Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Řeka

29. 01. 2022
2
2
217
Autor
theZEUS

Ocitl jsem se v tmavém labyrintu místností a chodeb. Možná to bylo tím, že nikde nebylo okno nebo za to mohly betonové zdi, blikající zářivky, měl jsem zkrátka pocit, že jsem v nějakém rozlehlém sklepení. Procházel jsem místnostmi a snažil se najít východ, ale nejspíš jsem se pořád vracel na stejná místa. Točil se v kruzích. Marná byla snaha soustředit se na detaily, najít nějaké záchytné body, místnosti mi naprosto splývaly. Po delší době jsem v jednom z těch tmavých koutů objevil dveře. Byly otevřené, takže nic nebránilo, abych vstoupil a v ten moment ke mně dolehly zvuky. Lidské hlasy nebo televize. Vypravil jsem se za nimi. Na konci chodby byl rám bez dveří se záclonou z korálků. Napadlo mě, že je to východ. Pokud ne, bude tam třeba někdo, kdo mi poradí. Pomůže mi, abych se konečně odsud dostal pryč. Odhrnul jsem závěs a spatřil mileneckou trojici. Žena uprostřed jednomu z mužů prováděla felaci a druhému nastavovala svoje pozadí. Celá scéna působila jako z laciného pornofilmu z devadesátých let. Až na to, že ta žena byla moje manželka.

Chladné ráno. Postel vedle mě je prázdná, manželka odjela k rodičům. Není to tak dlouho, co mi řekla, že si mám někoho najít, že jí to nebude vadit. Náš vztah skončil, ani nevím, kdy to bylo. Od té doby jsem sám a najednou nemám nic, ani představu, co budu dělat dál.

-

Zní to jako hoboj. Ten zvuk, jehož tóny ke mně doléhají v mlze tmavých bukových lesů. Prší, přesto se už několik hodin procházím s fenečkou, kterou jsme před lety dostali jako svatební dar. Je to Lhasa - šedá Tibeťanka s dlouhými řasami. Byli jsme krásný pár a celý svět čekal jen na nás. Vše bylo jiné, když jsme byli spolu. Tenkrát jsme poznali Paříž a Vídeň. Cestovali po Španělsku a Francii. Všechny ty chvíle mám zalité sluncem. 

Prší čím dál víc a tmy přibývá. Tóny hoboje v nitru lesa sílí. Najednou mám pocit, že nejsem sám. Zaslechl jsem: "Kdo jsi? Odkud přicházíš? Kam jdeš?" Zastavil jsem se, abych se rozhlédl. Hoboj. Vysoký smutný tón. Zpěv vycházející z dutin tlejících stromů z vrstev spadeného listí. Stal jsem se součástí mlhy. Můj nepatrný život se rozplynul mezi stromy. Tam kdesi pode mnou teče řeka. Široká a klidná. V cárech mlhy jsem spatřil tváře. Všude okolo mě jsou duše mrtvých.  U břehů řeky čekají na převozníka. Jejich pohledy směřují k rovné hladině. Nepřijede. Vím to. Zůstal na druhém břehu. Nezbývá, než čekat a doufat, že se vrátí. Ta spousta světů uvězněných v mlčení. Zapomenuté sny a nejhlubší bezmoci utopené v marné víře. Palindrom zrození a smrti se přerušil. Stovky generaci jdou v zástupech do tmy. Jaký to má význam? Kde je pointa? Zůstalo mi víc otázek, než odpovědí. Smrt je sestra spánku, smrt je sestra spánku. Slyším, jak v dálce vyjí psi. Smrt je sestra spánku.

Probudil jsem se do tmy v cizím bytě a ve světle z ulice spatřil siluetu její šíje a krásné sexy ouško. Drobná Francouzka zatím spí, nahé rameno se leskne v nočním světle, voní parfémem s pepřem a půlnoční vášní. Z dálky k nám doléhá vytí psů z útulku. Noc je jako černý obsidián. Ta řeka dál teče ve mně, nese mě dál. Ve světle měsíce jsem spatřil siluetu převozníka. Je to láska, je to milost.

Ráno, když jsem se vrátil do svého bytu, byla Tibeťanka mrtvá. Už jsem se neodvážil dotknout jejích řas.


2 názory

annnie
01. 02. 2022
Dát tip

Ach... Den je přeci jen

milostivější než sen

a smrt je sestra spánku.

Tak zdravím Tibeťanku.

Velmi velmi silný text. Cesta dlouhé noci do dne, který není růžový. Výborně napsáno. Tip a.


Gora
30. 01. 2022
Dát tip

V prvním odstavci mi nesouhlasí ty náhle otevřené dveře, protože v úvodu popisuješ "točení se v kruhu" - ale hlavně to bloudění je dost dlouhé a nepříliš podstatné... a potom erotická zápletka, pro mne "na sílu" nebo z bezradnosti, jak dál...

to samé ve druhém "příběhu" - moc nerozumím souvislostem: vypravěč tvoří krásný pár se psem, tedy fenečkou? a pak se objevuje "drobná Francouzka" a fenečka umírá žalem ze žárlivosti?

Tvoje poetické části textu mi naopak připadají přirozené a hezky napsané. Za ně posílám tip.

Zastavil jsem se, abych se rozhlédl. Hoboj. Vysoký smutný tón. Zpěv vycházející z dutin tlejících stromů z vrstev spadeného listí. Stal jsem se součástí mlhy. Můj nepatrný život se rozplynul mezi stromy. Tam kdesi pode mnou teče řeka. Široká a klidná. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru