Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 463 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Můj Písmák - II.díl - Proč jsem si nevzal Pištu Hufnágla
datum / id13.04.2022 / 530539Vytisknout |
autorZbora
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaMůj Písmák,
zobrazeno469x
počet tipů22
v oblíbených2x
Prolog

Co pro vás znamená Písmák? Zasáhl vám nějak do života? Pro mě bylo dění na Písmáku od začátku spojené hodně s osobním setkáváním, srazy, výlety, hospodami, chatami a čteními. Až na Písmáku jsem začal poznávat lidi, se kterými jsem si v životě fakt rozumněl. A když jsem někoho z Písmáka poznal osobně, většinou jsem pak i líp chápal co a proč píše. Narazil jsem tady na jednom místě na spoustu lidí, se kterými jsem toho měl hodně společného, a tím nemyslím zdaleka jen psaní, které bylo vlastně jen druhotným projevem toho, že jsme všichni nějakým způsobem zvláštní, místy možná až roztomile nebo méně roztomile divní.

Můj Písmák - II.díl - Proč jsem si nevzal Pištu Hufnágla

 

 

Docela by mě zajímalo, jestli se Písmáci scházeli, případně scházejí ještě někde tak intenzivně, jako v Praze. Mezi lety 2000 a 2010 se v hlavním městě konala alespoň jednou do týdne nějaká Písmácká hospoda, kde se spolu družily a hluboko do noci popíjely desítky autorů. Chodili jsme často do restaurace U růžového sadu na náměstí Jiřího z Poděbrad, na zahrádku na Pražačku, do pizzerie Luciano v Nuslích, a později do STS Chvojkovice Brod tamtéž. Ve spoustě putyk jsme se sešli třeba jen jednou a příště si zase dali sraz jinde, podle toho, kdo setkání zrovna organizoval. Srazy se pořádaly také v parcích, kde se polehávalo na dekách a popíjelo laciné víno z blízkých vietnamských večerek. Na Parukářce, ve Stromovce, nebo na Kampě, kde se Papouch, přijevší z Brna ve své škodovce, koupal po pátém litru vína v Čertovce.

 

Kouzelné na tom bylo, že jsme se pokaždé sešli v odlišné sestavě. Někteří autoři přišli jednou a pak už je nikdo nikdy neviděl, někdo mimopražský se zastavil jen proto, že měl zrovna cestu kolem, spousta lidí chodila občas, jednou za měsíc, jednou za půl roku. Někteří lidé kde se vzali, tu se vzali, přišli jednou a pak chodili na všechny akce třeba rok, než náhle někam zmizeli a už nikdy nepřišli. Ale tvrdé tlachavé jádro – tváře, které byly vidět často, tvořilo počítám tak 30 možná 40 pražáků a středočechů.

 

Mimo tyhle veselé večírky, na kterých se pod maskou literárního dýchánku děly ty nejstrašnější věci, jaké si dokážete představit, se písmáčtí autoři vídali ještě na četných autorských čteních pořádaných většinou pod hlavičkou spřáteleného elektronického magazínu Totem. Ty probíhaly zpočátku v Týnské literární kavárně u Staroměstského náměstí. Když jsme se do ní po čase už nevešli, dění se přesunulo do obřího sklepního prostoru literární kavárny Řetězová ve stejnojmenné ulici, kde se scházelo i kolem padesáti účastníků, včetně literární elity. Později, když začal zájem zase upadat, přesunuli jsme se do komornější literární kavárny Fra na I.P. Pavlova, kde jsme pořádali čtení vlastně donedávna.

Někteří lidé, co chodili na autorská čtení, nechodili tak často do písmáckých hospod a naopak, ale velká část z nás byla k vidění občas tam i tam. Autorské čtení mělo oproti obyčejné hospodě takovou jakoby předehru, kterou byla nutnost „přetrpět“ recitaci veršů. Pak už ale většinou vše probíhalo podle mustru známého z hospod. Mezi stoly se motaly mátožné postavy, pily vše, co teklo, a čím víc toho bylo, tím byly dialogy (a někdy i monology) zasvědcenější a hlasitější. Neobešlo se to samozřejmě bez husté mlžné clony z tabákového kouře – v té době se ještě mohlo kouřit prakticky všude a značná část poetů si zapalovala jedno cigáro od druhého.

 

Vysoko nad tím vším ale čněly celovíkendové srazy na chatách a chalupách, nebo prostě jen tak se spacákem v přírodě. Na nich se teprve mohla dokonale rozvinout bezbřehá kreativita písmáckých osobností, podpořená vydatnou zásobou alkoholu, přivezeného sem v kufrech aut s rokem výroby odkazujícím hluboko do minulého století. Vznikaly zde nejen neotřelé verše, ale i přátelství na život a na smrt a početná manželství. Vezmu to ale popořadě…   

 

 

První sraz, na kterém jsem byl, se jmenoval Jdeme na vánoční pivo a konal se v roce 2004 U krále Brabantského pod Pražským hradem. Lyryka s Egilem jsem poznal hned. Oba do puntíku splňovali mou představu básníků. Majestátní Egil s plnovousem seděl v příjemně vytopeném sále v dlouhém kožichu a šále, kouřil dýmku a složeným kapesníkem si utíral čelo. Drobnější Lyryk vedle něj zdánlivě zanikal. Pil jednoho turka za druhým a kouřil dlouhé cigarety. Bavili se spolu o daktylech a trochejích. Trochu jsem znejistěl a přisedl si raději k chlapíkovi, který se tvářil přívětivěji. Vypadal jako řezník, který si právě odskočil z porážky prasete, jen jeho blonďatý účes ukazoval, že je nejspíš uvnitř citlivým fanouškem chlapecké vokální pětice Lunetic. „Ahój, já jsem JiKo, umíš žonglovat s pivem?“ zeptal se a začal nad stolem dělat rukama piruety s plným půllitrem. Nejdřív jsem se bál, že nás vyhodí hned poté, co to tady můj nový kamarád vykropí, ale JiKo působil ve své produkci velmi sebejistě a nikdo z přítomných jí nevěnoval pozornost, jen Egil pozvedl shovívavě obočí a pokračoval v jambech, takže jsem se uklidnil a vyčkával příchodu Pišty Hufnágla, na kterého jsem se těšil jak malé dítě na kašpárka.

 

Asi to máte taky tak. Člověka, kterého znáte jen podle nicku a jeho příspěvků na Písmáku si nějak představujete, a když ho pak vidíte v reálu, celá vaše představa se úplně zhroutí, protože přijde někdo úplně jiný, než jste si vysnili. Upřímně, kolikrát se vám v životě stalo "přesně tahle jsem si tě představoval"? Třeba Vesuvanku jsem si představoval jako mírně korpulentní pětadvacítku s dlouhými černými vlasy, snědou pletí a uhrančivýma havraníma očima. Prostě dívku zpod Vesuvu. Pak jednou do Kavárny pod Vesuvem, kde Vesuvanka stylově pořádala Písmácké čtení, vstoupila drobná mírná blondýna seniorského věku o francouzských holích, na kterých měla tlustým černým fixem vytegovaná písmena V E S U V A N K A. Prostě Punks not dead!

 

Pišta Hufnágl je doktor, tedy lékař. Lékaře si člověk představí jako jistou autoritu. Značné autority požíval také na Písmáku. Jeho autorita byla tak velká, že si na tomto webu vpodstatě neustále ze všech a ze všeho dělal až cynickou intelektuální legraci a nikdo si nedovolil mu oponovat. Měl jsem tedy obrázek Pišty Hufnágla uložený v hlavě jako vysokého silného nedostupného muže středního věku s chlupatou hrudí a srostlým obočím, hustými černými vlasy učesanými na pěšinku a brýlemi. Když do hospody vtrhnulo rachitické postpubertální torpédo s účesem Světlany Nálepkové a pohledem Václava Upíra Krejčího, které za sebou na vodítku vláčelo dvoumetrového vlka, co se do všech radostně zakusoval, usoudil jsem, že moje schopnost odhadu není úplně bystrá.

 

 

Ten den jsem se seznámil se spoustou báječných lidí, mimo jiné i s Pištovou nastávající, které říkal něžně Kateřina druhá, jelikož těsně před tím, než se seznámili, rozešel se s jinou Kateřinou, řečenou Bebitkou, která se tím pádem stala Kateřinou první. To jsem ale ještě ani jednu z obou Kateřin neznal. Kateřina druhá přišla později a potkali jsme se u baru, kde na mě špulila zadek v upnutých kožených kalhotách a smyslně si hrnula z čela vlasy: Ahoj, já jsem Pomíjivá, pomůžeš mi najít záchod? Samozřejmě jsem jí pomohl.

 

V průběhu večera jsem začal poznávat, že tohle jsou lidi, kteří umí žít a se kterými nikdy není nuda, a po sedmém pivu mi připadalo, že se známe od nepaměti. Když si mě v půl jedné v noci vyzvedávala moje tehdejší přítelkyně, protože jsme šli ještě někam pařit, postála chvíli ve foajé a pak se mě venku upřímně vyděšená ptala, co to bylo proboha za bandu pošuků. To ještě netušila, že už jsme se nakazili a že mezi tyhle pošuky od nynějška už oba patříme.  

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.04.2022 08:11:45dát kritice tipAbakus

na ďalekom východe - pohľadom z Prahy sa žiadne zrazy nekonajú. Alebo aspoň o nich neviem. Nie som si istá, že ak by bol, šla by som naň. Mám rada  svoj kúsok anonymity. 

Sem som sa dala gevoliva viazanému slovu.

08.04.2022 08:17:19dát kritice tipZuzulinka

svého času jsem na nějakých srazech byla, v Ostravě na Stodolní asi nejsilnější, kde jsme se potkala s Theou v tramvaji, a2a2a, Zlym, Hrbolem a dalšími a tehdy to byla celkem pařba dokonce s fotografiemi, které někde mám, Olomouci a ve taky Valmezu - tam to bylo na zahradě jednoho autora z Litery - Papoucha myslím, ale už si to přesně nepamatuji (vím jen, že jsem cestou zpět platila pokutu za rychlost - což tedy u každého, kdo mě zná vzbudilo salvy smíchu, poněvadž jezdím jak v autoškole)....jinak od Prahy je to trochu dál pro mě... ale byla jsem i v Praze na nějakých křestech atp. Protože nejsem příliš alkoholový typ, tak mi tato setkání většinou nepřinesla nic moc světoborného. Spíš zklamání a takový ten pocit, jako když někdo střízlivý sleduje bandu opilých a většinou různě labilních lidí s extrovertními sklony, což pro mě jako introverta bylo v té době dost enuchopitelné (tedy k mému zděšení, nic ve zlém, zle to nemyslím ale umělci obecně jsou dost rozervaní lidé). Já tak tedy šla většinou kvůli poezii a jak sám píšeš, o poezii to moc nebylo. Ta čtení většina jen přetrpěla, nebo už ve stadiu, kdy se četlo většina nebyla schopna číst... nicméně několik vzácných přátelství se stejnými mimoni jako jsem já u mě doposud přetrvalo, ovšem v soukromé rovině... 

07.04.2022 17:13:04dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Hezké vzpomínky. Nejsem bohužel typ holdující příliš alkoholu, ale taky jsem podobně "divná"...

07.04.2022 16:59:41dát kritice tipJanina6

Hehehe, tak Pištu jsem si teda taky představovala trochu jinak :-) Byl bezva. A Pozorovatel se nezúčastňoval? 

A netušíš, prosím, jak se daří Mořskému koníkovi (neboli Martinez)? Dělala několik let srazy a čtení v Brně, jednou jsem se na takovém viděla i s tebou. A teď už jsem o ní dlouho nic neslyšela... doufám, že je v pořádku.

06.04.2022 16:27:56dát kritice tipsidonia

:-D

suprovní čtení!

06.04.2022 09:46:48dát kritice tipOdpoutaný Prométheus

Nikdy nevím dopředu, co pro mě bude Písmák znamenat včera

06.04.2022 09:39:482 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Jako bych Pištu viděl. Vždycky mě děsně prudil svými komentáři, někdy tak jedovatými, až jsem k němu za tuto schopnost pojal jistou náklonnost. Když jsem jednou jel kolem Prahy (myslím tím přes Nusle), domluvil jsem se s ním na schůzce u Lucky Luciana. Přišel s celou rodinou i s Vlkem, přesto to byla veliká, skoro bych řekl památná pitka. Od té doby jsme stále v kontaktu. Škoda, že ty své jedovatosti trousí už jen na Facebooku.

06.04.2022 09:28:12dát kritice tipkouzelná_květinka

díky za zpátky do minulosti!!! :-)

05.04.2022 15:57:53dát kritice tipNorsko

Taky jsem ochutnal víno z poháru

05.04.2022 15:00:44dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Takže to bylo všude stejné. Tak to mě uklidňuje. :)

05.04.2022 10:30:015 tipů dát kritice tipThea v tramvaji
redaktor poezie

Já jsem asi kdysi (pokud mne paměť neklame) dokonce pořádala srazy tady u nás v Ostravě! V letech 2004-2006. Je to už historie zapadlá pod silnou vrstvou prachu a spoustu si toho už (možná i naštěstí) nepamatuju, ale vím, že na prvním setkání v klubu Klid na konci Stodolní ulice nám zařídili hudební vsuvku Hrbol a Zetor. A tam jsem také poprvé potkala dvě nádherné básnířky Zuzulinku a Craerassy. Těch večerů bylo víc... U Křižánka s námi seděl kněz a ten se neustále dožadoval, aby ho někdo fotil s cigárem u pusy, jak vypouští dým :) Hrbol četl ubrus. Můj David byl z toho vyplesknutý asi podobně, jako tvoje přítelkyně.Do Pecivála za námi myslím poprvé dorazil Zlý. A v Desperádu mi někdo ukradnul batoh se zápisky. Na policii jsem pak nahlásila, že měl nevyčíslitelnou hodnotu! Jak jinak, když byl plný poezie :) Bylo mi řečeno, že jsem neměla tančit na stole, ale hlídat si své věci. No jo... měli pravdu.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor