Hulán a pižipaži

Sousedův bratr

Je to vzorná pražská rodina: šošmelínka drží synka, tatínek krabici s pizzou. Těsně před osmou jedou domů, už je bere hlad, přestupují u Prašné brány, směřují někam do Motola.

V jednom z domů malého sídlišťátka bydlel Ladislav Hojer, kousek od něj, u mostku přes motolský potok řečený Kwai, spáchal svou poslední, pátou vraždu. Šeredně se tenkrát zmýlil: posedlý mladými ženami spatřil ve tmě libou siluetu, netušil, že Anna Š. je padesátnice, jenže věci zašly příliš daleko, a tak jí "ubral kyslík", jak později líčil do protokolu.

V bytě dosud bydlí Hojerův bratr. Možná jsou s rodiči a synkem sousedi. Až dorazí domů, oregáno, horký kečup a šunka prostituto provoní byt, šošmelínka vezme nůž, vrazí ho do těsta jako sousedův bratr do slabin krásné Ivany M., tatínek rozšíří nos a poví: Jo, bude to pošmak, synek se zazubí řídkými ústy a hned se umatlá kečupem, rodiče se na sebe podívají v pyšné radosti, jaké dílo světu snesli. Podobně umatlaná ústa při večeři míval jako kluk i sousedův bratr, i jeho rodiče z toho mívali pyšnou radost, jaké dílo světu snesli. Ještěže tenkrát, když s nožem a ve tváři celý ulepený krví sytil temný hlad, už dávno nežili.

Hulán a pižipaži

Mají prázdniny, a tak stojí pod václavskou lipkou, hned u patronů z kamene, culí se na sebe, ještě ne úplně natěsno. Hulán s blonďatou patkou a malá pižipaži. Je pravda, že každá holka má fejkovej účet? ptá se. A ona vyráží smích, jako když padají borůvky do bandasky, a je z něj vedle. A on civí na rozkošňátka pod těsným bílým trikem, pomáhá jim na světlo olejové lampy, porodník nezralé vášně, ještě je bude muset nějaký čas zahřívat v dlaních, než  budou se mít k světu. Ale o tom až někdy příště.