Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 464 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

TD - A lepší
datum / id23.01.2022 / 528137Vytisknout |
autorJanina6
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaSci-fi
zobrazeno759x
počet tipů31
v oblíbených1x
do výběru zařadilGora, Lakrov,
Prolog

 


Tematický den: „Kupujte, kupujte, říká nápis na výloze. Proč, proč, ptá se haraburdí na dvoře.“ (Paul McCartney)


TD - A lepší

 

A LEPŠÍ

 

Nikdy dřív bych si nepomyslel, že se dobrovolně vydám do Zóny odpadu. Mezi lidmi se o ní běžně nemluvilo, jsou věci, o kterých je lépe nepřemýšlet, ale z toho, co se ke mně přece jen doneslo, mi bylo jasné, že tam normální člověk nemá co dělat. Jenže já už nebyl normální člověk. Byl jsem vyvrhel, který ublížil vlastnímu dítěti. A přitom to všechno začalo úplně nevinně.

„Tati, Sněhulka je nemocná,“ přišla za mnou předevčírem Káťa, zrovna když jsem dokončoval virtuální kontrolu Skleníku. Vypadalo to, že bude třeba trochu přidat na zálivce v sektoru rajčat.

            „Zlatíčko, nech mě ještě chvilku pracovat,“ požádal jsem ji, aniž jsem se k ní otočil, ale úpěnlivé „Prosím!“ mě přinutilo nechat rajčata rajčaty.

            „Tak copak se děje?“ vzal jsem si od ní panenku, kterou mi podávala s vážným výrazem. Sněhulka (Káťa ji pojmenovala podle postavy z nějaké staré pohádky) vypadala jako vždycky: krásný, jemný obličej s velkýma modrýma očima a dlouhými blond vlásky, dnes sepnutými do dvou culíků. Zmenšený obraz mé dcerky. Jen umělý hlas, kterým dokázala vyprávět kolem padesáti pohádek, zněl mnohem dospěleji. „Řekni mi pohádku,“ vyzval jsem ji a Sněhulka spustila: „Za devatero horami a devatero řekami žila…“ „Stačí,“ přerušil jsem ji. „Vypadá v pořádku,“ pokrčil jsem na Káťu rameny.

            „Ona má nemocné nožičky,“ prohlásila. Postavil jsem panenku na zem. Normálně uměla chodit a sedět, teď se ovšem bezvládně svezla na koberec. Zvedl jsem ji a prohlížel ze všech stran, ale na panence nic neopravíte, nemá žádný otvírací mechanismus, je jako všechny ostatní přístroje: když se porouchá, vyměníte ji za novou. Nové je lepší.

            Káťa ovšem o apgrejdování Sněhulky nechtěla slyšet. „Je nemocná!“ opakovala zvýšeným hláskem. „Já nechci žádnou novou, chci, aby se mi uzdravila moje Sněhulka!“ Zhluboka jsem si povzdychl. Měl jsem ještě dost práce a taky jsem cítil, že asi nemá smysl teď Katušku přesvědčovat. Až bude starší, pochopí to.

            „No tak dobře,“ naoko jsem ustoupil. „Pošleme Sněhulku k doktorovi a až bude zdravá, vrátí se ti.“ Káťa si mě chvíli podezíravě měřila, pak si sundala monitorovací náramek a navlékla ho na buclatou ruku panenky. „To abych věděla, že je v pořádku,“ vysvětlila mi dospěle. „A co ty?“ usmál jsem se a našel pro ni náhradní náramek. „Taky potřebuju vědět, že jsi v pořádku.“ Dali jsme si pusu a jen co mě nechala o samotě, objednal jsem novou panenku. Samozřejmě úplně stejný typ, aby Káťa nepoznala rozdíl. Nebylo to ale tak snadné, jak jsem si původně představoval. Panenka typu Sněhulky za ty dva roky prošla už tolika úpravami, že se původnímu výrobku podobala jen vzdáleně. Dalo mi velkou práci přesvědčit apgrejdovače, který měl na starosti naši část města, aby se pokusil pro mě zajistit nějaký zapomenutý kousek staršího typu, který by Sněhulce vzhledově odpovídal. Nakonec se podařilo, ale ani se neptejte, jakou přemrštěnou cenu jsem mu za to zaplatil.

            Když apgrejdovač dorazil, aby mi předal novou panenku a hodil do plastového pytle tu rozbitou, Káťa už naštěstí tvrdě spala. Předtím ještě stačila absolvovat skoro hodinové virtuální povídání s Miriam. Nemluvila s ní skoro o ničem jiném než o Sněhulce, o tom, že je nemocná a jak je tatínek hodný, když ji odvezl k panu doktorovi. Bylo mi z toho až stydno.

            „Nějak to tam ještě dva dny vydržte,“ řekla mi potom na rozloučenou Miriam. Vypadala kouzelně. „Miluju tě.“

„Já tebe taky.“

„Nový den.“

„Nový je lepší,“ popřáli jsme si a Miriam mi poslala vzdušný polibek a zmizela z obrazovky.

Miriam je archeoložka. Jednou mi vyprávěla, že kdysi se lidi při setkání zdravili jinak než my, říkali si „Dobrý den“. Zní mi to podobně, ale tak trochu zvláštně. Nový je zkrátka lepší, tak mě to učili, a nejspíš to platí i o pozdravu.

Pyšný na to, jak jsem všechno zdárně vyřešil, jsem tiše položil novou panenku na stolek ke Kátině posteli a příjemně unavený šel spát. O to hlasitější a nepříjemnější však bylo ráno.

 

 

„Tati! Tati!“ spustila plačtivým hlasem Káťa, jen co se probudila. „Kde je moje Sněhulka? Co jsi s ní udělal?“

„Ale tohle přece je Sněhulka,“ zkusil jsem trvat na svém. Co jsem, k sakru, přehlédl? Culíky jsem jí sepnul, oblékl Sněhulčiny šatičky. Co jsem jen…?

„Není! Ty lháři! Já Sněhulku poznám! Sněhulka má na čele škrábanec a na zadečku flíček a mááá…“ spustila takový křik, jaký jsem už nesnesl.

„Přestaň!“ taky jsem vykřikl a zatřásl s ní, abych tu pronikavou sirénu nějak vypnul. „Nemáš vůbec proč brečet! Když se věci rozbijou, tak se prostě pořídí nové. Apgrejdujou se! Tady máš krásnou panenku, úplně novou. Nová je lepší!“

Jako když utne, najednou přestala fňukat a probodla mě vyčítavým pohledem. Zůstali jsme na sebe zírat. Bylo to snad ještě horší než předchozí křik.

„Jsi lhář. Nemám tě ráda. Taky tě vyměním za nového. Budu tě apejdovat,“ sdělila mi vysokým ledovým hláskem.

Už na mě nepromluvila. O to víc toho okamžitě běžela říct Miriam, která mě pak na dálku obvinila z týrání našeho dítěte. Takhle to samozřejmě neřekla. Ale stejně to tak vyznělo.

Seděl jsem v pracovně a tiskl si rukama tepající spánky. Na práci jsem teď neměl ani pomyšlení, ať si rajčata a třeba celý Skleník uschne nebo shnije.

Co s tím? Věci se jednou staly a nemůžu je vrátit zpátky. Nemůžu Katušce vrátit Sněhulku, i kdybych sebevíc chtěl. Ta už je někde mimo Obytnou zónu, na skládce. Kam ji včera s dalšími nepotřebnými krámy odvezl… A pak jsem dostal nápad.

 

 

Ano, přiznávám se, byla to sabotáž. Záměrně jsem přivodil poruchu bezvadně fungujícímu přístroji, kterému chyběly ještě celé dva týdny do apgrejdovacího limitu. Ale já nemohl čekat dva týdny. Když se vám milovaná dcerka hroutí v slzách, nechcete čekat ani hodinu.

Pračkomyčka zrovna dokončovala leštění skleniček. Chtěl jsem Miriam překvapit, až se vrátí z Vídně. No tak ji tedy překvapím.

Váhal jsem jen pár vteřin. Potom jsem pračkomyčku přepnul z mycího režimu na prací a spustil odstřeďování.

 

 

Apgrejdovač se ani příliš nedivil, asi je zvyklý, že lidi dělají všelijaké chyby. Dovezl mi „novou a lepší“ pračkomyčku a když naložil tu starou, ve které ještě cinkaly střepy, nabídl jsem mu hrušku. Zůstal na ni fascinovaně hledět.

„To je… čerstvé?“ zeptal se nevěřícně. „Jak jste k tomu přišel?“

„No, řekněme, že pracuju v oboru, to má své výhody,“ usmál jsem se. „Dám vám ještě další dvě, když pro mě něco uděláte.“

Mlčky zdvihl obočí. „Potřeboval bych se dostat do Zóny odpadu,“ vypravil jsem ze sebe stísněným hlasem.

„Proč, proboha?“ vykulil oči. „Co tam chcete dělat?“

A tak jsem mu to vysvětlil. Celou dobu se tvářil nesouhlasně, pak se však znovu zadíval na hrušku v mojí ruce. „Můžu vás zavézt do sektoru, kam šel včerejší odpad z téhle části města,“ připustil. „Ale i tak to bude obrovská hromada na prohledávání.“

„Má čip,“ vyhrkl jsem v náhlém osvícení. „Dcerka jí nasadila svůj náramek.“

Zakroutil nade mnou hlavou, ale když jsem mu podal sáček s hruškami, zasvítily mu oči. Z kufru mi podal ochranný oblek a přilbu. „Já mám svůj respirátor, chodím ven pravidelně,“ chtěl jsem odmítnout, ale nenechal mě. „Tam, kam pojedeme, potřebujete lepší filtry. Nevezmu si vás na svědomí.“

A tak jsme jeli do Zóny odpadu. Byl jsem vděčný, že po opuštění města zvolil apgrejdovač podzemní cestu přes Výrobní zónu. Byl jsem v ní kdysi zamlada na exkurzi a podruhé jsem ji vidět nechtěl. Byla to pro mě tenkrát otřesná zkušenost. A zároveň velká motivace. Stačilo si jen představit, že bych tam měl jednou pracovat, a hned ze mě byl ten nejpilnější student… Do Zóny odpadu bych se ale sám nedostal, ani kdybych chtěl sebevíc. Tam byl přístup omezený. Proto jsem potřeboval pomoc. A když jsem z auta sledoval vršící se hory šrotu, které by jistě zastínily slunce, kdyby ovšem přes šedivou clonu nějaké bylo vidět, byl jsem vděčný, že nejsem sám. Asi bych se neodvážil ani vystoupit. Tady, na místě, kam se vyvážejí všechny rozbité věci, v království nepotřebného, v poušti haraburdí.

Chvíli jsem jenom zíral a hledal dech, i když jsem vůbec nepochyboval o účinnosti filtrů.

„Tak co, neříkal jste, že ten krám měl čip?“ vrátil mě na pevnou zem apgrejdovač. A tak jsem se probral a spustil program, který mě po několika minutách opravdu navedl správným směrem. Sněhulka byla naštěstí v kupce odpadu zasypaná jen zpola, hlava s rozhozenými blonďatými vlásky vyčnívala ven a působila poněkud morbidně, jako bychom na skládce právě objevili pohozenou dětskou mrtvolku. Chvíli nám trvalo dostat ji ven celou, ale nakonec kromě toho, že byla otlučená a špinavá, jí na první pohled nic nechybělo.

„Nazdar, Sněhulko,“ vydechl jsem s obrovskou úlevou. „Řekni mi pohádku.“

„Za… devatero… žila… křup… kouzelná… křup.“

To byla poslední Sněhulčina slova.

„A sakra,“ okomentoval to apgrejdovač.

 

 

„Tati, haló, tati,“ ozvala se mi Káťa, zatímco jsme ještě projížděli podzemím.

„Ano, Katuško?“

„Kde jsi, tati? Já mám strach.“

„Už jedu, holčičko, za chvilku jsem u tebe.“

„Tati, a nezlobíš se na mě?“

„To víš, že ne,“ trochu mi zakolísal hlas. „A ty už se na mě nezlobíš?“ Následovala odmlka. „Zlobím,“ přiznala. „Ale mám tě ráda. A neboj se, nebudu tě apejdovat.“

„Tak to jsem vážně moc rád, děkuju ti. A vezu ti překvapení. Jenom… víš, kdyby se ti Sněhulka vrátila, ale…“

„Jé! Sněhulka! Tati!“

„Jenže ona je pořád rozbitá, víš?“

„To nevadí,“ smála se Káťa.

„Jenže ona už nebude ani mluvit. Už ti nebude nic povídat.“

„Nevadí! Hlavně ji přines, rychle, jo?“

Pozval jsem apgrejdovače dál, ale odmítl, prý má ještě práci.

„Tak ještě jednou díky. A nový den.“

„Nový je lepší.“

Chvíli jsem nad tou větou přemýšlel. Z bytu za mými zády se ozývalo dětské brebentění. Podle útržků, co jsem zaslechl, Káťa vyprávěla Sněhulce nějakou pohádku.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.04.2022 12:04:51dát kritice tipJanina6

Jů. Zasáhnout srdce, víc nelze chtít. Děkuju moc.

11.04.2022 11:42:20dát kritice tipMarcela.K.

Tohle mi nějak uniklo... občas mám delší absenci a tak pak nedoženu své oblíbené - i teď mi tu svítí 135 avíz.

Tohle je fakt moc dobrý. Znám jednoho, trefila jsi i jméno jeho dcery a zasáhla srdce.

12.03.2022 18:53:35dát kritice tipJanina6

Někdy se mi zdá, že dneska už autoři fakt nevědí, co vymyslet, aby byli jakože jiní než ostatní. A to nemám na mysli jen písmácké autory. Dokonce i můj oblíbený Murakami už mě začíná konci svých románů rozčilovat, protože člověka na něco "navnadí" a pak to nedopoví.

12.03.2022 18:50:58dát kritice tipStvN

Moderní, ani postmoderní bych ani neřekl. Spíše takový slušně začátečnický text. Pointa musí být vždy. Vtip má pointu, haiku má pointu, není důvod, aby ji delší text neměl :) 

12.03.2022 18:49:07dát kritice tipJanina6

No, Kamamura asi nenapsal klasický příběh. Je to takové hodně rozevláté a moderní (nebo postmoderní? nebo už postpostmoderní? :-))

12.03.2022 18:46:38dát kritice tipStvN

V pohodě. Teď jsem četl Kamamuru, který to vyhrál, a tam to všechno, co jsem říkal, morálně silná pointa, nebo alespoň jakákoliv pointa, zcela chybí. A tobě to jde s lehkostí. Samozřejmě ne vždy se zcela zadaří, ale to k tomu patří.

12.03.2022 18:42:58dát kritice tipJanina6

Díky, Štěpáne. Žes to vůbec přečetl celé :-) to se mi ne u každé povídky podařilo.

10.03.2022 15:51:28dát kritice tipStvN

Každý text je poplatný zadání. Je naivní myslet si, že mé vlastní zadání není zadání. Dokonce tu máme lidi, jejichž celý život je zadáním, jako například revírník :) Asi se to nějakým způsobem týká nás všech.

Líbí se mi, že umíš dojít k pointě a že je pointa morálně silná. Myslím si, že to je u díla absolutní základ, ale je známo, že není snadné toho docílit, takže je to hodné pochvaly.

 

20.02.2022 07:50:41dát kritice tipJanina6

Díky za názor, Luzz. Rozhodně je to podřízené zadání. Chtěla jsem zkusit, jestli na takové hodně "všeříkající" téma něco vymyslím. Tyhle soutěže mě prostě baví :-)

19.02.2022 23:15:02dát kritice tipLuzz

myslím, že tady se projevilo naplno úskalí všech těch tématických soutěží ve smyslu "napište povídku/báseň/cokoliv na téma..."

není to zle napsané, to vážně ne. hezky to odsýpá a jako oddechovka s jakýmsi ponaučením - proč ne... i když se (podobně jako u povídky Tomíkova louže) nemohu rozhodnout, jestli cílovou skupinou jsou zde děti anebo dospělí (možná jen můj problém).

ale - je to prostě příliš podřízené tomu zadání. na druhou stranu - podobné výzvy jsou asi v některých případech docela motivující.

 

19.02.2022 10:19:09dát kritice tipJanina6

Jardo, díky. Nevím, jestli je to na výběr, ale každopádně slzy v tvých očích jsou pro mě velkým oceněním.

18.02.2022 14:24:441 tipů dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Z kraje mě to trochu štve tím, jak je to psané, ale od chvíle, kdy se do toho začne promítat onen dětský pohled na svět, mě to začíná bavit. Je to burcující text, aktuální, výstižný pro dnešní dobu, rozčiluje mě, ho číst... ale je to ztraceně DOBRÝ námět!, pocit zlosti je vystřídán pocitem smutku. Dočítám (ač se to k ajťákovi v pracovní době moc nehodí) se slzami v očích. Tip a Výběr.

13.02.2022 10:38:20dát kritice tipJamardi

Už jsem někde psala, teď vidím, že tady ne, že jsem před deseti lety sháněla panenku a žádnou hezkou jsem nemohla sehnat, všechny vypadaly v obličeji nemocně, byly příliš bílé a měly vytřeštěné oči. Ale před týdnem jsem viděla v Hrušce (řetězec supermarketů) velice pěkné panenky, hadrové - holky i kluka. No, ale už je nepotřebuju. :) Nikdy by mě nenapadlo dívat se po nich v supermarketu!

11.02.2022 10:06:58dát kritice tipMajaks

Jo a jeste. Ted jsem jeste proletel komentare a pripada mi, ze jsi to sama velmi dobre vystihla:

citat je vserikajici, rozvedeni do delsiho textu znamena omilani uz vyslovene myslenky

11.02.2022 09:56:591 tipů dát kritice tipMajaks

No, ja jsem si rikal, ze to mozna neni zamer.

Jako mohlo me samozrejme svest to tema panenky.

Ale spis jsem tu 'detskost' videl v tom, jak je vykreslen ten svet, ve kterem se to odehrava. Vsechno se ridi maximou 'Nove je lepsi', ktera na me pusobi dojmem, ze byla zvolena jen proto, aby bylo mozne ji postavit proti maxime 'Nezahazuj stare veci pro nove.' Chapu.. konzumni navyky... potreba svetoveho kapitalu neustale zivit poptavku... a tak... ale pusobi to prilis primocare, jednorozmerne, detsky.

I ten pribeh. Od druheho odstavce je vicemene jasne, o cem text bude a co se stane, zadne prekvapeni se nekona. Jedine, co me na zacatku zaujalo, bylo jak moc bude vypravec vyvrhelem -  a ukazalo se, ze teda vlastne ani moc ne, zadny drama se nam z toho nikde nestalo, hezky mirne to plyne k milemu konci.

I ten popis skladky treba na me pak v kontextu pusobil spis jako: 'A proto, mile deti, nedelejte bordel."

Nevim, no, mozna jsem se s tim textem proste nejak nepotkal.

11.02.2022 09:43:40dát kritice tipJanina6

O.k., díky za čtení. Nemělo to být ani mravoučné (aspoň ne víc než ten citát, který určuje téma), ani pro děti. Je to už druhá moje povídka, kde je jedním z hrdinů dítě, a kde někteří čtenáři usoudili, že je psaná "pro děti". Od tebe to beru. Asi dělám něco blbě. 

11.02.2022 09:19:42dát kritice tipMajaks

Ja jsem z toho textu ponekud v rozpacich.

Jako chapu, ze to asi ma byt takovy mily mravoucny pribeh pro deti, nevim, neumim to posoudit, me to nebavilo.

05.02.2022 14:28:48dát kritice tipJarrda

Dzravím. Poutavé, čtivé. ...asi jen podotknu: 'Není ten dětský svět krásný? ...chvalme ty, jenž nám ho chránili!

05.02.2022 14:28:25dát kritice tipJarrda

Dzravím. Poutavé, čtivé. ...asi jen podotknu: 'Není ten dětský svět krásný? ...chvalme ty, jenž nám ho chránili!

02.02.2022 19:30:33dát kritice tipSade

Gratuluji k pěkné povídce a k nominaci na PM.

01.02.2022 12:41:12dát kritice tipJanina6

Cookie Moon, to já děkuju!

Zuzulinko, jsem ráda, že tě povídka oslovila. Dík za nakouknutí!

01.02.2022 11:16:40dát kritice tipZuzulinka

... ano, to známe, některé kousky se nám doslova rozpadly a stejně je děti nechtěly "opustit"... krásné čtení

30.01.2022 21:43:17dát kritice tipCookie Moon

Tohle mě fakt bavilo, skvěle napsaný. Děkuju za parádní čtení!

27.01.2022 12:00:301 tipů dát kritice tipJanina6

Tos mě potěšil, Květoni. Přiznám se, že téma se mi zpočátku nelíbilo a vůbec jsem nepočítala s tím, že by se mi k němu mohlo povést napsat něco dobrého...

27.01.2022 11:49:441 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Jako "povídka na téma" je to překvapivě dobré a promyšlené. Moc mě to bavilo.

25.01.2022 20:59:28dát kritice tipEvženie Brambůrková

To je moc pěkné.  I starých věcí bychom si měli vážit. Mám medvěda, je mu 63 let. Nikdo mu nesmí ubližovat. :-)

25.01.2022 11:18:14dát kritice tipJanina6

Karle, s potěšením souhlasím a děkuji!

25.01.2022 09:33:15dát kritice tipK3

Rád bych tenhle tvůj krásný text nominoval do PM, zda souhlasíš?

25.01.2022 09:18:531 tipů dát kritice tipJanina6

Goro, děkuji za ocenění, považuju si toho. A také díky za inspirativní téma! Nejdřív mi připadalo, že ten citát je tak „všeříkající“, že cokoli k němu přidat by znamenalo jen omílání už řečené myšlenky. Byla jsem smířená, že tentokrát asi ničím nepřispěju. A najednou se příběh odněkud vynořil… J

 

Fialko, Karle, Štírko, Theo, Bixley, díky i vám, že mě čtete a posíláte mi tuhle zpětnou vazbu, opravdu si toho vážím.

24.01.2022 22:24:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Takhle to určitě jednou s námi dopadne. Snad nás zachrání ty děti...

Mocpěkné.

24.01.2022 22:01:08dát kritice tipThea v tramvaji

Tak tohle se hodně povedlo! Skvěle vymyšlený příběh! Četla jsem jedním dechem...

24.01.2022 21:47:181 tipů dát kritice tipŠtírka

... tak jsem se tu pěkně dlouho rozepisovala o svém úžasném zážitku z této povídky – a najednou cvak – a vše je v nenávratnu – čili v zóně odpadu: tak jen krátce – Povídka je prostě fantastická a nemá tu nejmenší chybu! –Je Vidět obrovský vypravěčský talent - Určité výrazy – jejich proměna – mi připomněli annie

24.01.2022 09:36:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Povídka je moc dobrá a podle mého zaslouží výběr...

23.01.2022 22:56:181 tipů dát kritice tipK3

Je to plné citu. Něco takového napsat musí být potěšení. Připomělo mi to Bradburyho. Přečtu si to ještě jednou.

23.01.2022 18:22:05dát kritice tipfialka...

S potěšením

23.01.2022 17:08:33dát kritice tipJanina6

Díky moc, už to, že jste přečetli tuhle delší povídku, je pro mě dobrá zpráva, protože to naznačuje, že vás bavila :-)

Goro, díky za vcítění do "mého světa", tedy světa hrdinů povídky - můj svět by takhle určitě vypadat neměl...

Abakus, taky mám ještě ty nejmilejší hračky z dětství. Jsou předměty, které bychom asi nikdy nevyměnili za "nové a lepší", a to je dobře.

Jamardi, to je fajn, že to tak vidíš, snažila jsem se, aby se hlavní postavy vlastně moc nelišily od dnešních lidí (i když jejich svět už asi není tak příjemným místem k životu, jako ten náš). Tedy až na ten krajně spotřební způsob života. Doufám, že v tomto směru to je a bude jen sci-fi!

Annnie, 8hanko, blackie, supizme, Kočkodane, díky za čtení a milá slova.

F.M.R.C., tak to mě moc těší, že se "lingvistické hříčky" líbily, mám je taky ráda :-)

23.01.2022 16:19:30dát kritice tipKočkodan

Nebudu mlčet jako Sněhulka: Janino, jsi šikulka! Kdybych ti to nepochválil, připadal bych si sám už skoro zralý pro Zónu odpadu. (jo a dnes jsem měl v poledne po řízku hrušku)

23.01.2022 15:29:54dát kritice tipsupizmus

Skvělé, moc díky!

23.01.2022 14:26:28dát kritice tipblacksabbath

"Budu tě apejdovat,“......:-)))).......parádně napsané!!!!!

23.01.2022 13:40:131 tipů dát kritice tipF.M.R.C.

Pračkomyčka,apgrejdovač...zbožňuji taková slova,hříčky a lingvistické vynálezy...povídka zaujala,potěšila i bavila číst.

23.01.2022 11:58:31dát kritice tip8hanka

krásne, až mi zvlhli oči...súhlas s Gorou, moja reč...

23.01.2022 11:23:09dát kritice tipannnie

Vynikající!!! Velmi dobrý příběh, velmi dobře napsaný! Tip a.

23.01.2022 11:04:59dát kritice tipJamardi

To je pěkný příběh! Pro mě by to ani nemuselo být zařazené do sci-fi, docela věřím, že je to realita. (Možná si naivně myslím, že lze dostat do Zóny odpadu. :))

 

23.01.2022 10:05:22dát kritice tipAbakus

paráada ja mám ešte stále bábiku, ktorú dostalo moje dieťa, prichádza pomaly o vlasy, ale mám ju najradšej.  Je skladná, zmestí sa  do kočíka a väčšinou mlčí.

23.01.2022 09:55:203 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Parádní povídka, Janino. Vybalancovaná -  od letmých vzpomínek na "starý dobrý svět a život v něm" a světem oproštěným od citů, světem spotřebním. Při popisu Zóny odpadu zamrazí.

Krásně jsi se strefila do TD. Přeju ti, Janino, nový dobrý den!



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor