to si myslíš ty, když to píšeš ... já jako čtenář jsem ostřelována slovy, ráda :) fakta přeskakuji na pozdější dočtení :) když mě báseň neodstřelí hned napoprvé. Ale dobře se čteš, proto za tebou chodím a sbírám, co ti odpadne z učebnice

no... spíš literatura faktu (doplněno)

ta nebývá útočná

spíš trochu zdlouhavá a suchá

díky za trpělivost. a že čtete.

JE to poezie!  jen na mě málo útočná :)

Mám dojem, že toto poezie je. 

(Oni se vůbec nesnažili! Tak jsem jim to neuspěla vyfouknout. / Nebo jestli jsem to moula vykecala.) A však to promyslíš. Takových dobrých rad a Vergilius... to by bylo, aby to nevyšlo. Nepřipsala jsem, že v překladu Otmara Vaňorného. Ostuda. 

(já vím, že víš, silene... ono to bylo tak nějak... pro všechny... (ehm, hádanka)... i když... možná, že zrovna (právě) v tomto jsem měla být úplně doslovná... a to orámování tichem nějak zakomponovat do prologu)

(Měla bych to vědět, že. A ne že bych něvěděla, jenže nečetla. Takže úplně nevím doslovný obsah. Proto si pořád říkám, že dokud vůbec bude jaro, sebetišší na výskyt druhů, možná o to víc bude šeptat vítr. Asi tak.) 

všem díky

majaksi, tohle není žádná poezie, určitě by ti to potvrdili i zdejší znalci a vzdělanci.

silene, právě to ticho (doslovně řečené) tam má svou úlohu - navázáno na prolog (R. C. - inspirace; samozřejmě se to nevztahuje jen na ten citát).

Jsa je totiž tradičně velmi inspirativní.

cit.

Z jara, když se šedých hor již stéká studená vláha

a když Zefyrův dech zas kypří a změlňuje hrudu,

má již s námahou býk své oradlo zarývat v půdu,

zas má zaskvít se pluh, jejž vyleští zoraná brázda.

Teprve půda, jež po dvakrát mráz a dvakráte slunce

zažila, vyhoví přání, jež chovají rolníci zištní:

nesmírnou tíhou žně se jim stodola zprohýbá, praskne.

Dřív než neznámou zem bys rádlem brázditi počal,

vyzkoumej, které jsou větry a různá počasí místa,

jaká je povaha půdy a místní pěstění její,

co která krajina rodí a co nám odpírá jiná:

tady jde obilí lépe a jinde jsou bohatší hrozny,

tady je plodný strom, tam tráva se zelená sama.

Publius Vergilius Maro

alt. A) Kdybys na tichách přece jen trvala, že mají něco do sebe, zkus dát pryč tečky a alespoň jedno srazit do jediného plynulého verše. Tam, kde se rozhodneš: vážky. Uvidíš, zda si neprospěješ. (Hlas pro plynulý řádek v intru.)

alt. B) Dej pryč celé horní ticho. Dole by to čtenáři mohlo přece jenom dojít samo. Tečky ale také pryč. (a celost či přeštípnutost opět zvaž)

alt. C) Můj majstrštyk, tak jestli mě s tím vyhodíš, budu číst již jen Vergilia.

Chvíle napětí... nápad:

Nech si kontroverzní dvouverší s tichy uprostřed, neboť jej asi opravdu chceš, ale... vyhni se úplnému, co každý, i TG. (Vzpomněla jsem si na řeč!)

Nahraď: a šepot je ten nejhlasitější nářek

.. jelikož a protože každý, kdo tuší, který z řečových projevů nejvíce namáhá hlasivkové svalstvo, bude spokojený/spokojenější / bude méně protestovat. 

Krásně se předčítá, snad jen 

pokud znečistíš podzemní vody

znečistíš vody veškeré

výše zkopírované dvouverší recitátorce věru nezávidím, decentně jazykolamné, jen pár kapek do: našeho posvíceníčka, jež je tím nejposvíceníčkovatějším posvíceníčkem s pštrosem a s pštrosicí a šturmem pštrosátek, 

uf.  

Hodně působivé. 

Pěkné  /*

Tak jako na jedno nezodpovědné prolítnutí připadne mi, že má ten cyklus dost sdělných momentů, které přehršel tichých asi devalvuje. Má-li t. svou roli i v mottu, což se dá předpokládat, neboť t. je jistě nedílnou součástí rovnovážného stavu mysli, 

vyhazuji si první tři řádky, poslední dva a výraznost s nejhlasitějším nářkem, přičemž riskuji, že si protiřečím, nevím tehdejší své vjemy. 

Jelikož je v textu ctrl+z v repetici a značky pro refrén, působí intro a outro tak nějak útočně, všimni si, všimni si, řekla jsem, nezapomeň to. Vše se k tobě vrátí. 

Ovšem je také možné, že se sekvence s najhlasitějším vytržením řádku z kořínků rozpadne, nedisponuji aktuálně senzitivitou ověřit si v klidu. 

= vnější rušivost přítomna, spletitost vláken teď nevysleduji

Určitě se zopáknu. 

osobne me tam rusil uvod, teda i zaver, cely do oramovani, pak sterilni a ohavny svet a ticho je ten nejhlasitejsi narek... ale to bude tim, ze jsa sprostny, poezii nerozumim

Velmi vydařený soubor, mnohovrstevný,  otvírá mou představivost naplno, pokud se dá v této době použít výraz-užila jsem si...