Déšť v Žižkovském lese

Safiáne, díky za tvůj pohled, předtím mi to tak nepřišlo, ale je to tak

Ano, tak měly řádky vyznít - klid a pokora, děkuji, žes je vycítila, En.

I když nevýbojná, přece celkem pěkná básnička.  Ale pak citlivá slova projdou zcitující prodlevou: stromy účastní se daru života, což je v celém líčení cizí prvek. Poslední strofa, i když opět svěží, už báseň po zmíněné ráně nepozvedne.

Cítím pod rukama mokrou kůru a pod nohama zem nasáklou klidem a pokorou. Příjemné.

potkávám tu dva, jednoho s kloboukem a houpajícími se "kroky", druhého s motlitebními pásky, díky, že ses stavil sokole a lípo

Potěšila's, díky, bixley

Krásné. Hlavně se mi líbí, že moknou slova...

tak to mě opravdu těší, guy

Je příjemně asociační, pro mě

Něžně pršelo, frk

Diano, děkuju, jsem ráda, že se ti líbí, Kočkodan perlí, viď :)

Moc se mi líbí, báseň i reakce. Kočkodan se překonal! :-))))

K3, potěšilo mě, že znáš můj kraj a že se ti tam líbilo, Klec a kolem rybníky Víra, Naděje a Láska .... A ano, mračna komárů

Markel, jsem moc ráda, děkuju

líbí moc *

Jednou jsme byli na dovolené v obci Klec. Moc se mi tam líbilo chodit mezi těmi rybníky. Mračna komárů, ale volavky a nezapomenutelný zážitek.

Třebenice jsou spíš na severu Čech, zajímavý kraj pod vrchy - Lovoš a Milešovka, oblíbený kraj Janičky vesuvanky, můj kraj jsou Čechy jižní, dá se říct, že Třeboňsko a ještě trochu k hranicím, za Suchdolem nad Lužnicí

Máma pocházela z Třebenic.

bixley, to je výstižné, děkuju

na tom něco je, an., v dešti jako by se i čas zklidnil a myšlenky přicházejí ... díky

Pavle, nic mě nepotěší víc, než když se čtenář nad řádky zamýšlí, hraje si s nimi a třeba i tvoří  ... vytvořil´s jinou verzi, líbí se mi, nese jinou náladu, děkuju

Janičko, vím a těší mě to, že máš k Žižkovu vřelý vztah a potěšilas mě, že se ti líbily kuličky voděnky, byly tam, aby náladu trochu odlehčily, díky moc

Jamardi, máš pravdu, něco jiného je být zalezlý a něco jiného být v dešti, pršelo tak jemně a to mám ráda, děkuju za tvoje slova

cassy, ještě bylo bezvětří, když jsem se procházela a moc děkuju

K3, to je tak hezké, že ti to připomnělo maminku, děkuju

pocházím z vesničky uprostřed lesů, byly naší součástí a často i obživou

F.M.R.C.  děkuji, tvoje slovo potěšilo :)

Lesům vláha prospěje, ale slovům ne. :-)

Déšť sluší tichým myšlenkám...

Moc se mi líbí! Tip a.

Mě se to docela dost líbí. Kdysi jsem viděl (paradoxně válečný) film ve kterém padla věta, že tvorba umění spočívá v tom, zbavit se všeho co přebývá. Snažím se to brát k srdci. Začátek je moc fajn, jakoby na lidovou notu, ale pak mám pocit, že mi z básně trčí slovo bezvětří, je jakoby mimo linku a ani nerozvíjí žádnou další paralelní linku. trčí mi i  účastní se daru života je to taková abstraktní defininice v jinak velmi konkrétním způsobem psané básni. Zůstalo mi jenom:

Stromy tiché, vzpřímené

Když ještě poupravím závěr na

zatímco slova jsou ohnutá

až k zemi.

Zapojuji další jinak v básni významově osamocené slovo vzpřímené do obsahu, protože tvoří kontrast se slovem ohnutá.

Celek by vypadal asi takhle:

Prší tu na stromy,

prší i na slova,

kuličky -

voděnky

po svrchníku

koulí se mi.

Stromy

tiché, vzpřímené

zatímco slova

jsou o hnutá až k zemi.

Vstoupil jsem Ti do toho asi hodně, omlouvám se. Rád se bavím o poezii, hlavně o té, která je psaná volným veršem. Volný verš nabízí volné prostředky k vyjádření obsahu. V Ideálním případě se dá jít až na dřeň emoce, nebo do oblastí kam běžná slova nedosáhnou. Myslím, že osekávání básně může být jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout. Tím netvrdím, že můj nástřel je lepší. Je to jen můj úhel pohledu.

A myslím, že dievča bude mít radost :-)))

Liduško,  kuličky voděnky jsou roztomilé a dostaly mě :-))). Stromy mám ráda a Žižkov také. Slova někdy těžknou, ale po přečtení Tvé krásné  básně určitě ne, TIP

Ano, déšť stromům prospívá, ale v dešti se špatně mluví. Je to síla. Něco jiného je dívat se na to, když je člověk někde schovaný.

Pěkná náladovka.

to, že dneska se vítr zbláznil, neubírá z tvých řádků vůbec nic...

Jíst pizzu i v průtrži

zdravíčko prý utuží,

kapky padaj na šaty,

měkne jídlo placatý,

Lidunka má vůli bejka,

mokrá stylem muly žvejká,

ač jí vlhne kombiné.

„vydržím to, proč by ne!“

Tohle by se určitě hrozně líbilo mojí mámě, měla ráda stromy i v dešti. A já to mám po ní. Když si to tak pročítám, jako bych ji měl před očima.

Kouzelné!

Kočkodan:

sotva přičichla si k pizze

už si hrála na slepice

jen pár kroků od okýnka

strašnej slejvák, do prkýnka

copak je to za dívku

prve jako manekýnka

teďka spíše potápka

a z pizzy má polívku

Máš pravdu, fialko, ani jsem si neuvědomila :), v jejich blízkosti je mi dobře, děkuji

Stromy jsou časté téma tvých děl.  S potěšením jsem četla :-)

Snad jste moc nezmokli, Evženie, zdravím Bilba

 Úspěch Lubošku

 v pohodě doma mám v teple a suchu

nad tvými řádky od ucha k uchu

úsměv (tak trošku)

Tvoje slova těší, díky Goro

dievča, to já děkuju za tip na procházku v lese ..... ach bylo milé a výmluvné :) ...

V Čimickém lese hučel i vítr v korunách stromu a déšt tomu zrovna nepřidal.

Jediná slova, co mne napadla: ,,Bilbo, honem domů."

Lída lesem zvolna kráčí,

déšť ji stále více smáčí,

nacucán je svrchník,

rozum říká – prchni!

však nemá s sebou navigošku,

ztratila se asi trošku,

vlhne svetřík, prádlo také,

psychika pod značným tlakem,

slušnou mluvu rychle ztrácí

(diví se i mokří ptáci),

nemá ráda “špeky” v řeči,

teď tu ale vzteky brečí,

tak je veta po majzlu,

já si troufnu na citaci,

žena zařve: „Do hajzlu!“

Tam snad za komentář poslán nebudu. ;-)

Hezké souvislosti, Al.

namiesto ďakujem som napísala ach*** ... tak este raz ďakujem za   T I C H Ú lesnú hříčku***

ano tak, zdravím a děkuju, dievča

ach*** ... les vie, čo so slovami ... jednoducho sú zbytočné ... ***

snad stromy prominou, dovolím si jejich jménem poděkovat, za to, že je máš rád