Městečko X

Bylo nebylo jedno známé i neznámé Městečko X. Nacházelo se kdesi na Zemi v blízkosti jiných měst a městeček, od kterých se však v mnoha ohledech lišilo.

O historii městečka nebylo možné toho příliš dohledat. Proč? To byla právě vzhledem k předchozí větě taky záhada. Obyvatelé z okolních měst se ale domnívali, že prostě nikoho nenapadlo ji začít zapisovat. A jestli to někoho napadlo, tak se do toho nechtěl pustit.

Zdejší občané se totiž snažili neplýtvat časem a žít pouze v přítomném okamžiku, tedy nepotřebovali vědět, co se stalo před týdnem nebo rokem, natož před sto lety. „Pokud se nějaká událost nezachová v paměti lidí přirozeně, asi nebyla dostatečně důležitá,” říkali.

Aby zefektivnili vzájemnou komunikaci, zavedli pravdomluvnost. K jejich údivu se ale nedočkali očekávaných výsledků. Komunikace zaostávala. Oni sami si to nedovedli vysvětlit, ale pozorovateli zvenčí neunikla dosti podstatná drobnost – ta, že upřímnost nevede vždy k porozumění, a o to méně vede k harmonii.

Nicméně existují lidé, jimž je naprostá upřímnost vhod. Ano, instituce pro výzkum veřejného mínění toto město milovaly. Jejich zástupci sem jezdili pravidelně se svými dotazníky a nikdy neodjížděli zklamáni. Několik nechápavých pracovníků sice namítalo, že obyvatelé Městečka X nejsou ideálním ani vypovídajícím vzorkem společnosti. Na tuto stížnost přišla ale z vedení jednoduchá poznámka: Co si myslíte, že je bezpečnější – upřímná kravina nebo mazaná lež? A tak do města jednou za čas přijeli pracovníci ústavu s prázdnými a odjížděli s vyplněnými dotazníky.

Byť ne všichni považovali občany Městečka X za ideální, museli jim přiznat jedno – dokázali si poradit téměř se vším. Například minulý rok bylo vyhlášeno městem s nejnižší kriminalitou, neboť ta se podle všech hlášení rovnala nule. Po tomto velikém úspěchu a zisku titulu se město dostalo do hledáčku reportérů z širokého a dalekého okolí. Nejšťastnějšímu z nich se dokonce podařilo domluvit si schůzku se šéfem tamní policie. Zasedli spolu ke stolu v jedné z nejoblíbenějších nechvalně známých hospod a reportér se rozhodl nechodit okolo horké kaše: “Mohl byste mi, pane strážníku, objasnit, v čem spočívá ten fígl, jak se stát prvním městem v pořadí s nejmenší kriminalitou vůbec?” Strážník se přímou otázkou nenechal vyvést z míry (není divu, byl to ostřílený strážce zákona) a klidně odpověděl: “Nahlásili jsme nulovou kriminalitu.” Reportér se netrpělivě usmál: “No jistě, ale jak se vám to povedlo?” “Korespondenčně.” “Nemyslím, jak se vám povedlo nahlásit nulovou kriminalitu,” docházela trpělivost jindy klidnému novináři, “ale jak jste dosáhli takového triumfu.” “Nahlášením nulové kriminality.” “To je ale třeba mít podložené spisy.” “Samozřejmě” pokývl obřadně strážník, “bohužel nám 20. prosince minulého roku spisy někdo ukradl a do uzávěrky míry celoroční kriminality, která se konala 1. ledna letošního roku, se je nepodařilo vypátrat. Abychom měli, čím se prezentovat, založili jsme večer 31. prosince nový spis a opravdu, do rána 1. ledna zůstal bez jediného záznamu. A tak jsme to také nahlásili: ‘Trestní rejstříky našeho města pro předešlý rok jsou prázdné’,” dmul se pýchou ochránce práva a pořádku. “Promiňte,” vstoupil do jeho příběhu nesměle novinář, “ale není tento případ právě znakem, že kriminalita ve vašem městě je?” Strážník nad těmito slovy rezolutně zavrtí hlavou: “O tom bych musel něco vědět. A abych o tom něco věděl, muselo by to být ve spisech. A ve spisech to není. Takže ne. Kriminalita v našem městě není.”

S řešením nezaměstnanosti si „občané X“ poradili rovněž velice vynalézavě. Aby ji mohli monitorovat, založili úřad pro kontrolu nezaměstnanosti, který se začal těšit takové oblibě, že se na jeho posty hlásilo čím dál tím více lidí, a nezaměstnaných ubývalo. Menší problém nastal, když se do řad úředníků úřadu pro kontrolu nezaměstnanosti přihlásil i poslední nezaměstnaný a nebylo tedy koho kontrolovat. V tu chvíli začal být úřad zbytečný, z jeho zaměstnanců se stali nezaměstnaní, čímž se obnovila rovnováha a mohlo se začít znovu.

Co říci závěrem našeho malého medailonku Městečka X? Jak už jste museli dávno poznat, prosperovalo – především díky tomu, že v něm žili občané své naplněné životy. No, považte: Žili ve městě plném lidí, měli plné kapsy (protože to o té kriminalitě už jsme si vysvětlili, tak nemá cenu tady zabíhat do podrobností), měli také plno práce, plnou hlavu nápadů, okolo všeho plno řečí, a tak není divu, že se měli navzájem také plné zuby.