Ve frontě

Před zavřenými dveřmi nervózně postává mladý muž. Zničeho nic k němu přichází další, zhruba dvacetiletý.

Muž 1: Chlape mizerná, kde se vy tady berete?

Muž 2: Vás to překvapuje? No, to je život...

M1: Život? Člověče, víte vy vůbec kde to jsme?

M2: No, vím, no. A taky vím jak jsme se sem dostali...

M1: O tomhle se s váma bavit odmítám! Odmítám, slyšíte, odmítám! Jako posledního jsem viděl vás a stačí chvíle tady ve frontě a mám vás tu zase. Co jsem komu udělal...

M2: Udělal jste to, že jsem přišel sem hned po vás...

M1: Takže vás to trefilo?

M2: Trefilo. Dali jsme si to navzájem, my dva...

M1: Tak to je dost komické, že nás i do fronty poslali společně...

M2: To je život...

M1: Život? Byl vůbec život to naše první setkání před chvílí?

M2: Nemáte strach když tady čekáme spolu zrovna my dva?

M1: Přiznávám, že v těch troskách, když jste se přede mnou ukázal, jsem strach neměl a přece jsem to chytil. Ale teď strach mám. Asi se mě budou na vás ptát...

M2: A mě na vás jak by smet...

M1: Se mnou si obavy nedělejte. Já byl ve válce. Ale co moje žena a dítě? Žijí jak krysy v bunkru a ještě teď neví, že už jsem tady. Za ně ponesete odpovědnost!

M2: Vy už máte, teda měl jste, rodinu? No, to mě je sotva 19. Taky jsem měl sny, přání, touhy, plány... A teď čekám tady...

M1: Proč jste probůh tak mladý k nám odcházel? To vám přeskočilo?

M2: To ty sny. Taky jsem chtěl rodinu, studovat, postavit dům... A armáda nabízela velké peníze. Kdo mohl čekat, že začne to peklo a že povolají i nás...

M1: Prosím vás, slovo peklo tady ani nevyslovujte! Bojím se ho víc než vašich kumpánů...

M2: Mrzí mě, že jsem vás připravil o rodinu. O radost vidět svoji dceru jak roste... Odpusťte prosím.

M1: Však jsme byli oba ve válce a byli jsme si nepřáteli. Taky nejsem dvakrát nadšený, že jsem zrovna já vás připravil o sny. Moc se omlouvám.

M2: Víte vy co, až tam přijdeme, myslíte že...

M1: Člověče, myslím na to samé! Když už jsme si vzájemně zničili ten život tam, měli bychom se tady jeden za druhého přimluvit

Dveře se otevřou a zpoza nich se ozve výzva:

Hlas: Andryj, dobrovolník ukrajinské domobrany a Nikolaj, ruský kadet - Boží soud je připraven. Vejděte!