Hvězdy probouzí se do ticha...

Proč za den noc směnit se nedá
a hvězdy s ránem rodit se nemohou.
Řekněte slunci, ať nocí se vydá,
ať namísto měsíce putuje oblohou.

V měsíční pěně vykoupe se,
z vlasů zlatý lesk si smyje.
Ze zlatého brokátu převlékne se,
do stříbrných nití tělo své skryje.

Pak tichem noci, jak od pradávna,
plout po nekonečném kraji.
Kde nebyly by večery ni rána,
a naše sny tam, skutečné se zdají.

Mlčky sedět a sledovat z povzdálí,
jak v ozvěnách ticha den zaniká.
Jak šeří se namísto svítání
a hvězdy probouzí se do ticha...