Marcebila poté, co přijala křesťanství, se šťastně provdala za Florenta a to se pochopitelně neobešlo bez následku. Tím následkem byl jejich syn Othon. Othon byl však záhy ještě v dětském věku zajat palermským emírem a vychován na jeho dvoře pod jménem Aceré. Sicilští muslimští duchovní předpověděli, že Othon-Aceré bude vládnout Římské říši. Othon se usídlí v Římě. Poznání otce, který mezitím přitáhl oblehnout město, a syna navzájem však umožnilo současně potvrdit předpověď a zároveň ukončit válku. Othon si vezme Policii (to je opravdu jméno), nejstarší ze tří dcer palermského emíra. Z tohoto svazku se narodí jejich dcera Florence z Říma. Píseň Florence de Rome je starší než anglický Oktavián a pochází již ze 13. století a původně spolu nesouvisí, ale takto se oba příběhy logicky propojily.  Existuje celkem sedm známých a odlišných verzí básně: anglická verze, pět francouzských a jedna španělská. Florencie je zbožná křesťanka patrně velmi pohledná, která je zhrzenými nápadníky obviňována ze špatných skutků, nucena neustále prchat, až nakonec najde útočiště v klášteře. To je v kostce její příběh, ale k němu se vrátíme snad někdy v budoucnu.

Další k dané problematice v originálním článku z Presses universitaires de Provence: https://books.openedition.org/pup/