Světlo

Je mi světlo

ptáci hovoří k těm dole z výšek

a jejich stíny padlé jako andělé

letí dlažbou ulic

jakoby kdosi házel záchranné kruhy jen tak

a my ve slunečních brýlích je ani nezahlédneme

koupil jsem od smutného pána v dlouhém kabátě posledních pět narcisů

a z toho jeden, který ještě nebyl rozvit

aby bylo co k Velikonocím na hřbitov

obdarovat jak hroby, tak i rozptylové loučky

a plni pomíjivostí ještě smět odejít domů

a zapálit tam svíce

aby hvězdy této noci snad nezapomněly rozsvítit

a pak se dívat na ty z protějších chodníků

jak stojí u přechodů a dveří do vietnamských hospod

kde se zázrakem kov mění na rum

že by i Kristus záviděl

a vidět jak lidem z chlastu rostou jazyky a křídla

než je najde ráno jako Ikary

však je mi světlo

a z mraků velkých jako břicho březí toulavé feny

padají stříbrné deště

a my Jidáši natahujeme dlaně k nim

zda prší

a na srdcích nosíme peněženky

na očích vteřiny tmy každého zamžiknutí

a na rtech políbení skutečná jako smrt

to jsme my

toužící po modrých okamžicích pravdy

a po lži našich těl

i po pokojích osvětlených jen majáky policejních vozů

protože nemůžeme se rovnat těm z prvních stran časopisů

ale i ty půl vteřiny, kterými se na tebe dívám

jsou více než všechna věčnost

a tvé silonky přehozené na židli

jsou jediné, co ještě vidím v šeru předměstí tohoto  

když zvednu zraky z tvého klína