Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Popelka aneb jak to bylo dál

27. 02. 2022
2
2
234
Autor
lapezka

 

Když si krásný princ odvedl Popelku na zámek, hodovalo se a pilo několik dní. Novou královnu měli všichni rádi. Na každého se usmívala, ale uvnitř byla smutná. Bydlela v přenádherné komnatě vyzdobené zlatem a na stěnách visela obrovská zrcadla. U lože měla postavenou šperkovnici z dubového dřeva. Když jí otevřela, tajil se jí dech ze všech těch blyštivých náhrdelníku s diamanty, šňůry perel a prstenů s drahokamy. Často si je prohlížela, když byl její královský choť pryč. Každé ráno Popelce sluhové přinesli čerstvé růže a lilie. Ty měla nejraději. Komnata voněla jako zahrada.

Ale když se podívala z okna, byla zklamaná. Pod ní se choulilo městečko. Viděla trhy, malé úzké uličky, kde se hemžil prostý lid. Pole, domečky, zahrádky kde výskaly děti, štěkala štěňátka a pásly se ovečky. Přála si vrátit se k obyčejnému životu. Starala by se o zvířata a utíkala by do lesa k oblíbené sovičce a srnce, jako tenkrát když jí macecha nespravedlivě kárala.

Na zámku se nemohla jen tak rozběhnout do přírody. Všude jí doprovázely dvorní dámy. Popelka si nemohla zvyknout na těžký účes na hlavě, na atlasové šaty se spoustou spodniček, které se nesměly umazat. Byla by to příšerná ostuda, kdyby jí u královské tabule ukápla na šaty rajská omáčka. A jíst ve staženém korzetu pro ní bylo utrpením. Jak ráda by si oblékla starou umouněnou zástěru, hltala v lese pramen horské vody a trhala borůvky plnými hrstmi, až by měla úplně modré ruce i ústa. Ale tady na zámku se podávají mandarinky a pomeranče.

A z prince už není bezstarostný kluk. Už žádné plesy, hony, projížďky na koních. Stal se z něj vážený mladý král, který se musí starat o blaho své říše, zajistit jídlo a dobré podmínky pro lid. Nechal postavit mosty, katedrálu i univerzitu. Takže na Popelku pro samé povinnosti zapomínal a často usínal na diplomatických dopisech s perem v ruce.

Popelka se jednoho slunečného rána rozhodla, že přestane truchlit a chodit po zámku jako tělo bez duše. Opatřila si klíč od vzácné knihovny a trávila tam všechen volný čas. Studovala francouzský a latinský jazyk, zajímala se o architekturu, hospodářství či právo. Král jí nepoznával, ale časem velice ocenil, že mu Popelka svou chytrostí a pílí pomáhala ve vladařských povinnostech. Jejich říše se stala mocnou a pevnou. Lid byl spokojený a šťastný. I na zámku bylo konečně živo, když Popelka porodila pět veselých dětí, kteří vládnou v pohádkové říši dodnes.

 

 

 

 

 

 


2 názory

lapezka
11. 03. 2022
Dát tip

Děkuji, pochopila jste to správně Afrodito.


AFRODITA
10. 03. 2022
Dát tip

vůbec nechápu, že to tady všicni míjejí, je to moc hezký, ze života, pohádky nikdo přeci nevymyslel, jejich zdrojem je život sám :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru