Březen

Za okny umírá pomalu zima

krvácí táním i jen se tak ztrácí

jako pes starý sníh tiše líná

zpívají ráno již první ptáci.

A slunce bolí, jak střílí šípy

do očí, které se ztrácejí v nebi

hladí se vítr s větvemi lípy

v zápěstí bolí tepů mých hřeby.

Veselý pohřeb má led teď právě

jakoby zrcadla roztála v rtuť

i kámen vrací se v hlubinách k lávě

a já mám polibků v ústech tu chuť.

Jimiž se líbáme daleko v polích

když je nám nablízku jenom náš stín

a všechno voní jak hlína a líh

a já smím vědět, že nevědět smím.