Tudy jdu já a slova tahám z paty

tudy jdu já
a tady je můj svět
sídliště na dlani a brýle s fialovým sklem
všechno je dokola - řekla jsem si
všechno je dokola a ty budeš výhybka v každodenní šedi
najednou beru chuť prohlédnout dým
čichat výlohy
voskové figurky hladit pohledem
úsměv a sny
/jednou si koupím páva s duhovým břichem
usnu zmámená na secesní lavičce
ta ostuda mě nerozpije
žalovat lásku do oprýskaných stěn

tady si lehnu já
potkan by rád kus mého nehtu
mluvím k soše andělíčka pod stromem
to se mám stydět milovat hlasitě
svůj mlžně matný vjem?
je ve tvaru ženy
a při vůni dřeva lehce spím
mávám hvězdám jen ať zpocené ruce
tisknou šmouhy před souhvězdím /pak si to vyčistím
vůbec netušíš
co si to všechno vymýšlím

možná jen krátce zatrnulo
co miluji, to si i při večeru sním

-
jdu z kopce po Miladě
U Svatého Antoníčka chvějí se mi ruce
mluvím na Boha
při tom se ze zvyku
pošklebuji sama sobě
Bůh dává zelenou zatímco na oblaku
líže kopec zmrzliny
jdi si kam chceš, řekl mi
jenom mi tady nezmrzni

a tak si zase vymýšlím,
že dáma miluje lesy víc než lidi
nezkřiví jediné myšce fous

zatímco padám na kočičí hlavy
a někde v dáli
skřípou prsty patiny

-

tudy kráčím já
každý den s myšlenkou, že tě potkám na půl vteřiny
někdy tě zapomenu, někdy miluji
obojí úspěšně

tady už není co pro fantazii
obě jsme nohama pevně na zemi

skrz vše co jsem stihla
poslat do nadoblačných skic
slova, básně a promrhaný cit

asi jsem měla mockrát špatný sny

jdu po chodbě s rozpitými vlasy
matnou šedí ve tváři
Dobrý den, řekneme si slušně
zeptáš se:
mohu už uklízet, jdete sem ještě?
řeknu: Ne, klidně můžete

a zbaběle zmizím do ulic