Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKOUŘMO
Autor
back up
Ležíme na břehu v trávě u vody. Gregor má propletené špičky nohou u mých kotníků.
„Máš mě rád?“ ptám se.
Chvíli přemýšlí. „Mám,“ odpovídá pak rozvážně.
„A jak moc?“ nedám mu pokoj.
„Moc. Jako dům,“ zasměje se a rozpřáhne ruce.
Bílý mrak na modré obloze připomíná stařecký obličej a narůstá do gigantických rozměrů. Oko mu zvolna propadá a zahnutý nos se rozjíždí do všech směrů. Pak zjemní a váhavě se rozpouští v řídkém oparu.
„Meteorologové mlžnému oparu kousek nad zemí říkají kouřmo,“ snažím se poučovat.
„Kouřmo bych teď chtěl taky,“ šťouchne mě palcem u nohy.
Nedám se vyrušit z pozorování oblaků.
„Podívej, támhle nahoře pluje člověčí hlava a napravo má nos a oko! Nos má protáhlý skoro jako sloní chobot a ještě se mu strašně rychle zvětšuje.“
Gregor: „Nojo, ale teď mu chobot nějak nabobtnal a koukej, už se trhá a letí.“
„To se ti stane, když mi budeš lhát,“ neodpustím si.
Zase se směje, až mu vytrysknou slzy.
8 názorů
Evženie Brambůrková
11. 02. 2022Pěkná miniaturka. :-)
Skica se mi líbí, protože jsem se v ní našel - i já jsem se vždycky smál, když slzy tekly mě i ostatním, a když ostatním a mě samému tekly slzy, tak jsem se smál. Získal jsem rychle pověst blázna, tu ale kazil fakt, že jsem byl mezi záchvaty smíchu schopen celkem rozumně diskutovat na téměř libovolné téma. Proto se rozšířil názor, že jsem zlý, tak mě mí přátelé zabili, ale, to mě rozesmálo ze všeho nejvíc, protože moje smrt nezměnila vůbec nic, vyjma toho, že přinesla neobvykle dlouhý záchvat smíchu. Od té doby už uplynula dlouhá doba, naučil jsem se svůj smích trochu ovládat, a zjistil jsem, že nejsem zlý ani já, ani on. Občas si celkem zajímavě povídáme, a když usne, tak se můžu celkem svobodně poflakovat po Internetu, kterážto záliba mě přivedla až sem...