Mléční milenci

Mléční milenci

Nastupuje v Levoruční ulici. Japonečka ztracená v překladu. S těmi vlásky by se ztratila i v hejnu kavek, létala by ze střechy na střechu, dloubala červy z hlíny, za komínem čekala na kamaráda, možná by z toho něco bylo, pak větvičky a hnízdo, chvíli dohromady, v létě vyvést mladé a zas nanovo, každý sám.

Před trafikou na Strossmayerově náměstí stojí dlouhá fronta - vyšel Salon s esejí Václava Bělohradského o možných příčinách konfliktu na Ukrajině, chybách Západu a jeho podílu na deprivaci Ruska. Každý to chce vědět, holky, kluci, ženské, chlapi i děti, co sotva zvládly abecedu, nervozně nakukují do dveří, hromada Salonů se nebezpečně tenčí. Prsatá trafikantka bere plátek ta plátkem, nestačí slinit prst, kasa už jí přetéká jako výstřih květovaného mantlu, už se těší až popustí roletu za klukem, co přijde pro mentolky, a přitiskne si ho na ta prsa a poručí cucat.

A kolem jde kluk, skončila mu škola, a přímo z butylky pije mlíko. Ten cucák, mlíčňák, to kojeňátko, ten za mentolkou a tučnými prsy nehledí, ten to nebude. To jeho kamarádi už někde za betonovým sloupem Vltavské camrají pivo, ti mozná. Tak si vykračuje s bílým panickým knírem někam k Letné. Tam se na lavičce potká s Majdalenkou, láskou z letního tábora, i ona bude mít láhev mlíka, jen nízkotučného, aby nekypěla předčasně, sednou si natěsno, přiťuknou na sebe a rozmažou své kníry.

Na zastávce čekají na tramvajku do hipsterské kavárny mladé Američanky. Jedna má kokosový předkus, ví, že je báječný, a tak se směje naplno a cení ho a svítí jím do ulice, přitahuje k němu pozornost. Vždy jsem snil zemřít udušen mocnými stehny, něco na způsob Laokoóna uškrceného hadem, anebo uprostřed velikých prsou sladké Eutanazie, zkrátka nic krvavého, ale touto dívkou bych si nechal i prokousnout hrdlo. Hezké by to asi nebylo..

Na další zastávce Milady stojí tři šošmelínky s kočárky. Rokují, podobny třem soudkyním při závěrečné poradě. Nad kterýmpak nešťastníkem asi dělají přísný soud? Hlasují pro rozvod? zvýšení alimentů? dovolenou v Besarábii? Raději přidávám do kroku.

Tady jdeme, Edo, volá jiná šošmelínka na synka. Ten žene koloběžku z vršku, sotva stačí brzdit. Podobně tou cestou hnala kdysi Olga H. vypůjčenou tatrovku, aby ji dole na křižovatce zastavila o chumel lidí. Pověsili ji za to na Pankráci na ocelovém lanku. Tak tehdy končili vrazi, dneska dostanou třikrát denně menu a permanentku do fitcentra.

Kdepak asi už je Japonečka z tramvaje č.6? Dloubá červy z hlíny? Dělá za komínem lásku?