Zeandrich E.: Díky moc.

Hezké :)

(Škoda, Pavle, teď už se to právě nedá regulérně vyzvědět. Hlava dostala impuls, instrukci, ovlivněna apriori. Ale tak beru stylově, jako obrazy od umělce, ty s parožím. Taky řešení.) 

Silene: Ty buřty jsem tomu pověsil na krk těsně před zveřejněním. Na chvíli jsem se sice zarazil, jestli to není nedůvěra vůči čtenáři, ale nekonec jsem je tam nechal. Už se stalo.

Dík.

mrstnym: Dík

Tudíž rovněž budu polopatická. Trápí mě, jestli by byl býval autor raději nechtěl ohledat, zda by text třebas nedokázal sám, co název doslova práskl. 

Jo, to by šlo, dává smysl. Prostě se přizná, že je třeba vyházet borčus, uspokojit ňáký ty potřeby k existenci, přežití nebo přežívání plus nutná trocha přírodní lyriky pro lepší odbourávání zbytkáče s otravně fatálním přesahem, jenomže aspoň tomu tak fakt je. Ještě jsou při sobě nebo proti sobě a nekvílej zas až tak jak vepřový před rožněním, ždímačka na půdě Romo nebo Jelínek. Potud dojem z textu,

plus přídatná technická otázka, proč je název polopaticky ověnčen? To jsou buřty?

Víc takových obrazů ze života.

Taky to tak občas mám :-)

Evženie Brambůrková: Víš co byl nejpěknější dojem s tím spojený? Když jsem šel domů, uvědomil si, že to je na báseň a rovnal si to v hlavě.

Dík.

annnie: díky moc Aničko

cassy: dík

Alenakar: To je přesně ono, dík za ten komentář.

U nás ve Vyhnálově se taky zdánlivě nic nemění.  Zatím.    Tip.

někdy stačí jen odezírat ze rtů...

Pěkné! Tip a.

Prostě ze života.

Gora: Já jsem na to nepotřeboval moc fantazie, prostě to tak bylo. Jen monolog švagrové a jejího syna neproběhl jeden den a oba to řekli jinak, ale neodchýlil jsem se od pravdy, to by bylo ne delší vyprávění.

Dík.

Dobré, Pavle!

Polma mne trochu zarazilo - asi krajový výraz.

Modř a žluť potěšila...

Norsko 1: máš pravdu, myslel jsem že to je jen hovorový výraz, spoustu lidí vysloví ž.

Dík.

dýško