Přítomnost

Přítomnosti moje,duše moje skvělá,

říkám ti to beze strachu,upřímně a zcela.

Jsi jak anděl strážný,jako posel míru,

díky tobě nacházím svoji vnitřní sílu.

Jako malá tečka na konci každé věty,

jako sladké kopretiny,nejkrásnější květy.

Tajemná a daleká,hvězdná mléčná dráha,

jsi má múza,kam až moje paměť sahá.

Měsíc při úplňku,kdy nemůžu spát,

sedím tu pod hvězdami,nebe chci se ptát.

Plamínek světla plápolá ve tmě,

přes místa neznámá, prosím tě,veď mě.

Kapka horské vody křišťálově čistá,

láska mezi lidmi sebou si je jistá.

Tichou krásou noci ozývá se smích,

všechny tvoje radosti,chci být jednou z nich.

Pocit tak hluboký, že tají se z něho dech,

tajemství života ukryté v těchto zdech.

Neuvěřitelná síla velké, lidské touhy,

pohled do tvých očí,na okamžik pouhý.

První co mám na mysli,co mi myslí proletí,

jsi můj dobrý anděl, naděje tohodle století.

Až jednou dík můj,ke tvým dveřím přiletí,

jsi tu stále se mnou, zbožňuju tvé objetí!