Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka a moře - Návrat na loď VII.

03. 02. 2022
7
17
273
Autor
Andreina

Tak jsme na konci povídky. Doufám, že vás úplně nezklamala.

Také jsem na konci současného pobytu na netu. Za pár hodin zvednem kotvy a na signál se dostaneme až někdy začátkem března. Jestli bude zájem, tak bych se zase ozvala.

Zatím ahoj, Andrea.

Návrat na loď

(únor 2003)

VII.

 

Posádka stála kolem stolu v jídelně nad mapou okolí letiště a šéf rozděloval sektory pátrání. Bylo těsně před tři čtvrti na pět, když je vyrušily rány do dveří, které měly do klepání hodně daleko. Čočka otevřel a ztuhli při pohledu na Zrzouna s bezvládnou dívkou v náručí. Ale rozzářená tvář s ústy roztaženými od ucha k uchu prozrazovala, že se nic zlého neděje.

„Co čumíte? Šampáňo do ledu a slavíme,“ hulákal.

„Co jí je?“ vyhrkl Čočka a přiskočil k dívce.

„Spí jak nemluvně a myslím, že klidně vedle ní můžete i střílet. Má toho chudinka dneska za sebou asi dost.“

„Vypadá, jako když ji někdo lynčoval a místo dehtu s peřím použil bláto. Tak špinavý nevylejzaj ani horníci z dolů,“ přidal svůj názor Ichtyl, „měl bych se na ni podívat, jestli není zraněná.“

„Hele, kromě fyzický a asi i duševní vyčerpanosti jinej problém neměla. Na nic si aspoň nestěžovala, šoupnem holku do postele a necháme spát. Jen mi někdo pojďte otevřít,“ rozhodl Zrzoun.

 

„Tak už spusť, kde si Prcka našel?“ netrpělivě vyhrkl Čočka, když se Zrzoun vrátil do jídelny a dorazil i šéf, který běžel informovat vysílačkou armádu, aby zrušili pátrání.

„Na kraji Luderitzu, spala v díře na vršku kopce. Musel jsem s ní pořádně třást, než se probudila.“

„Co říkala, a jak se dostala k městu?“ zajímalo Pumpičku.

„Nedala mi šanci na něco se zeptat. Odmítla mluvit, dokud neřeknu, jak jsem ji našel. No, a než jsem skončil, byla v limbu.“

„Tak nám to zkus taky popsat,“ rozhodl šéf, „my snad neusnem. Potom Čočka udělá něco k večeři, a Plešoun s Pumpičkou připravěj loď. Večer mizíme. Mám týhle země právě dost.“

„Kam míříme?“ zajímalo Plešouna.

„Na sever do Guinejskýho zálivu. U Tinhosa Grande máme kšeft od pojišťovny, ale to až tu budeme všichni.“

 

Probudila se krátce po svítání zbrocená potem, který proměnil prach, jímž byla pokrytá, v odpornou břečku. Celou noc ji ve snech pronásledovali vojáci. Až po chvíli pochopila, kde se nachází.

Usedla na posteli a pohlédla na sebe s odporem. Čeká ji dost práce, než uvede sebe i postel do původního stavu. Podle jemného chvění poznala, že plují na klidném moře. Může si proto dovolit spustit plošinu za zádí. Svlékla se do naha, popadla do ruky župan a zamířila chodbou ke dveřím na můstek, kde nahlédla okénkem dovnitř. Když uviděla lysé temeno hlavy Plešouna, oddechla si. Doběhla na zadní palubu, kde zůstala překvapeně stát. Pumpička, který vždy vstával poslední, cosi kutil v rohu paluby.

„Co tu vyvádíš?“ překvapila ho otázkou, až sebou škubl.

„Fuj, tohle mi nedělej, z leknutí můžu mít smrt,“ přejel pohledem nahou postavu a zavrtěl hlavou, „to by se šéfovi moc nelíbilo.“

Narážel tím na příhodu, kdy si dívka cestou k Mauriciu našla novou zábavu. Pokud bylo moře klidné, tak ráno, když kromě služby na můstku všichni spali, spustila plošinu za zádí na úroveň hladiny. Zajistila se lanem a zavěšená za kraj plošiny, kde se mísily víry lodních šroubů, nechala se vléct za lodí. Lepší masáž nepoznala.

Všechno probíhalo hladce, dokud na ni jednou ráno nenarazil šéf. Asi ho ani tak nevyvedla z míry podivná zábava, jako skutečnost, že se po palubě producíruje nahá. Masáže nezakázal, ale nařídil, aby používala plavky. Věděla, jak to dopadne a vyčíhala si ráno, kdy měl službu na můstku. Oblečená v plavkách mu nahlásila svůj úmysl. Potom vlezla do vody a za necelou minutu byla zpět v rouše Evině.

Zůstala stát uprostřed paluby a křičela ze všech sil, aby to nemohl přeslechnout: „Jsi spokojenej? Mám u tebe nový plavky.“

 

„Jdu se koupat Pumpičko, a přece si neumažu župan blátem. Neřek si mi, co provádíš?“

„To vymyslel Čočka, když jsi byla ve špitále. Mám udělat lehátko a stříšku. On to vymyslel, ostatní odsouhlasili a já mám práci. Na zábradlí přivařím trubky a mezi ně natáhnu plátno. Nahoru přijde šibenice s dalším pruhem, aby tvá jemná kůžička nedošla úhony.“

„Díky,“ zašeptala dojatá takovou péčí.

„Nech si kecy o děkování a zalez do vody, než tě tu uvidí někdo další. I Plešoun z můstku už šmíruje.“

„Ať se koukne, když to doma nemá,“ zasmála se a spustila plošinu, aby v moři smyla nejen špínu z těla, ale i z duše, která v ní zůstávala ze včerejšího dne.

 

Během snídaně čekali, že začne vyprávět, ale vypadalo to, že se jí do toho nechce. Otázky kladla hlavně ona. Museli vylíčit, co dělali po dobu jejího pobytu v nemocnici, kde všude se potápěli, a jaké tvory potkali.

Nakonec došla šéfovi trpělivost: „Prcku, už jsme se ti vyzpovídali a řada je na tobě. Hezky minutu po minutě vyklop, jak to včera probíhalo,“ nařídil.

Chvíli koukala do desky stolu, jako by rovnala myšlenky, než se pustila do líčení zážitků předchozího dne. Vynechala setkání s hyenou a o incidentu s vojákem odmítla mluvit úplně, i když právě tato část kolegy zajímala nejvíc. Nakonec nějaké podrobnosti vytáhli, ale spokojeni nebyli. Když přitvrdili, omluvila se, že musí na vzduch a utekla na palubu.

„Jste spokojený?“ vyjel Ichtyl. „Dejte si dohromady, co víme od vojáků, Zrzouna, a jak vypadala. Je jí devatenáct a zmrzačila člověka. Chcete, aby se složila? Šéfe, půjdeš za ní ty nebo já?“

„Běž,“ kývl šéf.

 

Našel dívku na zadní palubě, jak stojí u zábradlí s očima plnýma slz. Opřel se vedle a čekal až začne sama.

„Promiň, neměla jsem utýct. Bylo to blbý.“

„Je to naše chyba, neměli jsme na tebe tlačit.“

„Nechci o tom mluvit, už nikdy.“

„Rozumím,“ kývl a přišel s návrhem, „nechceš domů.“

„Přišel si mi říct, že mám padáka?“ zajíkla se.

„Ne, ale v poslední době si prožila hodně ošklivýho. Možná by ti pár tejdnů u rodiny udělalo dobře.“

„Proč? Máma mě bude přemlouvat, abych šla dělat řemeslo. Táta jí řekne, ať mi nekecá do života a pohádaj se. K tomu vzpomínky na dobu, kdy tam byly sestřičky. Krásný časy, který jsou pryč, navždycky. Chtěla bych se vrátit, ale čas vrátit nejde. Už mám novej domov. Tady,“ ukázala na hladinu moře.

 

- konec –


17 názorů

krásny rozľahlý domov ... a rozmanitý***


Andreina
27. 03. 2022
Dát tip blacksabbath

Děvčátko lesní, víš jakou výhodu má mít za domov moře? Pokrývá většinu planety.


ahoj Andreina ... rada ťa vidím ... v čudnom svete ľudí je domov relatívne miesto ... teším sa na tvoje more***


Andreina
27. 03. 2022
Dát tip

Květoni, díky za ocenění a nápad, ale umíš si představit, jaká herečka by mohla ztvárnit Prcka. Druhá tak střelená ženská možná po světě ani nechodí. 


Andreina
27. 03. 2022
Dát tip

Kočkodánku, jsem tu zas

ráda přišla mezi vás

s příběhy co snad pobaví

když doba nás nehladí.


Andreina
27. 03. 2022
Dát tip

Jaroslave, myslím, že my dva po těch letech víme své a lesu, moři a hlavně lásce, kterou jsme těm živlům dávali, a jak nám ji oplácely.


Andreina
27. 03. 2022
Dát tip

Děvčátko lesní, myslím, že i Ty víš hodně o domově, který není z betonu a lásky k němu.


Andreina
27. 03. 2022
Dát tip Aru

Aru, kromě tipu děkuji i za hezký komentík. Ono to s tím uměním vyprávět zas není tak horké. Jen skládám slovíčka do vět a téma čerpán z deníku.


Andreina
27. 03. 2022
Dát tip

Aničko, je to tak, už přes devatenáct let, ale po tom tam v srdci Evropy se mi občas pořád zasteskne.


Andreina
27. 03. 2022
Dát tip

Ivi, děkuji za pochvalu a zítra začnu vkládat další Prckův příběh.


Tak to by byl senzační film. Je to trochu cestopisný a trochu erotický...


Kočkodan
03. 02. 2022
Dát tip

Ozvi se zas tedy v „Márči“

po přístupu k netu,

potvrdím ti, o co kráčí –

houf čtenářů je tu,

kteří čekaj, číhaj,

pak vykřiknou: Fíha!

(či jiný slovo krátký)

Andrea je zpátky,

ne bez chuti, bez lodi,

povídky nám předhodí.


revírník
03. 02. 2022
Dát tip

Pěkné zakončení. Tak upaluj a dávej na sebe pozor, ať se nám zas vrátíš.


doma je doma ... a ty vieš, kde to je*** 

pozdravuj všetko,čo je pod a nad hladinou, ďakujem*

šťastnú cestu a ozvi sa***


Aru
03. 02. 2022
Dát tip

vyprávět ale umíš ;)

tak zas někdy, až se vrátíš z vyprav :)


8hanka
03. 02. 2022
Dát tip Aru

Chtěla bych se vrátit, ale čas vrátit nejde. Už mám novej domov. Tady,“ ukázala na hladinu moře.

čas vrátiť nejde...niekedy je to človeku ľúto, že sa nevráti čas, kedy sme boli šťastní, inokedy zas je dobre, že skončilo niečo ťaživé, nepríjemné...

pri Tvojich príbehoch mi vždy zvlhnú oči, rozprávaš ich skvele, človek má pocit, že je tam s Tebou... ostáva mi len zopakovať - kolegovia sú skvelí...

prajem Vám pokojnú plavbu, ako píše black, dávajte na seba pozor a teším sa na marec, až sa znova ozveš:)


blacksabbath
03. 02. 2022
Dát tip Aru

"Prcku".....děkuju....za tvé parádní vyprávění aaa těším se až ... zase nějaké bude....dávej na sebe pozor...ať se dočkáme:-))))))))))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru