Svítí

A první polibek dává mi slunce

horký je jakoby mělo tvé rty

a ticho jakoby mělo své ruce

když mne teď objímá jak jindy ty.

Poslouchám, jak vstává za okny město

smích prvních tramvají i šepot lidí

přichází skrze sklo tou chvílí čistou

i ten kdo slepý je teď právě vidí.

Pokleknu před tebou za den se pomodlím

a ty pak na konci vzdychneš své Amen

a řekneš, modli se způsobem obojím

zaboříš ruce své do hlubin ramen.

A svítí zrcadlo, jak světlo odráží

a rtuť se rozlila v něm jako moře

a vlny odrazů na břehy naráží

můj stín se o tvůj jen zas krásně opře.