Dívka a moře - Mangrovy III.

Mangrovy

(květen 2003)

III.

Hodina nebyla nic moc, neztráceli proto čas a zmizeli mezi kořeny. Rázem se octli v jiném světě. Šero hustého listoví snížilo viditelnost pod vodou na necelé dva metry. Ještě k tomu museli dávat pozor, aby v mělké vodě nevířili silnou vrstvu bahna u dna. Po několika metrech, během nichž potkali jen pár barakud, narazili na větší prostor, kde na popud dívky sejmuli ploutve. Čočka plaval první a občas jejich špičkami vířil kal před jejím obličejem.

Dál postupovali ručkováním po kořenech. Šlo to docela dobře a jen jednou se trochu vylekala, když jí dřevo pod rukou ožilo. O jaký druh užovky jde zaznamenat nestačila, protože okamžitě zmizel v šeru vody. Byl to však řádný macek, jehož tělo nedokázala prsty obejmout.

Právě se kochala pohledem na půlmetrového rejnoka připláclého ke dnu  nad nímž právě proplouvali, když Čočka prudce zastavil. Narazila do něho a oba vystrčili hlavu z vody přidržujíce se kořenů.

„Co blbneš? Kop si mě do hlavy,“ vyčetla mu.

„Máš dávat pozor, nemám oči na chodidlech,“ bránil se.

„Hlavně jestli je máš aspoň vpředu. Viděl jsi toho rejnoka nebo hada? Je to tu úžasný.“

„Jenže přecpaný. Tohle je asi jednosměrka a plavem v protisměru. Narazil jsem na karetu. Netváří se, že bude ochotná uhnout nebo couvat.“

„Kde je?“ nazvedla se ve snaze zahlédnout želvu přes Čočkovu hlavu.

„Pěknej kousek a zabírá většinu kanálu. Je to tu nízký i na přelezení.“

Eretmochelys imbricata imbricata je poddruh želvy karety pravé, žijící v Atlantickém oceánu, a vyznačuje se nádherně do jantarova zbarveným krunýřem. Jeho okraje jsou nepravidelně lemovány černými pruhy. Jde o mírumilovného tvora, ale naštvat ji se nevyplácí. Čenichem  podobným zobáku dokáže ošklivě poranit.

Dívka se rozhlédla po kořenech nad hlavou a objevila dostatečně velký otvor. Ještě šlo o to, jak k němu dosáhnout. Stoupnout si na bahnité dno mohlo skončit zabořením do bahna. Vrstva silná půl metru i víc dokáže uvěznit nohu stejně bezpečně jako beton. Nebezpečný mohl být také rejnok spočívající jen několik desítek centimetrů pod jejími prsy. Setkání s jedovatým ostnem by v těchto podmínkách pravděpodobně nepřežila.

 „Myslíš, že ji neukecáš, aby uhnula?“ navrhla Čočkovi nejpřijatelnější východisko.

„Hele, nejsem ty a ještě k tomu vypadá, že jí dochází trpělivost. Třeba má rande a strach, že partner foukne.“

 „Zkusím vyšplhat nahoru, a ty odcouvej na moje místo. Pozor na rejnoka,“ navrhla.

Čočka souhlasil. Byl sice pro potřebný gymnastický výkon mnohem silnější, ale dívka pružnější a obratnější. Jsou případy, kdy galantnost musí stranou. Otočila se na záda a zachytila rukama za kořeny nad hlavou. Potom se sbalila do vajíčka, aby vzápětí vytrčila spodní část těla vzhůru. Měla pouze jeden pokus na zachycení nohama. V případě nezdaru riskovala setkání s rejnokovým jedovatým ostnem. Podařilo se. Chvíli odpočívala zavěšená hlavou dolů, než vyručkovala po liáně visící mezi kořeny a dostala horní část těla k otvoru, který si před tím vyhlédla. Přehmátnout nejprve jednou rukou, potom druhou, uvolnit nohy a prolézt do bezpečí již bylo dílem okamžiku.

„Čočko, můžeš,“ zahlásila, když před tím prozkoumala pohledem nejbližší okolí, „jen nevím, jestli ze sebe nesedřeš neoprén. Ta mezera je úzká. Měla jsem co dělat, abych se protáhla.“

„Děvenko, chlapi maj výhodu, že jim nenarostly prsa. Takže pokud jsi se protáhla, prolezu taky,“ rýpl si společník, zatímco opatrně couval na místo, které dívka před chvílí opustila.

„Jasně, ale nemít je, určitě by vám chyběly,“ vrátila poznámku stejným tónem a odepnula opasek, kterým ulehčí potápěči cestu vzhůru.

„To záleží na tom jak vypadaj, ale abys neřekla, ty tvoje se mi fakt líběj. Už jsem je párkrát viděl, když jsi pobíhala nahá po palubě. Jen bych si chtěl někdy taky sáhnout.“

Usmála se. Věděla, že je to od Čočky snaha o zlehčení situace. Rukama se držel kořenů vedle své hlavy, roztažené nohy vzepřené o další výhony, na dně neodhadnutelná hloubka bahna s rejnokem, a před obličejem cvakající zobákovitý čumák netrpělivé želvy.

„To musíš ke mně, a pak si klidně sáhni. Mám sundat neopren hned nebo počkat až vylezeš? Jsem zvědavá, jestli se nevytahuješ,“ pokračovala v lechtivé diskuzi a přitom vyzkoušela, zda volně sepnutým opaskem dosáhne Čočkovi na nohy. „Teď musíš dát nohy z kořenů. Zachytím je opaskem a podržím, abys nenakopl chudáka rejnoka. Ještě bys mu ublížil.“

„Jasně, mně tu želva chce ukousnout nos a jí jde o rejnoka. Řekni až budeš připravená.“

„Teď!“ zavelela.

Podařilo se zachytit nohy dřív, než klesly pod hladinu a podvléknout opasek nad kolena. Neměla obavu, že kamaráda neudrží. Vždy měla v poměru k drobné postavě dost síly, a od počátku pobytu na Mary se Zrzounem trénuje Wing Chun. Figuru si však úzkostlivě hlídá, protože zastává, názor, že ženská má vypadat jako ženská a ne kulturista.

„Výborně, teď se musíš otočit a zůstat napnutej, jak špagát. Jinak dostaneš žihadlo do prdele, což by se ti asi nelíbilo.“

„Hele, já ti tu vyznávám lásku a ty mluvíš o mým pozadí urážlivě. Náhodou holkám se vždycky líbilo, koukej o něm mluvit slušně.“

Při řeči se pomalu přetočil na záda a ručkoval po kořenech vzhůru. Dívka napjala všechny síly, aby zároveň zdvihala spodní část těla. Když byl asi  dvacet centimetrů nad hladinou vyrazila uvolněnou cestou kareta. Čočka toho využil, skrčil nohy a na okamžik použil proplouvající želvu jako stupátko. Potom již bylo jednoduché protáhnout se otvorem k dívce.

„Díky Prcku, můžu ti dát aspoň pusu?“

„To bylo keců a skončí to u obyčejný pusy,“ ušklíbla se.

„Neprovokuj nebo z tebe ten neoprén sundám,“ tvářil se vážně.

„Na to nemáš, ale pusu beru,“ trochu zčervenala, „pokud ji neodflákneš.“

Neodflákl a na neopren nedošlo možná jen proto, že neseděli na zrovna pohodlném místě.

„Umíš,“ ohodnotila polibek a koukla na hodinky, „teď bysme měli pokračovat, pokud chcem něco vidět. A ještě něco, na Mary jen kamarádi, když mě šéf najímal byla to jedna z podmínek. Jestli si s někým z posádky na lodi začnu, končím.“

„A na břehu?“ zajímalo Čočku.

„Tam jsem vlastní paní.“

- pokračování -