U pásu s panem Šimkem (z kolekce Odposlechnuto)

 

 

A tady se zase pere má potřeba zrozence v býku co nejpřesněji popsat reálie (mám totiž pocit, že když si čtenář nebude moci přečíst co nejpodrobnější popis situace i kulis kolem, nemůže pochopit celou tu situaci?), apod, s únosnou délkou, a celkově čtivostí :)

(trošku jsem to seškrtal, ale i tak to berte, prosím, spíše  ještě jen pouze jako hrubý koncept :) )

 

 

U pásu s panem Šimkem (z kolekce Odposlechnuto)

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

 

Od 01.listopadu 1988 do 31.ledna 1990 (tedy celkem 15 měsíců)  jsem pracoval (tehdy ne zcela dle své  vůle (dá se říci, že jako novodobý pétépák; -takových  nás  tam (v celé fabrice o více než dvou tisících zaměstnancích) bylo asi třicet..), ..., ale dnes se na to docela dobře vzpomíná..) ve firmě  Barum Rudý říjen Otrokovice.

 

Na jednom druhu pracoviště -  ***„u pásu" 

***(běžící pás ale tvořil jen jednu, uzavírající část celé linky; - u té jsem, většinou, pracoval zrovna já) se vyráběla gumovitá  (asfaltovo-kaučuková) izolace (vypadalo to přibližně jako IPA, ale bylo to  podstatnější silnější (svou tloušťkou), a namotávalo se to -v délce cca 40 metrů, pokud si vzpomínám dobře- na relativně těžké dřevěné cívky  - či spíše špulky, ..., a používalo se to na izolaci do beden (kontejnerů) pro československou zámořskou  flotilu (ano, než Klausova privatizace poslala, obrazně řečeno, československou zámořskou flotilu ke dnu, brázdilo světové oceány **cca  14  lodí s československou vlajkou..) )

nás pracovalo celkem nejméně osm (z toho nejméně jeden člověk ovšem o dvě patra výš, než ten zbytek - ten sypal do násypky kotle asfalt z 200kg sudů,..., asi patnáct -dvacet sudů denně (ty sudy ze silného plechu musel ovšem předtím pomocí těžkého kladiva a majzlu otevřít..) ).

 

(( ...)).

Já jsem neměl tak těžkou práci,..., zato ale -možná -tu nejodpovědnější (a také, ovšem, jsem se při té své i docela dost nachodil; - při každé špulce nejméně jednou jsem se musel přesunout cca 10-12 metrů tam a zpět  (celkem tedy nejméně dvacet, si myslím..) po mém úseku)  -nastavoval jsem totiž (u  závěrečného svislého ****válcovacího stroje)  správnou tloušťku výrobku,..., a pak ovšem jsem zajišťoval i správnou délku toho výrobku u každé špulky (tím, že jsem běžící pás té izolace ve správném místě velikým nožem ručně prostě odřízl (nemohl by to provádět nějaký trpaslík -musel jsem se přitom rukou s nožem dosáhnout až na druhou stranu pásu, a tak jsem zde (téměř) plně využil jsem svých 197 cm živé výšky), ..., zapisoval   jsem správné údaje do lístku výrobku,..., zajišťoval jsem -spolu s kolegou naproti za pásem i dobrý posyp antilepivou substancí (slepená hmota na špulce se totiž potom mohla jedině  vyhodit (potažmo poslat do recyklace, snad;  to už nevím dnes přesně ..) ) ),..., td.

 

Na protilehlé straně pásu na mém úseku pracoval pan Šimek,..., člověk v těsně předdůchodovém věku (asi již, tedy o cca 35-40 let starší, než já (mně bylo v té době 21-22 let);  ten, kromě svých dalších povinností (také, jako já, např., podsypával) se mnou úplně na konci celé linky  vyměňoval plnou špulku (ta vážila cca 40-50 kg) za prázdnou);  no, a jednou jsem si povšiml, že , když tak tam vzadu stojíme  vedle sebe, pohybuje ústy..., a slabě (vzhledem k tomu prostředí každopádně relativně tiše) něco říká (-už to ovšem bylo docela podivné, že tak tiše;  -u této linky sice nebyl ten největší rachot - sluchátka jsme zde nenosili, jako, např. kousek dál u drtičů a mlýnů, ..., ale i tak jsme zde na sebe museli docela dost křičet, abychom se slyšeli (mimochodem, od mého otrokovického angažmá mírně nedoslýchám na pravé ucho..) ).

Řekl jsem panu Šimkovi, že jsem nerozuměl -on ale uhnul zrakem, a  jen mávl rukou.

 

Za chvíli se to ovšem opakovalo - zaslechl jsem něco jako ..žžžbllllich..  ..um, ..um, ..ccc;  ..tlap! tlap!;   ..opréš, ..tll..  (je třeba ještě možná dopovědět, že pan Šimek byl dosti uzavřené povahy, i třeba v šatně či v hospodě  (ano, i tam jsme občas, jako celá naše parta od linky, zašli) málokdy něco řekl);   znovu jsem se tedy zeptal, co říká -a on to znovu odbyl mávnutím ruky.. .

 

Po chvíli (snad při dalším společném našem úkonu u špulky vzadu?) se to ovšem opakovalo – zaslechl jsem v tom rachotu z jeho úst něco jako: ..ó vššš, ..lupy, ..lupy, ..., ..drrrm, ..., ..a ..ŽURŇ!!. 

A mou otázku znovu odbyl mávnutím ruky.. .

 

Znejistěl jsem. Doprčic – děláme snad nějakou systematickou chybu? -Nebo ji dělám jen já, a on se snad necítí na to mi to ROVNOU říci?!!.

 

A tak se to opakovalo ještě asi dvakrát.. .

Ale napotřetí jsem se už odbýt nenechal; – když jsem zahlédl, že těsně vedle mne -vzadu u cívky – opět pohybuje ústy, můj smysl pro odpovědnost (ó ano, i za minulého režimu, v socialistické firmě, jsem se takto choval..) mi velel zarazit v práci;   podíval jsem se na něj, a  již značně důrazně se ho znovu zeptal: ..co jste říkal?! -Já jsem vám ale VŮBEC  ..nerozuměl!! 

 

On se zarazil; viděl, že tentokrát se z odpovědi již nevyvlíkne.. Podíval se tedy docela nesměle na mne, a řekl: 

.Ale..; ..nó ale; ..ale dyť já si  ..enóm tak, enóm ..žpívám!!  , .

 

*((S panem Šimkem  jsem se docela spřátelil, v rámci možností -a došlo k tomu takto: – on se držel docela stranou,…, s lidmi moc nemluvil  ( -možná i proto, že nemluvil moc dobře -chyběly mu asi nějaké zuby, a tak dosti šišlal );  - a možná i proto na něj zbyla nejtěžší přípravná práce, která se dělávala vždy den předem  (- samotná práce u pásu končívala -pokud vše šlo dobře -i dvě hodinky před koncem směny,…, ale z toho zbytku času  bylo třeba počítat cca 30 minut na důkladnou očistu (sprchu, td.), a v průměru cca 30 – 40 minut na tuto přípravu – a zrovna pan Šimek měl tu přípravu jednoznačně nejen fyzicky nejnáročnější, ale i nejdelší (myslím, že nejméně hodinovou); – měl totiž za povinnost navozit ze dvora výtahem, za pomoci obyčejného paleťáku, do druhého patra haly ty již zmíněné dvoumetrákové sudy s asfaltem;  – na jeden vozík se ve dvou vrstvách vešlo pět sudů (náklad tedy vážil cca tunu), a v jedné osobě bylo dost těžké je vyváženě naložit  (složiliy se nepoměrně jednodušeji, ale i k tomu se hodili dva lidé), takže já, poté, co jsem dokončil svoji přípravu, jsem se, téměř pravidelně, ve svém volnu ještě vrátil zpátky na halu (případně na dvůr) pomoci i jemu.. ))

((...)).

**Flotila Československé námořní plavby, mezinárodní akciové společnosti (v roce 1994 přejmenované na Českou námořní plavbu a. s.) byla flotilou námořních nákladních lodí československého,[1] později českého státu ve správě[2] Československé námořní plavby, resp. České námořní plavby. Po privatizaci v roce 1992 následoval rychlý rozprodej flotily 14 námořních lodí. 

 

****tři válce (baťovského válcovacího stroje z dvacátých či třicátých let asi ještě) o cca metrovém průměru, umístěné ve sloupci nad sebou )

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

---