Thiopental blues

Zemřela noc

mlčky se modlím za její duši

je černá jak italské spodní prádlo a tér

který asfaltéři vaří z našich hříchů

a teď

viděl jsem zhasnout lampy v ulicích

jako když sfoukneš svíčky na dortu

den je již tady

a tváře ozářené displeji mobilů jak tibetští mniši

čtou první zprávy

loupám mandarinky

protože po ovoci poznáte mne

a jejich vůně zůstává mi pod nehty

a věřím v Boha

nebe je růžové jak hmota, kterou smaží do hamburgerů v McDonaldu

a čas mi měří překapávaná káva

dělám si vietnamskou

její vteřiny padají do kondenzovaného mléka

a horké jsou jako slzy, jež padají do polibků

jimiž se vítáme nebo loučíme

a poslední tramvaje spustily kotvy

cítím radost

jako když mi do žil píchli Thiopenthal

a pokoru

bez níž bych byl nesnesitelný, což někdy jsem i tak

a strach

abych se měl čemu smát

a padlí andělé odkládají podvazky a zhasínají nápisy taxi

a počítají tringelty a dávají pětky

a rozhřešení a objímají se s čínskými komunisty

zatímco venku již popáté roztál sníh

a ty

ještě tichounce spíš