Padám v propast, vítr lana hází

v rukách se mi jako písek drolí

zrak mi mlží vrstva černých sazí

maže z mysli obraz zlatých polí.

Padám, soumrak hltá zbytky jasu

v uších hvízdá vzduchu plíce prasklá

v pustém nitru marně hledám spásu

řeka víry samým žárem vyschla.

Padám střemhlav, metrů zbývá málo

v zádech křídla místo tíhy rostou

přát si zkouším, ať to za to stálo

ať je teplo pod tou mlhou hustou.

Spadla jsem a zem pode mnou studí

mrtvou mě teď snad už někdo vidí.