Labyrint

Kráčím ve šlépějích, jež jsou mi důvěrně známé. Přesto však v seznamu stop schází mi interpretů více než dost.

Přehrávám ve smyčce tuc tuc na truc, pod slupkou zaznívá do pecek blues.

Tak v černém kabátě a modré blůzce, spravuji síť, jež padne mi úzce. Tak propouštím...

Oka-mžiky dojetí, potoky slz... vyhledávám stav, co alespoň chvíli potrvá, avšak můj vyhledávač mě automaticky opraví dřív, než pochopí, co bych opravdu ráda.

Pálí mě oči a bolí záda. Smím snad chvíli spočinout, než ve svém životě postoupím zase krok...sun...krok...a pak hop!