APEL V ŽALOBYTÍ

Zapomněli jste,
Květy opustily skrýše,
Vůní se prolíná,
Ptačí opereta,
Vítr rozčechrá,
Mříže býlých mračen,
V modři se utápí,
Svět smíchu bez pláče...

Vládnete,
Ruka zahubí ptáče,
Před trnem dlaň neschováš,
Ale krví posvětíš,
Náhrobky předků,
Kážete,
V ocelové pavučině,
Svíráte mušky,
Stříbrné,
A duha studem padá,
Zavírá oči,
Odvrací tvář...

Pouhý nádech,
Cenu má zlata,
V hlíně schovaný,
Záblesk světlých dnů,
Co přesvědčí vás za druh prosby,
Kolena tlačí chladný štěrk,
Ruce sepjaté v křeči bílé,
Tak co víc chcete,
Abyste odešli...

Černý kouř ovívá kýče,
Mrtvoly ne nepodobné stromům,
V závětří kosti,
Skvrna na svědomí,
Upadá vlídnost,
Dvornost usychá,
Tráva zčernalá,
A naděje vadne,
Vykročíš...naposledy...kam?
Někam...

Otevřeš pohled do kraje,
Tam leží domov,
Jeho ruiny,
Utopen ve voskovém moři,
Přituhlo...už taje...
Troska lesku chytá jiskřičku jara,
Stéblo zlaté lapá po dechu,
Po zeleni,
Pták upustí pírko,
Důstojně opouští hnízdo zvratů,
Opět vzletí,
Pírka ochutnají vítr,
Dým v lůně pochová,
Syny ztracené...

Plakej dál,
To je cena míru,
Naše slovo platí,
Vždy a všude,
Nemáš právo mínit jinak,
Přijdeme v jinou dobu,
Zase zasejeme chmury,
Plakej si...cožpak chceš žít věčně?

To slunce ale chová váhu velikou,
Nevezmeš mi už více,
Jedinou kapičku krve,
Voda zčeřelá do věčnosti,
Drahokam zítřejších oblohy,
Nový bude svět,
Nový ve staré kazajce,
Přesto se nadechneme,
Přesto povstaneme,
Přesto vykročíme,

Kvítek jediný barvou vzplane,
Bílou,
Mír je tady,
Skončilo bojování zaslepených víček,
Skončilo napořád,
Odteď jen oči jasné,
Hledět budou v moudrosti,
Odteď je mysl rozvážná,
Už nechvěje se prst na spoušti...

Mír...
...nechť je padlým lehká zem,
Nechť nezapomeneme hloupost,
Pro níž ulehli navěky,
Nechť spatříme vlčí máky,
A klopy starců blyští se vzpomínkou,
Děti nedychtí vzít život,
Ušetří jej pravý hrdina...

Ten bílý kvítek za zřícenou zdí,
Zamává naposledy,
Dětem do výšin nebeských,
Kdy zástupy jich se plouží,
Tváře strnulé strachem,
Bez slz, bez ozdoby...

Nechte toho,
Krve není nikdy dosti,
V jednom těle,
Ale zla je hodně obvykle,
I v pouhé útlé duši,
Zastavte to!

Uhaste ohně divé,
Chceme mír,
My děti staré, mladé,
Chceme být živé!
My stromy chceme obrůst vlasem listí,
My květy toužíme se skvět,
My lány chceme zlátnout,
My nebesa plynout v modři,
My ptáci musíme zpívat,
My pastýři pást,

Nechte toho...zastavte to!

Odteď...

...navždy...

...už nikdy více!

Budeme pamatovat,
Že stalo se to,
Budeme oslavovat konec,
A hrozbám dalším dáme veto.

Spěte...

...my musíme bdít!