ZLOUČENÍ

Dáš mi ruku,
Dýchám stejnou vůni,
Polibkem,
Piju manu snových dnů,
Zapomínám na dnu,
Mlhu v očích,
Led na dlani,
Pot na čele,
Jen se pokorně skláním...

Teď já!
Dám ti nůž,
Bodej do srdce,
Budeme dlouho spát,
Žít je přežitek,
Padnem komu, kam?
Vlhká hlína je náš dům,
Sníh naše peřina,
Smích přešel brzy,
To je veškerý um,
Víc nesvedu,
Víc nemusíš.
Louče planou k loučení...

Dáš mi ochutnat proud vlasů,
Chytám se jejich stébel,
Tonu,
V tónu,
Tvého hlasu...
Peřeje,
Čeřím klidem nad šálky citu,
Chci tu...zůstat...
Zůstávám!

Tak zase já!
Dám ti růži,
Sevři v hrsti chuť těch trnů,
Trnu,
Když krev po kapkách,
Vteřiny krátí....
Konečně se úží dech,
Pech,
Že zrovna o neděli...

Dáš mi pohledy očí,
Smaragdů po nocích,
Neřest usíná,
Ve skráních spí,
Odvěké tajemství,
Odvěsny a přepony hroby tvoří,
Hrady z písku,
I rodnou vísku boří.
Naučíš mě, neučeného...

A co na to já?

Nemohu zničit zničené,
Mosty spálené,
Sedmé nebe zřícené,
Nirvanu zbořenou, shořelou, spálenou...
Nashledanou!
Sbohem...

...amen...