O stvoření světa

Den první. 

 

Nuda. 

Bylo. 

Černo. 

Nemá ho rád. 

Pod nohama se mu pletlo. 

Zbloudile hledí k planetám. 

 

Budiž, ať je světlo! 

Ano, ať vidím. 

Až se budou pářit lidi. 

Ale prvně, že je v mé moci:

Světlo nazvu dnem 

a tmu zas nocí. 

 

V srdci tušení

v ruce pár tuh. 

Pocítil vzrušení 

když nakreslil kruh. 

(a nebyl by to umělec 

co byť hned v prvým járu

přimaloval kosočtverec 

a do něj taktéž čáru) 

Tu hleď:

Země. Ať není tu sám. 

 

Pak v myšlení ustal

pak v myšlení ustlal. 

Usnul vyčerpáním. 

 

Den druhý. 

 

Z rána na tu kouli 

přidal šplouch vody. 

Sem tam homol či bouli

a tu a tam hory. 

A na hory sníh. 

 

A na úkor přílivu 

jemuž tím vyrazil dech. 

Vymyslel břeh. 

Hranici vody a země. 

Ať na ni doráží němě. 

Po vlnách a v nich. 

 

Třetí den. 

 

Strom. A dře se.

Jak ty stromy sází v lese. 

Vánoční stromy, okrasné tůje. 

A za pralesy deštnými

obrovské pískoviště. 

Taky vymyslel pár jeskyní.

A ozvěnu co se opakuje.

Jeskyním bludištěm. 

 

Na řadu přišla tráva. 

Umělá i pravá.

A tu pravou hned

smotal do uhledné cigarety. 

Je to měkká postel pro celý svět 

Nádhera! Radost pohledět. 

 

Bůh- vegan a značně sjetý

na vše zelené domaloval květy. 

A ač vařil z vody 

přidal i plody. 

Po nichž chce se smát. 

Pak šel radějc spát. 

 

Den čtvrtý, 

den na to. 

Stvořil zdroj světla, 

blyštivější než-li zlato. 

Kdo do něj zírá, bude slepý. 

Je to slunce a má svůj směr. 

Na obloze drží beze vzpěr. 

Či hřebů nebo izolepy. 

 

A po nocích, 

ať mají vlci na co výt. 

Zalil nebe hvězdami. 

Doprostřed posadil půlměsíc. 

Občas celý je a občas nic. 

Stříbrný je. Jako duch. 

A ve šťastném doletu 

přidal i kometu. 

A raketu. 

Země - vzduch. 

 

Pátý den. 

 

"Chci mít moře plné tvorů" 

A jak naschvál, jak na potvoru

jedno zůstalo bez života. 

Známé je jak mrtvé moře.

(dřív nemocné na podpoře) 

 

V ostatních si žili ryby 

Vodu jedli, vodu pili. 

Ničím se ryby netrápili. 

Nepochopená němota. 

 

"Teď chci i vzduch plný tvorů" 

Měj se větře na pozoru! 

Ptáci zpívali i štěbetali

na Trautenberka se furt ptali.

Na letadla si z nudy hrály 

pípali a cvrlikali.

 

V sobotu. 

Na evoluci udělil tu robotu. 

"Sami ať si vzniknou laně, 

zebry a ty pruhy na ně. 

 

Ať si vzniknou žáby, rejsci

kočky, můry, sloni, pejsci. 

Od všeho milión kusů 

zbytek prodám do cirkusu." 

 

Tak pravil bůh 

a to může. 

Nastal čas stvořiti muže. 

 

Jak řekl, tak udělal. 

Na Zemi první muž stál. 

A bůh zašel ještě dál. 

Aby ten muž nehledal

jehlu v kupce senu. 

Nastrčil mu ženu.

(počkat, nebyl to ďábel sám? 

Co do šatů žen se převléká?) 

V tom nejspíš chybu udělal. 

 

Tak bůh pozorujíc. 

A kochá se. 

Jak muž nemá vady na kráse. 

Pevné svaly, křivky, linky. 

A žena? 

Její rub, tvář a líc? 

Ženě stvořil šminky. 

Radši. 

No..

Bude to mít snažší. 

 

Muže naučil lovu. 

Jak nemít strach

a jak najít v ženě bohyni. 

Ženě vysvětlil znovu 

jak stírat praprach. 

A uklízet v prajeskyni. 

 

Sedmý den. 

 

"Koukám, jak muži nazí 

hrající si, se svými plazy. 

Na ženy se nedívali.

Něčemu se chichotali

Něčemu se smáli. 

Kde udělal jsem chybu?" 

 

Mají druhé vánoce, 

vypálili to ovoce. 

Chuligáni šikovní! 

A teď jsou v lihu. 

Za to nejsou v ní! 

Nepáří se! 

 

A ten co sníh, co padá z nebe?

Myslíte, že je snad zebe? 

Končí u nich v nose. 

Jak v chřtánu jídlo na podnose. 

 

No co, je to zatím verze beta. 

Řekl.

Bůh o stvoření světa. 

 

---