Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 464 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

TD - Srdeční zraková vada
datum / id20.02.2022 / 528993Vytisknout |
autorJanina6
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
témaHorror
zobrazeno391x
počet tipů17
v oblíbených0x
Prolog

Tematický den: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ —  Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ





TD - Srdeční zraková vada

 

SRDEČNÍ ZRAKOVÁ VADA

  

                „Výborně. A teď se dívejte rovně před sebe. Někam nad moje rameno,“ řekla a přiblížila se natolik, že ho polechtala na tváři pramenem rezavých vlasů. „Vyšetřím vám oční pozadí.“

Matěj potlačil uchechtnutí, které se mu dralo z pusy. Sám by s chutí téhle navoněné paní doktorce zkontroloval pozadí. Pod upnutým pláštěm se rýsovalo velice lákavě. Matěj by jí už teď dal nejmíň osmičku. Tedy za zadek. Obličej měla tak úžasný, že tady by s desítkou neváhal. Ale nemůžete dát nejvyšší počet bodů zadku, který jste ještě pořádně neviděli.

„V pořádku,“ řekla a odstoupila od křesla, aby rychlými štíhlými prsty vyťukala něco na klávesnici počítače. „A teď ještě poslední test. Je to taková naše novinka, součást výzkumné studie. Prohlédněte si, prosím, tento obrázek.“

Něco cvaklo a na zdi vedle tabulky, na které při úvodním vyšetření bez problémů přečetl i poslední řádek, se objevila barevná fotografie.

„Můžete mi popsat, co jsem vám promítla?“

„No…“ Matěj chvíli hledal slova. „Je to fotka nějaké paní nebo slečny. Tedy… určitě slečny.“

„Proč myslíte?“

A kdo by si ji asi tak vzal? pomyslel si Matěj. Žena na obrázku vypadala příšerně. Její obličej, možná v důsledku nějakého úrazu nebo nemoci, nebo to snad mohlo být vrozené? – zkrátka byl odpudivý tak, že ho v prvním okamžiku skoro vyděsil. Jedno oko bylo podivně posunuté, jakoby vychýlené z osy, a pod ním se táhla až ke krátkému baňatému nosu výrazná jizva. Navíc měla křivé zuby, což by se ještě dalo utajit, kdyby se tak snaživě nekřenila přímo do objektivu. Neupravené vlasy barvy pochcané slámy tomu dodávaly korunu.

„Tak co mi o té dívce povíte?“ naléhala doktorka Voňavá (ve skutečnosti Vondrová). Matěj pořád nerozuměl, co po něm chce. A taky už docela spěchal na trénink.

„Je to nějaká ženská, dost ošklivá,“ vsadil na upřímnost.

„No jistě,“ přitakala Voňavá odměřeným tónem, který jí náramně pasoval k ledově modrým očím. „Některé věci ale nejsou vidět hned na první pohled. Zkuste se odpoutat od povrchního hodnocení. Všimněte si třeba jejích očí. Vidíte tu čistotu, upřímnost? A co její milý úsměv, nehřeje vás v duši? Nemáte pocit, že ji už dávno znáte?“

Ale teď toho měl Matěj vážně dost. „Paní doktorko, já nechápu… jsem tady dobře na očním? Nebo v nějaké seznamce? Možná, že ta buchta někdy přišla fandit na zápas, to je docela možný, ale pochybuju, že bych si jí vůbec všiml, víte?“

„Já se vás jenom snažím přivést k tomu, že skutečnou hodnotu člověka neodhalíte podle vzhledu. Vidíte ten nápis na dveřích, před kterými Blaženka stojí?“

A to se podívejme, tak Blaženka. Matěj se otráveně zahleděl na fotku a přeslabikoval: „ÚTULEK VELKÉHO SRDCE. Co to má být?“

„To je útulek pro opuštěná zvířata, který Blaženka založila. Co to vypovídá o její povaze? Chápete? Je to úžasná, dobrá duše. Však se správně říká, že co je opravdu důležité, nevidíme očima, ale jen srdcem…“

„No, ono asi záleží, co kdo za to důležité považuje,“ ohradil se Matěj. „Já bych nikdy nechodil s holkou, za kterou bych se styděl, kterou bych nemohl přivést mezi kámoše nebo na zápas. Chápete? Přece si schválně nenabalím nějakou zrůdu. Tedy, nic ve zlém, vás se to rozhodně netýká.“

„Takže vám jde jen o fyzickou krásu,“ konstatovala Voňavá. Neznělo to zklamaně, spíš jako by jen potvrdil její očekávání. „A nevadí vám, že dotyčná kráska bude třeba hloupá, namyšlená nebo přímo zlá?“

„To risknu,“ uchechtl se Matěj. „Koneckonců, ona zrovna tak může být zlá i ta ošklivka. A pokud si teda můžu vybrat…“

„Jistě,“ kývla lékařka, „a vy si vybírat rozhodně můžete. Jste hezký mladý muž, sportovec, a nehyzdí vás žádná vada. Snad jedině…“ významně se odmlčela a vytrhla tím Matěje z polichoceného přemílání formulace „hezký mladý muž“ v jeho hlavě. Pohlédla na něj znepokojeně a zároveň snad až soucitně. Co se mu to, proboha, chystá říct?

„Co se děje, paní doktorko?“ Nějak mu vyschlo v krku.

„Víte, myslím, že trpíte jistou poměrně závažnou zrakovou vadou. Ale nebojte se, dá se to léčit. Zakloňte hlavu a chvilku se nehýbejte,“ vyzvala ho přísně a Matěj poslechl. Čekal, že mu zase do oka kápne tu hnusně pálivou tekutinu, ale místo toho užasle zaregistroval bleskurychlé bodnutí do krku.

„Co to -“ stačil ještě vyhrknout, ale to už se svět kolem rozostřoval. Než ho do náruče sevřela tma, zaslechl ještě z dálky klidný hlas doktorky Voňavé: „Haló, Blaženko? Ano. Mám pro tebe velice dobrou zprávu…“

------

Na oslavu desetiletého výročí založení Útulku velkého srdce pozvala Blaženka kromě několika set lidí i místní televizi. V reportáži, která byla odvysílána dokonce v pěti reprízách, dostal slovo i Blaženčin tělesně postižený manžel. Se slzami v očích poděkoval do kamery svojí báječné ženě, která se s láskou a obětavostí stará nejen o opuštěná a odložená zvířátka, ale vlastně i o něj samotného. Stále se úplně nezotavil z následků autonehody, která ho připravila o levou nohu a málem i o levé oko, na které teď skoro neviděl. Za život vděčí lékařce Vondrové, která náhodou jela kolem, vyprostila ho z trosek vozu a poskytla mu první pomoc. Milosrdná ztráta paměti Matějovi sice zamlžila vzpomínky na okolnosti havárie, neochránila ho však před děsivými nočními můrami.

„Přesto však,“ usmíval se do kamery všemi stehy ve svém obstojně pospravovaném obličeji, „prožívám teď opravdu šťastné chvíle. Může za to Blaženka, nejnádhernější bytost v celém vesmíru.“

Reportáž končí dojemným záběrem na Blaženčiny křivé zuby, vyceněné v hřejivém úsměvu, za zvuků hudby z filmu Avatar. A samozřejmě neméně dojemným citátem z Exupéryho.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.03.2022 18:51:35dát kritice tipStvN

Jj, ten byl dobrej :)

12.03.2022 18:50:59dát kritice tipJanina6

Přesně tak. Víš, že jsem si vzpomněla na tvoji soutěž kdysi dávno, kdy zadáním byl citát z Prousta? Ten byl ale super v tom, že si pod ním člověk mohl ledacos představit, domýšlet...

12.03.2022 18:48:16dát kritice tipStvN

Je to perfektní diagnóza. Nic lepšího z toho citátu stejně vykřesat nešlo. Takovéhle silné citáty pro autora představují nabitou zbraň namířenáóu na hlavu. 

12.03.2022 18:45:14dát kritice tipJanina6

No, když "správně vidíme jen srdcem" a ono to nefunguje, tak je to srdeční zraková vada, říkám si. Tohle jsem psala jako provokaci. Exupery za to nemůže, ale ten citát je hrozně zprofanovaný...

10.03.2022 14:12:56dát kritice tipStvN

Srdeční

Zraková

Vada

...

Zajímavé

24.02.2022 15:24:071 tipů dát kritice tipLiterární kritik

Janina6 - kdo jiný by měl psát literární kritiky, než Literární kritik? Vznikl jsem jen a jen proto, abych se naučil psát dostatečně hluboké a pokud možno objektivní rozbory cizích děl. Jsem úzce zaměřen, protože balast osobních vztahů objektivitě škodí (viz redaktorské kliky, co si dávají tipy navzájem, podle mě si tak může člověk škodit sám, aniž by si to uvědomoval. Umělce nezabíjí diktátoři, ale stagnace a "pohodlíčko"). Moc jsem ale neuspěl - většinou mě hnali, pouze jistý "heršvec" pochopil můj záměr, a tím si získal mé sympatie. Podle mě je to nějaký profík, pár jich tu zjevně je. Mají blazeovaný nadhled, a ega frajersky čechraná nastranu, moc mi to imponuje! ;-D Ty sama ses mě jednou zeptala tak chytře, že jsem měl pocit, že jsi mě prokoukla - detektiv MajaX se na mě specializoval a odhalil hodně mých převleků, ale všechny doufám ne. Je to zábava - dokud mě hra baví, hraju. Jsem rád, že se ti recenze líbila! I recenzování se trénuje opakováním, a já se mám věru ještě co učit - ve všem...

24.02.2022 10:40:55dát kritice tipJanina6

Ahoj Literární kritiku, díky za detailní rozbor, který svou kvalitou převyšuje mé dílko. Já jsem sice žádala o názor někoho "jiného", ale stejně děkuji... nikdy jsem nechtěla vidět Batmana bez masky, tak zavřu oči a zapomenu... :-) Naprosto správně jsi odhadl můj záměr šokovat (i když sama bych to asi nazvala mírněji) a nechuť k profláklému citátu. Líbí se mi, co jsi napsal o Blažence. Ani mi při psaní nedošlo, že jsem se vlastně zachovala ošklivě k postavě své povídky (ne tím, že jsem jí přisoudila odpudivý vzhled, ale právě tím, že jsem jí jaksi sebrala její vlastní iniciativu). A vůbec celkově dík za tvůj čas. Je fajn vidět, že někdy napíšeš i pozitivně laděnou kritiku.

23.02.2022 12:02:202 tipů dát kritice tipLiterární kritik

Přicházím (jako) na zavolanou, abych se i já pokusil o pokud možno objektivní zhodnocení tohoto díla.

Především musím ocenit zjevnou snahu šokovat, která vychází pravděpodobně (spekulace) z autorčiny potřeby rebelovat proti určitému schématu. Dobře to znám už ze základní školy, kdy jsme měli namalovat obrázek na téma "Den československo-sovětského přátelství", a všichni (včetně mě, měl jsem opravdu strach, odkud přiletí normalizační záhlavec - to je tradice, kterou zakoušejí děti v českém vzdělávacím systému dodnes), tedy všichni jsme malovali sovětské tankisty, jak osvobozují Prahu, a jásající davy osvobozených pražanů. Všichni, až na kamaráda Jakuba, který nakreslil obraz nazvaný "Studna v poušti", na kterém byla zmíněná studna a poušť, děravé vědro, zpuchřelé provazy, evidentně nepojízdný "Gazík", pár kostí a lebek, a potom řidičovy šlépěje táhnoucí se až do dáli k obzoru. Poprask vypukl v okamžiku, kdy se spolužák zeptal opravdu zdařile sadistické učitelky "Jak se dělá bambus? (Myslel palmu, ale to už je jedno)" Následoval kulturní šok, výslech v ředitelně, a nikdo ale nedokázal přesně určit, kdo vnukl zmatenému dítěti tento zjevně buřičský a protisocialistický výjev (z toho je vidět, jak jsou si bafuňáři všech režimů vždy sami nejistí). 

Dílo, jako každé správné drama, obsahuje tři postavy - a opravdu, víc nebývá zapotřebí. Tradičního prince, princeznu a černokněžníka zde ovšem zastupuje poněkud nezvyklejší trojice:

1) Mladík jménem Matěj, který se provinil především tím, že je poměrně tuctovým, nepříliš bystrým, i když obstojně vyhlížejícím exemplářem svého druhu.

2) Krásná, dominantní, inteligentní a vzdělaná (i když možná mírně sadistická) doktorka Vaňková, která ztělesňuje archetyp Nietscheovského "übermensche" (nebo snad "überfrau", pokud bychom chtěli být za každou cenu genderově korektní?!), ba je dokonce jakýmsi trestajícím andělem (andělkou?) Páně (Paní?), tedy neviditelného imperativu prolínajícího se celým příběhem, jenž by se dal shrnout do přikázání "Nevezmeš k sobě do postele ženu oku tvému milou, pokud v akčním rádiu tvém objekt silnější potřeby a šerednosti nalézati se bude". 

3) Šeredná Blaženka, která v ostrém protikladu k silně antimaskulinnímu zaměření celého příběhu figuruje pouze v trpné, pasivní roli. Mohli bychom říci, že je pouze jakousi scénickou rekvizitou, jejíž jediným účelem je tvořit kontrast vůči krásné doktorce Vaňkové, což Blaženka tiše a pokorně po celou dobu trvání příběhu také činí. Za tuto poslušnost je nakonec i odměněna, jak uvidíme později.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Máme tedy narýsované tři body - Matěj, Überfrau Vaňková a Blaženka, a je čas konstruovat trojúhelník. Ten autorka kreslí barevně saturovanými čarami silných emocí - živočišně primitivní pud sexuální (kategorickému imperativu autorky nemilý) vedoucí od Matěje k Vaňkové, který vzbuzuje disonantní odezvu v podobě pohrdavého nesouhlasu a odporu Vaňkové vůči nedostatečně inteligentnímu, eticky nevyzrálému, a nepřiměřeně štědře fyzicky obdařenému Vaňkovi. Zdánlivá disonance dvou frustrací se tedy nakonec přece jen mění v souzvuk harmonický, i když s výrazně temným, mollovým charakterem, který je předzvěstí tragického konce celého dramatu.

Jelikož je doktorka Vaňková prototypem femíny moderní, která pasívně nečeká, až ji patriarchální společnost uvrhne do ponižujícího chomoutu tradiční submisivity, ale bere sama do rukou osud nejen vlastní, ale i osudy ostatních, rozhodne se vlastními silami zjednat nápravu tam, kde Stvořitel(ka)/Evoluce (nehodící se podle nálady a světonázoru škrtněte) pravděpodobně zaznamenal(a) lokální výpadek kreativní konzistence, a když není v silách vrátit nepřízní osudu knockoutované Božence zdraví a krásu, rozhodne se k hrůze naštěstí zesnulého Hippokrata alespoň brutálně zmrzačit nebohého Matěje (kterého dobrácké vesnické jméno a mužské pohlaví prostě předurčuje k roli oběti, podobně jako když v úvodní pětiminutovce libovolné detektivky spatříme osamělého člověka, jak se prochází v nočními ulicemi - jasný narativní kanonenfutr). 

Mám-li dílo závěrem zhodnotit, musím vyzdvihnout tradiční autorčin spisovatelský um, ambigiozitu, která ponechává místo k otázkám (vadí vypravěčce příběhu více Matěj co relikt nepřípustné patriarchální arogance zasluhující spravedlivého trestu, nebo profláklý citát svádějící k psaní levných, líbivých kýčů?), jakož i živoucí paradox v podobě "odměněné" Blaženky, které vlastně vypravěčka upírá možnost sehnat si životního partnera vlastními silami (a metodami, která nebudou čtenáře v noci budit ze sna).

Autorce tleskám, a dávám tip, protože... člověk nikdy neví! ;-)

22.02.2022 10:40:43dát kritice tipJanina6

Květoni, díky, to určitě myslíš žertem :-)

Karle, dík za čtení! Hudbu z Avatara jsem použila jako příklad takové té znešeně dojemné hudby (ona je v tom filmu úžasná!). Film samotný se mi ale dost líbil taky. Na jednu stranu je to takové romantické fantasy, jakých jsou tucty, ale skvělé se mi zdá hlavně "pro oko", skutečně zvláštní, kouzelné a překvapující krajiny, rostliny, zvířata...

22.02.2022 08:44:46dát kritice tipMarkel

mně se to líbilo, snad že jsem scififanda, tam si musíš někdy dost domýšlet, takže... ***

21.02.2022 15:03:00dát kritice tipK3

Tvoji povídku jsem zatím nehodnotil, až teď po druhém přečtení. U tebe to tak bývá, že je lepší si to přečíst vícekrát, než se člověku rozsvítí. O to větší má pak ale účinnek. Avatara jsem zatím neviděl, vždycky mi to uteklo, takže neznám ani hudbu. Nijak mě ani nelákal svým vzhledem:), ale znám jeho pověst, tak si ho příště nenechám ujít.

21.02.2022 12:56:03dát kritice tipKvětoň Zahájský

Jak od Bradburyho. 

21.02.2022 08:12:24dát kritice tipJanina6

Zeledo a bixley, díky i vám! Bix, určitě by to tak šlo zakončit, ale já tam tu reportáž potřebovala... chtěla jsem dotáhnout svůj hořce ironický škleb až k Matějovým slzám (vděčnosti? opravdu?) a dojemné hudbě z Avatara... :-(

20.02.2022 22:11:31dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Proč téma neuchopit takhle? Je to dobře napsané, ale nějak mi nesedne ta reportáž na konci. Spíš bych to viděla tak, že se probudí po operaci a Blaženka se na něj usmívá a říká, že měl autonehodu.

20.02.2022 18:54:44dát kritice tipzeleda

Napsané pěkně, leč, trochu nepřirozené. 

20.02.2022 18:18:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Namyšlenec dostal tvrdé poučení... 

Jasně, už ti rozumím, a navíc nejsi chirurg, abys od pasu vystřihla popis operace :-)

20.02.2022 18:15:05dát kritice tipJanina6

Dík :-) Chtěla jsem naznačit, že paní doktorka Matějovi tu srdeční krátkozrakost vyléčila poněkud brutální metodou... do detailů jsem raději nezabíhala a konstatovala už jen výsledky té "operace". Samozřejmě ztráta paměti, to je taková oblíbená rekvizita, bez té by to nešlo, protože by paní doktorku hned zabásli... tak tu mi snad laskavý čtenář promine :-)

20.02.2022 18:10:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino, o naplnění citátu "naopak" a nezvykle jako o nedostatku vůbec neuvažuji, tedy není mi na překážku a jako vždy se mi líbí tvůj styl.

Citát mi taky /odjakživa/ nesedne, považuji ho za profanovaný a měla jsem co dělat vůbec něco na něj napsat. Jen mi jde čistě o ten skok, o němž jsem ti již psala - a nemám fantazii v takové míře, abych situačně dovedla nějak domyslet.

Oceňuji, že jsi téma uchopila po svém.

20.02.2022 16:57:17dát kritice tipJanina6

Díky všem za čtení. Goro, samotným bodnutím injekce samozřejmě nepřišel ještě o nic, ta ho jen uspala. Děj mi nepřipadá moc složitý na pochopení, spíš se mi potvrzuje, že jsem se netrefila do většinového vkusu a "očekávání" a někoho jsem se možná touhle devalvací krásného citátu i dotkla. Ale s tím jsem počítala, když jsem to psala. Ten citát, i když určitě moudrý, mě vždycky něčím dráždil, a nechtělo se mi jít naznačenou cestou...

20.02.2022 16:13:59dát kritice tipKočkodan

Jak by to bylo hezké, kdyby existovalo víc ÚVS než SUV...

Naštěstí je aspoň docela dost tvých dílek. (smajlík s jedním křivým zubem)

20.02.2022 11:28:08dát kritice tipDiana

Je mi líto, nepochopila jsem to...

20.02.2022 11:12:291 tipů dát kritice tipJamardi

Ano, srdce rozhoduje a proto je snaha s ním manipulovat. Tvůj příběh je však tak hořký, že, musím napsat něco pozitivního:

V televizi jsem viděla reportáž o těžkých případech lidí s autismem. Když mají záchvat, je na ně děsivý pohled a dříve se to řešilo jen léky a omezováním jejich pohybu. Přišlo se však na to, že při citlivém přístupu k nim a při snaze brát ohled i na jejich přání, se daří jejich chování výrazně zlepšit. Tady by měl pan Antoine de Saint-Exupéry radost.

20.02.2022 10:08:10dát kritice tipblacksabbath

 „ÚTULEK VELKÉHO SRDCE"........to je přesné....*/*********

20.02.2022 10:07:05dát kritice tipstromeček

Námět jistě zajímavý, ale dějovou linku asi chápe jen sama autorka.

20.02.2022 09:42:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino, ani po třetím čtení napínavého psychologicky laděného příběhu sice nevím docela přesně, jak Matěj mohl přijít i o nohu /bodnutím injekce do krku/, ale napsalas zajímavou mini a k tématu se hodí...

20.02.2022 08:58:11dát kritice tipannnie

Huuu... Ještě že nechodím na oční :)

Tip a.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor