jeden nádech.

 

Když křičí, tak paří se myši

když tleská, tak ptáci se ztiší

když je chtivá, chleba svlíká kůrku.

 

Když zaječí, tak vezmu do zaječích

najde mě vždy, má mě v očích.

Vmontování udavači.

V místě očních důlků

hrobů zpod víček.

 

Píše mi bílou křídou nad dveře

že K+M+B v ní našli soupeře.

Píše tam o apokalypse glóbusu.

 

Píše tam, že mi stíny lžou

že sama bydlí se Samotou.

A že chlap co chodí kolem s činčilou

má šaty spíchlé z ubrusu

a boty z botaniček.

Ovšem bez tkaniček!

 

---