Pohádka o stínu

 

Stín zloděje

kradoucí se daleko křepčeji nežli

sám zloděj

dorazil do vsi dřív a 

utišil psy

 

Stíny psů se sice

nedaly zmást ale

vyly jen šelest a ševel

jak už tak stíny vyjí

 

Kdo by se vzbudil

jen kvůli ševelu tklivému

za noci tak vláčné

za které kráčí  zloděj pomaleji

než sám

jeho stín...

 

Jen jedna žena v noci bděla

sama zpívala 

na krku kříž z rudého zlata

pro který zloděj šel

za stínem

přede vším

 

A byla by mu kříž dala

aby ho dál 

sama 

nenesla

kdyby jipožádal

 

Ale 

když přišel do vsi

jak pán jako hejsek

v hedvábných papučích skákal

ze slaměné střechy na slaměnou střechu

točil se v okapech jako voda

nahlížel do oken hlavou dolů 

jak meluzína

on

stínu zbavený zloděj

i vrah

 

Jedinou ženu zpívající si 

nenašel do východu slunce

 

Pak psi šli  spát

a zloděj odtáhl ze vsi pryč

s hanbou a rukama prázdnýma

nekrvavýma

on

a za ním jeho stín

 

 

 

 

---