Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 463 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Marion
datum / id03.04.2022 / 530466Vytisknout |
autorK3
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaKaždodenní
zobrazeno502x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog

Nešetřte mně.

Marion

 

S odchodem páry odešlo z železničních tratí i kouzlo starých mašin. Odfukování, pískání a naleštěné ojnice s koly si můžeme vytvořit jenom v našich představách. Alespoň že nám při jízdě za okny zůstala oživlá krajina s domy, poli a lesy.

Ale i dnes může být cestování vlakem romantické, dokonce i dobrodružné, začne-li vás otravovat zapomenutý ožrala...

Jenže jezdit padesát kilometrů denně do práce, a odpoledne padesát kilometrů zpátky není žádný med. Je to otrava a nuda. Nejlepší je spát a zapomenout, pokud nepřejedete domovskou stanici, což se mi bohužel stávalo dost často...

 

Kdysi jsem si podobné cesty krátil pozorováním lidí.

Každý se snažil mít „svůj“ oblíbený vagón a v něm „své“ místo. Byl jsem stejný.

Ti, co jezdili pravidelně v mém voze, jsem si zapamatoval brzy. Usedali na svá místa jak štamgasti v hospodě, a pokud jim ho obsadili jiní, byli celí nesví.

Rád jsem předstíral, že spím, a přitom je poslouchal. Inkognito. Stával jsem se takřka přímým účastníkem hovoru. Zjistil jsem, že správným nastavením boltce a koncentrací na určené osoby se současnou eliminací rušivých hovorů ostatních lze vyslechnout i vzdálený hovor. Jde sice o veřejné odposlouchávání, ale když někteří nejraději poslouchají sami sebe a dávají to hlasitě na odiv...

Například známý gynekolog. Patřil k těm, kteří své povolání rádi vyzradí. Jeho chování bylo odporné a nechutné, a přitom se na něj ženský lepily jak na mucholapku. Kdejaká dáma si k němu přisedla a hned se s ním dala do řeči jako se starým známým. Doktor měl bledý masitý obličej s velikým nosem a kdykoliv zíval, zásadně si nepřikrýval ústa. A to mi vadilo. Jednou seděl přímo proti mně a udělal to. Nebyl to hezký pohled. Od té doby jsem pravidelně zavíral oči a nechával je zavřené, dokud nevystoupil.

 

---

 

Abych si zpestřil ranní čekání před příjezdem, začal jsem opět pozorovat cestující. Zaměřil jsem se na něžné pohlaví. Speciálně na jejich oblečení. Šaty dělají člověka přece. Vymyslel jsem si činnost, jež mi měla ubíhající čas zpříjemnit. Vyselektovat tu, která se nejlépe obléká.

Zprvu to nebyla žádná zábava. Mladý holky jezdily až dalším spojem. V tom mém převládala šeď a obyčejnost. Nemusel jsem vidět něco extra, stačilo trochu oživení. Na první pohled jsem viděl mdlé barvy bez nápadu. Splývaly s nástupištěm. Žádná jiskra. Připomínaly doby hluboké totality. Nic výrazného.

Neměl jsem tušení, že moje královna módy, odchylka, narušitelka norem, je teprve na cestě.

Všiml jsem si jí čirou náhodou. Asi se opozdila a spěchala, aby jí to neujelo. Byla urostlá a hezká a mě ze všeho nejdřív napadlo, že bych na ni jako chlap nikdy neměl. Tmavě hnědé vlasy ve sportovním střihu, na konečkách mírně do strany, dodávaly jejímu vzhledu takřka rošťácký výraz mladého kluka.

Měla černé přiléhavé kalhoty a přes ně červenočernou kostkovanou košili. Bylo zřejmé, že dnes je ze všech nejlíp oděná právě ona.

Ta se určitě pohybuje v jiné dimenzi než já, řekl jsem si. Mimoděk jsem ji pojmenoval Marion. Tak nějak mi to jméno samo vyplynulo.

Ráno jsem spěchal, abych byl na peróně co nejdřív. Několik lidí tam již postávalo. Žádného zvláštního oživení jsem se nedočkal. Většinou byly stále bezbarvé a nevýrazné, den co den stejná nuda.

Nemusím vidět značkovou módu. Jde mi o vkus. A ten se mezi nimi vytratil jak pára.

Jedině Marion mě nezklamala.

Se zvědavostí jsem na ni čekal. Z dálky už bylo vidět čelní torzo mašiny. Když zahoukala, poodstoupil jsem stranou a uviděl ji.

Stála kousek ode mě.

Trhnul jsem sebou překvapením. Kde se tu tak náhle vzala? Pouze ona neměla ošacení z předešlého dne. Tentokrát to byly neošoupané indigové džíny a froté růžová tunika. Nemohl jsem z ní spustit zrak, div jsem se neprozradil. Říkal jsem si, že nejspíš pracuje v nějaké lukrativní firmě.

Můj zájem o ni rostl s ubíhajícími dny. Pravidelně nastupovala do vedlejšího vagónu a přicházela až s posledními. Vždy elegantní a svá, bez nánosu všednosti. Vytříbené oblečky všeho druhu, pečlivě vybrané podle počasí, pravidelně střídala. Jednou lehký úplet, podruhé jednobarevný kostýmek nebo pouzdrovanou sukni s blůzkou. Jindy zase pestrou jupku.

Samozřejmě jsem se díval i po ostatních, ale nic se mezi nimi neměnilo. Stojatá voda. Marion uprostřed nich vynikala jako oživlá marioneta z výkladní skříně. Hezké výrazné barvy se každý den střídaly jak pohledy kaleidoskopu, až nastala moje poslední jízda tím směrem. Pospíšil jsem si, abych se nemusel na nástupišti tlačit a vybral jsem si co nejvhodnější pozici.

Uvnitř vagónu jsem si sedal hned za prvními dveřmi. Netáhlo tam a nedovřené dveře se daly nohou zabouchnout. Seděl jsem u okna a sledoval, zda nepřichází. Tak moc mě zajímalo, co bude mít na sobě. Avšak nebylo ji vidět. Že by nejela? Výpravčí pískl jako na poplach a zabouchl za sebou. A já jsem se rozhodl, že si zdřímnu.

Vtom se rozlétly dveře, za nimiž jsem seděl.

V domnění, že je to průvodčí jsem se chystal předložit jízdenku, ale oslovil mě příjemný ženský hlas: „Mohu přisednout, prosím?“

„Ano,“ odpověděl jsem setrvačně a nenápadně mrknul okem, abych se podíval, o kterou jde.

Hned jsem ho zase rychle zavřel.

Byla to ona. Kde se vzala v mém vagóně?

Měla na sobě zvláštní pletené šaty barvy lila a ucítil jsem svěží vůni fialek. Tu jsem miloval. Seděl jsem ani nedutal.

Když jsme dojeli do půlky cesty, měl vlak delší zastávku. Křížily se tam tratě. Většina cestujících tu vystupovala a já jsem si oddechl, že jsem zůstal sám. Pootevřel jsem znovu oči a s hrůzou zjistil, že sice sedím sám, ovšem s Marion vedle sebe. Nikdy bych to nečekal.

Nenápadně jsem se podíval z okna, co se děje venku. Hned to zaregistrovala, jako kdyby na to čekala, a v ten moment mě oslovila:

„Promiňte, že vás ruším, musím se vás zeptat...“

Udiveně jsem se na ni podíval.

„Ne, tak to nemyslím, manžela bych nikdy nepodvedla. Jste nápadně podobný jednomu člověku.“

„Já? Opravdu? Komu?“

„Byl to všeobecně velmi oblíbený spolupracovník. Zabil se v autě. Jmenoval se Jan Kosař. Vím, že měl bratra...“

„Musím vás zklamat,“ odpověděl jsem jí. „To jméno mi nic neříká, nepamatuji se, že bych někoho takového znal.“

„Tak se nezlobte, že jsem vás otravovala.“

„Rádo se stalo.“

Už jsem se zase chystal spát, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem jí tiše vykládal, jak mě svým odíváním fascinovala. „Vážně? Tak to jste první chlap, co se mě na to zeptal. Je to pro mě veliký kompliment.“

Bylo na ní vidět, že má opravdu radost.

„Moc mě to potěšilo. Nedoufala jsem, že se někdo takový najde.“

„Oblékala jste se pokaždé jinak.“

„I toho jste si všiml?“

„Ano. Měl jsem dojem, že máte doma nějakou kouzelnou šatní skříň.“

„Kdepak, všechno je jinak,“ usmála se a zavrtěla hlavou. „Pár let po osmdesátém devátém jsem se chtěla osamostatnit, tak jsem si zařídila krám s obnošenými věcmi. Tehdy se tomu říkalo zboží z druhé ruky, zkrátka bazar. Několik let jsem opravdu vydělávala, šlo to na dračku, ale pak byl najednou se vším konec, z ničeho nic naprostý nezájem. Jako kdyby si všichni uvědomili, že podobné věci jsou za výhodné ceny k dostání už v každém obchodě. Musela jsem to zavřít. Věci jsem se snažila rozprodat ve výprodeji. Ale pořád mi toho hodně zbývalo. Potom mě napadlo, že ačkoli jsem jinak nenáročná ženská, že je unosím sama.“

Lokomotiva začal brzdit. Spěšně se zvedla.

„Omlouvám se, musím vystupovat, nerada bych přejela.“

Rychle se zvedla, ještě jednou se usmála a stejně rychle, jako sem vtrhla, odešla.

 

Ani za sebou nestačila zavřít. Další cestující už nenastupovali, a tak jsem zůstal sám se svými myšlenkami. Když se vlak začal rozjíždět, strčil jsem do dveří zlehka nohou a jen jsem zamyšleně sledoval z okna ten film z oživlých zrychlujících obrazů. A mezi nimi Marion.

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

16.05.2022 09:55:51dát kritice tipK3

Dík, možná se k tomu ještě někdy vrátím.

16.05.2022 09:21:55dát kritice tipLuzz

k3, jo, právě vím, že ty na připomínky reaguješ docela v pohodě, proto mě ten argument trochu překvapil.

16.05.2022 08:00:58dát kritice tipSilene

K3: Zkus možná Marion (verze 2). Bylo by to zajímavé. Teoreticky k porovnání. Jen nápad, samozřejmě nemusíš tak.  

Stejně jako samotné téma, kolik čeho do textu vložit, co už naopak ne, co zatajit atp. Obecně zajímavé. Na hodiny posedlosti. 

16.05.2022 07:25:59dát kritice tipK3

Silene, Luzz, ale i Majaks. Asi to z mé strany vyznělo jako výtka nebo fňukání. Ne tak jsem to nemyslel. Bylo míněno jako pouhé podotknutí všeobecně. Jednak text si určitě nezaslouží nějaké sáhodlouhé rozbory. Mám v sobě dost sebereflexe  a proto vím, že se mám pořád co učit. A hlavně ve výtkách máte samozřejmě pravdu. Hlavně ty některé obraty, stydím se za ně už teď. A po soutěži opravím. Dík za vaše komentáře.

15.05.2022 21:19:01dát kritice tipLuzz

k3, ten argument "tahle se to fakt stalo, takhle to bylo, resp. byl jsem v úžasu..." mně připadne takový začátečnický - myslím, že ho nemáš zapotřebí... prostě tvůj úžas, prožitek, pocit se nepodařilo předat.

mimochodem, růžové froté mi taky asociovalo ručník.

 

15.05.2022 18:00:55dát kritice tipSilene

Ona Marion nemusí jet ranním vlakem ve velké večerní ani v little black dress, ale mělo by mi cosi naznačit, že v těch džínech vypadala vážně skvěle. Ne/ošoupanost možná... je zrovna příkladně sporná: občas jde o módní styl, předpírané džíny, co stojí Asii tolik vody a Asiaty zdraví, mohou být rovněž samá ďuzna, ale včera zakoupené v exkluzivním předraženém obchodě. Žena v nich má buď nadváhu a celulitidu, nebo naopak zrovna ladně pluje po přehlídkovém mole opálená dívka 90-60-90. Některé z informací text celkem zdárně sděluje, jiné naopak nikoli.   

15.05.2022 17:36:42dát kritice tipSilene

Možná ještě v rámci nechtěné komiky: div jsem se neprozradil, 

hráli na schovávanou? 

Ale opravdu přeháním. Závěr: puzzle z celého textu prostě nefungují správně, nejde sestavit obrázek z víka krabice, nabídnuté dílky potřebovaly přebrat a sesypat do škatule, některé jsou možná z jiného obrázku nebo jiného rozměru. 

15.05.2022 17:30:47dát kritice tipSilene

K3: Možná je potíž nikoli ve čtenářově představivosti, ale v popisu. V míře vyjádření tvého obdivu k dané kombinaci oblečení, no anebo musí být nějak appetitlich popsané, 

takže čtenář muž si třeba hned představí ze slovní skládanky do textu vložené, jaká je ta Marion šmrncovní kočka, což u vět:

Trhnul jsem sebou překvapením. Kde se tu tak náhle vzala? Pouze ona neměla ošacení z předešlého dne. Tentokrát to byly neošoupané indigové džíny a froté růžová tunika. Nemohl jsem z ní spustit zrak, div jsem se neprozradil. Říkal jsem si, že nejspíš pracuje v nějaké lukrativní firmě.

tak úplně nefunguje, cosi schází nebo naopak přebývá. Pravděpodobně může z trhnutí překvapením čtenář vyvodit např. úlek; růžová froté tunika nespecifikuje představy o střihu, spíš ručník; 

. nemohl jsi spustit zrak = vypadala svůdně, nebo zrovna podivně, příliš excentricky, v tom ručníku? Rozhodně byl hrdina zaujatý.

. spekulace o práci v lukrativní firmě (pominu-li spornost zvoleného adjektiva, viz M. komentář) může potvrzovat, že se jednalo o oblečení, které působí exkluzivně, ručník byl rozhodně s kvalitní smyčkou, vysoké gramáže a z pravé egyptské bavlny = měla na něj prostředky, příp. musela vypadat reprezentativně. No, jezdila ale vlakem, byla tak ekologicky uvědomělá, nesnášela pocukávání vozem v zácpách, nebo neměla vůz k dispozici?    

. a čtenářka žena, která si to třeba myslí o sobě, že je atraktivní, hned chce získat do šatníku daný model nebotakněco. 

Víš? Ale jasně, jsou to vážky a je zapotřebí rozebrat text na šroubky, aby sis byl jistý, že každý můj předložený rychlonápad a pokus o argument je tou správnou spekulací. Avšak vše bych měla najít v textu a nikde jinde = ne v následném objasňování. A měla bych být čtenář, co je schopen v textu hledat a vyvozovat z něj, abych nabídla, co potřebuješ. Schválně tolik přeháním a dělám si trochu legraci, abych demonstrovala, co se může u čtenáře přihodit. 

Alan Bradley a jeho dívčí hrdinka: jde o takové příjemné konzumní detektivky, neříkám, že o kdovíco. Zajímavé je určitě právě ono pozorování nuancí, kterak se autoru, jímž je muž ve zralém věku, podařilo vypořádat s naturelem dívčí hrdinky. U tvého Stalo se na Seči, ač jsem četla dávno, z textu čišelo, že sis psaní užíval, čímž samozřejmě nemohu hned prohlásit, že by se nenašly nějaké rozpory ve skutečnostech atp., to bych bývala musela číst přísně. Tehdy mě text právě bavil, protože jsem se chtěla něčím takovým obstarat, kterak uvádíš ty, ryze pro aktuální potěchu. A nic dalšího jsem tolik neřešila. Možná nějaký překlep. 

15.05.2022 16:19:09dát kritice tipK3

Je to spíš taková nenáročná oddechovka, někomu to mělo zlepšit náladu a podobně. Jak je vidět u mnohých se to míjí v účinku, tak asi na tom něco bude špatně. Vy jste někteří dost nároční, někdy možná až příliš, ale nemyslím si, že to je špatně, naopak. Jenže já jsem ji sledoval, zaměřil jsem se na ní a poměřoval ji s ostatními a byl jsem v úžasu, to třeba Majaks nechápe, ostatní měly na sobě taky kalhoty a košile, třeba, ale šlo o ten vkus, sladění, a v tom byla až neuvěřitelně jasná jednička. Děkuju za čtení a komentář.

15.05.2022 08:29:39dát kritice tipLuzz

nevím... mně ta zápletka přijde taková... nijaká... rozuzlení je... taky takový nevýrazný... ale o to nejde, ono i takovou historku lze podat tak, aby to nepůsobilo mdle - chci říct - ten text nepracuje s napětím nebo dynamikou, a ne, tady opravdu nejde o nějaké zvraty nebo aby to odsejpalo, to v žádným případě - spíš tu chybí jakési vnitřní napětí, pocit... 

trochu mě odrazují některý formulace; jsou divný, kostrbatý... ale upřímně, nechce se mi je znovu hledat

zkoušela jsem to číst i podruhé, jestli mi něco neuniklo, ale působilo to na mě stejně.

14.05.2022 11:29:25dát kritice tipK3

Majaksi, dík, v mnohém máš pravdu.

14.05.2022 11:11:03dát kritice tipMajaks

Jestli Marion kalhoty a košile katapultovaly na jasné první místo v oblékání, co asi měly na sobě ostatní ženy?

Někde ten text trochu skřípá, třeba to soustředil jsem se na pohlaví mi samo o sobě zní divně, a když na to pak následuje množné číslo, nesedělo to už vůbec.

Lukrativní firma mi třeba taky zní divně, ale nevím... lukrativní znamená přinášející zisk; chápu to tak, že v případě firmy jde o zisk plynoucí jejímu majiteli, to že platí velkou mzdu, není zisk z firmy - proto se může říct lukrativní místo, to už je v pořádku. Alespoň tak tomu slovu rozumím já.

To že se nějaká žena neobléká pořád stejně... nevím, to mě taky moc nezaujalo. Myslel jsem, že žáhada bude v něčem jiném, třeba v tom jejím objevování, že si jí vypravěč vždycky všimne, až už je u něho... jako že by byla duch, že jo... pak ta nehoda... tak to jsem si říkal, že bude duch naopak vypravěč... ne že by to dávalo smysl... ale nevadí... no a nakonec se teda vysvětlilo, že má paní prostě hodně oblečení... tak je to takový uklidňující... ale moc mě to neoslovilo.

25.04.2022 15:48:29dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

dík - a avi PM

25.04.2022 15:26:45dát kritice tipK3

Ano, Irčo, budu rád.

25.04.2022 10:46:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3, mohli bychom nominovat Marion do PM?

18.04.2022 20:50:20dát kritice tipK3

Silene, vím, vypravěč neznamená autor, i když je to psané v první osobě; někdy mi to ale nedá. Zmíněného Bradleyho a jeho Flavii neznám. O to víc znám Suzi ze Stalo se na Seči. Tou jsem se na tu chvíli psaní o ní neskutečně stal. Zmínka o ní mi udělala radost. 

17.04.2022 09:35:05dát kritice tipSilene

K3: Vyrozuměla jsem z ostatních komentářů, že původní autorský záměr s předloženým textem byl spíše z decentních. Pokud se tedy jedná prvořadě o onen oděvní motiv, vložila bych jen nepatrnou delikátní konstrukční podporu pozdější Marioniny zmínky o sezdaném stavu; ale určitě bych ji neodstraňovala, jedná se o jedno z poutavých míst v textu. / Vrtá mi hlavou, zda mohla mít vážně skladem až tolik oděvních komponent odpovídajících její konfekční velikosti = znovu si uvědomit, jak dlouhý časový úsek ji vypravěč sledoval, zda třeba neopsat kombinační schopnost módní stylistky atp. / Obecně k vypravěči, vypravěč se vůbec nemusí povahově ani čímkoli shodovat s autorem (jakkoli chápu jistý limit tvůrčího potenciálu u kohokoli), za sebe však automatickou shodu coby čtenář apriori nepředpokládám. Výborným příkladem je potom práce spisovatele Alana Bradleyho s jeho dívčí hrdinkou Flavií de Luce, jejíž postava se s institutem vypravěče prolíná; anebo autor K3 a jeho Stalo se na Seči. Vypravěč se může v průběhu díla i proměňovat a střídat (což je asi vhodné úměrně sladit s celkovou délkou díla, tj. román klidně mnoho vypravěčů, miniatura nutně nikoli atp.)

16.04.2022 21:03:52dát kritice tipK3

Silene, ještě jednou dík, později to ještě poupravím.

16.04.2022 21:02:05dát kritice tipK3

Janino6, teď nevím, jestli jsi to náhodou nebyla právě ty:). Ale jak píšeš, asi je to právě tím zaměstnáním, které je dost na odiv. Znal jsem ovšem taky jednu, která šla v tomhle duchu, ale to byl zas jiný případ. Chtěla se líbit každému, až mě tím byla protivná.

16.04.2022 20:52:09dát kritice tipK3

Danny, i tobě dík za zastavení.

16.04.2022 20:51:08dát kritice tipK3

blacksabbath, díky za čtení.

16.04.2022 19:06:03dát kritice tipJanina6

Přemýšlím, jestli to může být dáno mým zaměstnáním ve službách (konkrétně v knihovně), kde se možná ženy víc snaží kvůli lidem, se kterými neustále jednají. Ale i mezi kolegyněmi (a kolegy, abych nezapomněla na vzácné chlapy - knihovníky) se oblečení tak nějak přirozeně "sleduje", nové tričko ti pochválí pět lidí, než přejdeš z kanceláře za výpůjční pult... Jsem tudíž na pravidelné střídání oblečení tak zvyklá, že mi přijde úplně přirozené. Je možné, že v jiných profesích je to jiné.

16.04.2022 18:58:521 tipů dát kritice tipJanina6

Fakt? Týká se to žen? To mě opravdu překvapuje. U mužů je to samozřejmě něco jiného. Ty vídám často nosit to samé, dokud to nezačne být cítit...

16.04.2022 18:55:11dát kritice tipK3

Janina6, zrovna když jsem tuhle sedoval, díval jsem se i o ostatních, ale žádné změny jsem si moc nevšiml. Zkrátka tenhle týden nosím tohle...

16.04.2022 18:49:42dát kritice tipK3

Renato, proč se s ní nedal do řeči, vždyť se mu líbila? Protože on, rozuměj já, zkrátka nebyl typ člověka, který se rád dává jen tak pro nic za nic s někým do řeči, natož se ženskou. Nepsal jsem to o sobě, ale o ní. Ale jeho uvažování je moje, zkrátka kozorozi tací jsou. Jakýsi vztah nebyl důležitý, šlo o to strojení.

06.04.2022 10:13:09dát kritice tipSilene

Pozn. k výstavbě textu tak, jak zde v aktuální podobě stojí a leží v tomto okamžiku: 

Vstupní odstavec vlastně předznamenává pointu, kteréžto poznání se čtenáři dostane až s jejím dosažením. Samo vyprávění je příjemné, leč možná až přespříliš umravněné, až mě bezmála napadlo, že by se problematických pasáží dalo naopak využít, aby nezhasla stopa nadějí z příběhu křesaná.

Karle, mínila jsem to s dříve citovanou pasáží tak, že je poněkud jazykově nemotorná, přičemž o polohu výrazu přece ve smyslu výtky nekráčí; tam jsem pouze váhala, zda autorův zámysl, můj čtenářský cit říkal: možná ano.

K použití ustáleného spojení něžné pohlaví (a všeobecně si prosím ve svém textu všimni nestability přechodů ze singuláru na plurál; zajímavý jev, mírně zneklidňující: který máme možnost striktně opravit až na sterilní a vzornou nudu, nebo si s příslušným sklonem tvého rukopisu pohrát),

čili něžné pohlaví (sing.) -- speciálně na jejich (plur.) oblečení -- už vnímáš tu rošťáckou komiku? pokračuji -- tu, která se nejlépe obléká.

Hru lze perfektně provázat s razantním dialogovým otevřením Marioninou "záhadnou" odpovědí, neboť tam se zkrátka muselo cosi odehrávat, co vypravěč čtenáři ne/záměrně skryl. A vida! Ať je to záměr, bude zábava. 

Doporučuji k porozumění Majaksův Masakr ve Srebrenici. Nikoli psát jako on (ani nelze, každý své DNA spisovatelské řeči), ale perfektně u jeho práce k zobrazení, co lze mistrnou hrou vyrazit ze čtenáře a čtenářovy doposud podřimující fantazie,

a nemuset se svým textem uvadat ve vágní Chvilce pro tebe. Jakkoli vyhrocení v Masakru je samozřejmě rozkošně extrémní (až tam nikdo autora K3 nežene) a nemusí tedy pásnout každému. Leč škoda nepodumat. 

04.04.2022 16:16:58dát kritice tipDanny

pěkné, dobrá pointa, hezky se četlo, pohodička

04.04.2022 16:10:05dát kritice tipJanina6

Povídka se mi líbila a byla jsem zvědavá, jak se příběh vyvine. Teď po dočtení musím říct, že „konec do ztracena“ mě trochu zklamal, ale přesněji z něj mám pocit, jako by výrazně volal po pokračování. Způsob tvého vyprávění a popisování je totiž takový rozvážný, nejspíš by se ke krátké povídce s rychlým spádem a výraznou pointou ani nehodil. Tohle mi prostě zní jako začátek něčeho delšího. Být to román, tak bych doufala, že ti dva se ještě za nějaký čas a za určitě zajímavých okolností znovu potkají… Neláká tě dovolit příběhu, aby se odvíjel dál?

 

A teď pár věcí, které mi vadily:

Překvapilo mě, že po slovech „musím se vás zeptat…“ cítila Marion nutnost okamžitě dodat, že nepůjde o milostný návrh. (Ale je možné, že byla tak neodolatelná, že už to mužům raději říkala preventivně…)

Dál mi zněla nepřirozeně věta „Byl to všeobecně velmi oblíbený spolupracovník“ – když měla slečna vypravěči vysvětlit, komu je podle ní podobný. Ta škrobená formulace se hodí spíš do nějakého dotazníku nebo zprávy. Dál mi zní nelogicky „to jste první chlap, co se mě na to ZEPTAL“, protože nešlo o žádný dotaz, jen jí „vykládal, jak ho svým odíváním fascinovala“. No a poslední věta, co mě zarazila: „Oblékala jste se pokaždé jinak.“ Nejsem už nejmladší, ale nevzpomínám si, že bych kolem sebe někdy vídala ženy, které se oblékají více dnů po sobě do stejného oblečení! Leda snad kdyby šlo o pracovní „stejnokroj“. Jinak je myslím naprosto běžné, že si žena na sebe vezme každý den něco jiného (samozřejmě to oblečení nosí opakovaně, ale zase až po několika dnech). Jedině že by vypravěč na ní neviděl dvakrát stejné šaty třeba celý měsíc – ale v tom případě bys to možná mohl v textu víc zdůraznit, aby bylo jasné, že to byl opravdu extrém.

04.04.2022 15:44:58dát kritice tipblacksabbath

mám ráda sekáče a staré vlaky.....ráda jsem četla

04.04.2022 15:04:47dát kritice tipMarcela.K.

Ta moje kolegyně je taky velice elegantní ;-) ale nejezdí vlakem :-))

04.04.2022 12:09:33dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc hezký text, máš dobrý pozorovací talent. První polovina mě zaujala, ve druhé jsem byla trochu zklamaná z vyústění. Když se konečně objeví v jeho vagóně, tak hrdina dělá, že ji nevidí. Přece se mu líbila!

...nenápadně jsem mrknul okem, abych se podíval, o kterou jde.

Hned jsem ho zase rychle zavřel.

...

Seděl jsem ani nedutal.

 

Proč se s ní nedal do řeči sám? Mohl si taky vymyslet nějakou záminku, aby ji zase viděl.  Třeba abymu poradila, co má koupit přítelkyni, protože ona má dobrý vkus...

 

 

 

 

04.04.2022 00:26:10dát kritice tipK3

Jó Prométee, dík za veršovaný úsměvný komentář

04.04.2022 00:21:19dát kritice tipK3

Já tu teď čtrnáct dní nebudu, tak k tomu oslovení? Dost chlapů se přeci takhle "hloupě" ptá žen jenom proto aby je zaujal a získal je a zrovna tak naopak. Ale mohlo to znít lépe.

04.04.2022 00:05:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, to se přece stane každému, že něco uspěchá. Mně se to líbí, tedy povídka, a už končím!!

04.04.2022 00:01:22dát kritice tipK3

S těmi stylistickými chybami máš nejspíš pravdu. Něžné pohlaví je fakt otřepaná fráze, stačilo by jen ženy. Dál by stačilo: Zaměřil jsem se na oblečení žen. "přece" jsem tam nechal vědomě protože se mi to tam líbilo. Čekal jsem že to bude dráždit. Dál "činnost" asi tam bylo původně jedno n, tak to byla asi taky to neopravené. Ta další věta je neobratně napsaná, souhlasím.

To je tak když to uspěchám. Mrzí mě že jsem tě zdržel vypisováním, snad se polepším. Až skončí měsíc tak to doupravím a vezmu si k srdci. Jinak za to hodnocení, i když dobře nedopadlo, vřelý dík.  

03.04.2022 23:53:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

57........................................................

možné by to bylo, ale z pohledu ženy pro mne dost nepravděpodobné, že by to takhle vyhrkla:-))... i kdyby si pro podobu s Janem Kosařem vypravěče skutečně "vyhlídla"... tak by to spíš řekla později... nebo obratněji.

03.04.2022 23:47:17dát kritice tip57188418432178751875

Gora: Mně se to s tím manželem právě zdá výborné :) Netuším, jestli to tak autor zamýšlel, ale já si to vyložil jako potvrzení toho, že Marion celou tu dobu vypravěčovu pozornost vnímala - že ji pozoruje, vyhlíží, že se těší, až ji zahlédne. Takže potom hned zkraje jejich rozhovoru uvedla na pravou míru, že je zadaná. Zkrátka mi ta hláška odhalila, že jejich interakce je celou tu dobu jaksi oboustranná, že zrovna jako přemýšlel on o ní, přemýšlala i ona o něm - ale úplně jinak. Ale třeba se pletu :)

03.04.2022 23:44:21dát kritice tipOdpoutaný Prométheus

Šeříkem voněla, když si ke mně sedla,

Muže svého by však nepodvedla.

Souzvukem, dotykem roztály ledy,

stín obecné morálky jak podzim šedý.

šeříkem voněl jsem, když jsem se zvedl,

ani já bych svou ženu nepodvedl!

 

;-)

03.04.2022 23:31:11dát kritice tipSilene

Díky, Karle. Stáhla jsem si k sobě, abych dočetla, což činím, značím si... a bylo mi fest divné, že máš text až tak divoký. Zahodím jej a přejedu novější verzi. 

V úvodu střídáš docela zajímavě my/vy/já, nejprve jsem na to hleděla zaraženě, nyní si myslím, že jde o docela fajn efekt vtahování do děje, nicméně ještě v klidu uvážím. 

03.04.2022 23:30:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, přikláním se k názoru komentátorů, že první odstavec není nezbytný, možná by místo něj stačila jedna, dvě věty... anebo začít druhým s doplněním:

Kdysi jsem si krátil cesty vlakem pozorováním lidí.

Celkem romantická povídka, skutečně každodenní, která o vypravěči leccos vypovídá - minimálně jej "usvědčuje" z dobrého vkusu, co se žen a oblečení týká. Také z pozorovacích schopností. vysloveně ráda jsem si početla část, kde je konkrétně zmíněno, v čem byla Marion ten který den oblečena... se znalostmi vypočítává: Jednou lehký úplet, podruhé jednobarevný kostýmek nebo pouzdrovanou sukni s blůzkou. Jindy zase pestrou jupku.

Při navázání slovního kontaktu se záhadnou ženou ve vagónu se mi zdá zvláštní, že se Marion ihned zmíní o manželovi... vždyť na ni vypravěč nijak s ničím nedotíral:-)

Tady je dvakrát v podstatě to samé:

 A to mi vadilo. Jednou seděl přímo proti mně a udělal to. Nebyl to hezký pohled. A to mi vadilo bych vynechala... jako i další detaily, nepodstatné pro vyprávění...

padesát kilometrů zpátky, není žádný - čárka pryč

Ti co jezdili pravidelně v mém voze - Ty, co jezdili...

a pokud jim ho obsadili jiní, - místo HO bych dala např. sedadlo

ve větě začínající Zjistil jsem, že  bych nechala jen první čárku, ostatní tři dala pryč...

sami sebe, a dávají to hlasitě odiv... - čárka tam nemusí být + chybí NA odiv

ranní už myslím bylo zmíněno

Zaměřil jsem se na něžné pohlaví. Speciálně na jejich oblečení. Šaty dělají člověka přece. - pokud necháš v první větě slovo pohlaví, mělo by v další větě být - speciálně na jeho oblečení /jejich bych nechala v případě, že doplníš v první větě klasicky - ženy... a to přece a celou větičku bych zcela vynechala, je to fráze a navíc zvláštně vystavěná s tím přece na konci...

Vyselektovat tu, která se nejlépe obléká. - nebylo by vhodnější vybrat než vyselektovat? a místo tu napsat ženu/dívku?

 Nemusel jsem vidět něco extra, stačilo trochu oživení. - stačila trocha oživení + v další větě opět sloveso vidět

na konečkách mírně do strany, - konečky mírně...

Většinou byly stále bezbarvé a nevýrazné, den co den stejná nuda. - Většina žen byla stále bezbarvá a nevýrazná...

Můj zájem o ní rostl - o ni /a bylo to i jinde/

i po ostatních, ale nic se mezi neměnilo. - mezi nimi

 Místo toho jsem jí tiše vykládal jak mě svým odíváním fascinovala. - před jak čárka

Kdepak, všechno je jinak,“ - tři věty předtím je také jinak a na konci odstavce potřetí

vynikala, jako oživlá marioneta z výkladní skříně. - čárka pryč a navíc ve výkladní skříni nejsou /dle mě/ marionety... spíše figuríny.

Poslední odstaveček je bezvadně napsaný. 

Máš svůj poznatelný styl, Karle, rád kombinuješ delší věty s extrémně krátkými pro zvýšení napětí a aby děj nestál... a jestli se ti bude chtít zapracovat na pár detailech, bude to prima povídka...

03.04.2022 23:25:00dát kritice tipK3

Silen. Já se omlouvám. Vložil jsem omylem neopravenou verzi, tak teď by tam mělo být těch pravopisných chyb podstatně méně.

03.04.2022 23:07:11dát kritice tipK3

Ty seš teda číslo. Čekal jsem od něj spíš urážlivý tón, ale je to tak. Vím že ten začátek je komplikovaný a chtěl jsem s tím něco dělat, ale ráno odjíždím na 14 dní a chtěl jsem vložit. Pořád mi vadila hned první a druhá věta. To, že jsem nešel hned k jádru, ta první půlka, nevím proč, nějak jsem se zasek a natruc nechal tu rozvláčnější první půlku. Rozpracovávat na delší text by se mi v tomhle případě nechtělo, spíš si myslím, že by to neprospělo. Ale moc děkuju za dobrý komentář.

03.04.2022 22:01:55dát kritice tipSilene

(zapomněla jsem: stran interpunkce jsou věty děravé až křiklavě)

03.04.2022 21:53:05dát kritice tipSilene

Karle, přiznám se, zatím jsem nedočetla, jen část prošla a osobně trpím, text potřebuje v prvé řadě základní gramatickou korekci, ale vem to čert. 

Příklady: raní = ranní; pozor na pády: na ní = na ni, krátce, 4. pád

cit. že bych na ní jako chlap nikdy neměl. 

. celkem 5x chybně v textu, zkus používat fukci Ctrl+F pro kontrolu příslušných jevů

x

cit. Všiml jsem si ji čirou náhodou = jí, dlouze: 2. pád

. četná ukazovací zájmena, přičemž by možná nemusela být všude, obecně doporučuji bedlivěji vážit jejich skutečnou funkci v textu; potřebuje-li dané vyjádření být zaopatřeno ukazovacím zájmenem: ano/ne; případně: scházela mi aktuálně slovní zásoba, když jsem větu prve formuloval;

cit. a to mi vadilo (...) udělal to. Nebyl to hezký pohled. Od té doby

. přítomny vyloženě neobratné pasáže, koukej:

Abych si zpestřil raní čekání před příjezdem, začal jsem opět pozorovat cestující. Zaměřil jsem se na něžné pohlaví. Speciálně na jejich oblečení. Šaty dělají člověka přece. Vymyslel jsem si činnost, jež mi měla ubíhající čas zpříjemnit. Vyselektovat tu, která se nejlépe obléká.

. pozice přece k uvážení

. Samozřejmě lze vyrozumět smysl, ale místy je způsob výstavby textu či vět až nechtěně komický. Domnívám se, že nechtěně. 

(Doluštím si později.)

03.04.2022 21:27:49dát kritice tip57188418432178751875

Dobré. Souhlas s yss - také já bych uvítal větší soustředěnost přímo na Marion než na vše kolem. Také by se mi to možná více líbilo bez prvního odstavce, ten se mi sice sám o sobě zdá dobrý, v kontextu celku mi však připadá opomenutelný a jen zbytečně oddalující "osudové" setkání. Pointa mi tam seděla a moc se mi líbil také celý ten dialog. "Ne, tak to nemyslím, manžela bych nikdy nepodvedla." je skvělý dialogový twist, přitom naprosto přirozený, ostatně i jako ten zbytek. Mrzí mě, že jsem se toho o Marion nedozvěděl víc, respektive klidně si toho o ní mohl vypravěč domýšlet mnohem víc, ale chápu, že to nebyl v tomto případě záměr. Uměl bych si to představit i v rozpracovanější podobě než pouze jako povídkový nához jedné situace. V souhrnu se mi to ale líbilo.

03.04.2022 19:16:32dát kritice tipK3

Marcelo, děkuji za čtení i za komentář. Tahle žádnou úchylku neměla, jinak byla tichá a nenápadná. Ale elegantní.

03.04.2022 19:16:16dát kritice tipyss

To nie je vec pravdy, každý vníma text po svojom.Sprostredkovala som ti svoj dojem,text som čítala viackrát/dá sa dohľadať/ iba mi tie opisné pasáže prišli dosť na veľkom priestore,vzhľadom k tomu,ako "rýchlo" alebo na akej ploche si potom dospel k pointe...jednoducho povedané prišlo mi to asi až príliš prepitvané,ale je to iba môj súkromný názor a pohľad. 

03.04.2022 19:12:02dát kritice tipK3

To jsem bral spíš jako oddechovku pro dobrý den:).

03.04.2022 18:57:451 tipů dát kritice tipK3

yss, možná máš pravdu, alespoň tady na Písmáku. To je tu všeobecně, nic ti nevyčítám, takový, někdy mi přijde až dost nezdravý spěch. Očekává se napětí, spád, akce. Ale výtky přijímám. Děkuju za čtení.

03.04.2022 15:47:42dát kritice tipMarcela.K.

Měla jsem v práci kolegyni, která měla úchylku v chorobném nakupování... ta neměla jedno hnědé triko, ale hned několik v různých odstínech. Dokonce i v práci si měnila naušnice, aby jí barevně ladily s uniformou. Každý den jinak oblečená - sladěná. Manžel ji z jednoho pokoje udělal šatnu, kde měla spoustu oblečení i s doplňky. Jednou za čas přinesla pytel s oblečením a darovala to kolegyním. Vlastně byla chudák nemocná...Ta by se ti do té pointy asi hodila víc ;-) 

Ale četlo se to dobře. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne.

03.04.2022 15:26:14dát kritice tipyss

*oprava v súvise,ukrátená*

03.04.2022 15:05:06dát kritice tipyss

Úloha rozprávača ti sedí,si vypísaný autor,prejdem priamo k veci.Trocha mi vadila statickost niektorých pasáži / v živote by som nepredpokladal že to poviem v suvise s oblečením / ale práve tie opisy mi prišli predsa len zdĺhavé a trocha nudné.Z môjho pohľadu by som asi vynechala niektoré opisy,dala viac priestoru Marion,s väčším dôrazom na ňu...celá tá pointa mi prišla potom tak veľmi narýchlo nejako vzhľadom k textu /dĺžke/ aj ukratená..aspoň teda mojimi očami 

03.04.2022 14:53:45dát kritice tipK3

Vesuvanko, děkuju za čtení.

03.04.2022 14:47:37dát kritice tipvesuvanka

Dobře se mně četlo. Ráda jsem si připomněla kouzlo páry a vůbec cestování vlakem, nakonec i ty sekáče :-))), TIP

03.04.2022 14:46:07dát kritice tipK3

Jamardi, to jsem si vymyslel. To jsem bral podle sebe. My jsme do sekáčú chodili zkraje, protože tam mívali často lepší věci než v obchodech. Pak jsme s tím přestali. Děkuju za čtení a za komentář.

03.04.2022 12:40:43dát kritice tipJamardi

Ráda jsem četla. :)

Taky jsem nějakou dobu jezdila vlakem za prací, takže co se týče chování cestujících, můžu potvrdit. Ještě je možné číst, ale spíše odpoledne než ráno, bývá to tak, že se světlo pořádně nerozsvítí, protože se šetří.

Jen se divím, že někdo takový jako ona - kdo má vkus - musel zavřít. Co vím, většinou skončili sekáče s divným namačkaným oblečením, které páchlo. Myslím si, že sekáče, kde je majitelka ochotna nakupovat pro sebe, jsou jiné. 

03.04.2022 10:39:19dát kritice tipK3

Děkuju, annnie. Pointa by měla být v tom bazaru. Ta žena skutečně existovala a já jen zíral jak je každý den jiná a dokonce si ke mně přisedla, ale jen jsme se pozdravili... Dík za čtení.

03.04.2022 10:33:20dát kritice tipannnie

To je příjemnej příběh, hezky se mi čet. Já bych možná navrhla ještě trochu promyslet pointu (dějovou či myšlenkovou), ale beru to tak, jak to máš. Tip a.

PeS: pouzdrové šaty



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor