Pegasojednorožčí pohádka pro malé i velké každého věku od -100 do 101

Jisté jednorožčí mamince a pegasímu tatínkovi se narodilo mezi jinými pegasojednorožáčatami, pegasáčaty, jednoropesáčatami, jednorožáčaty i jedno pegasorožáče, bylo o něco menší než ostatní pegasorožáčí, jednorožáčí, jednoropegasáčí, pegasáčí sourozenci a taky vypadalo jako by mělo menší chuť do života ve který vstoupilo.

Lidi sice říkají, že taková stvořeníčka neexistují, ale to je tak strašlivě namíchlo, že se začali lidem natruc schovávat a na oplátku tvrdí o lidech, že to jsou oni kdo neexistují, mnouc si při tom škodolibě kopýtky, třouc si jednorohy o sebe, jako i přátelsky se poplácajíc navzájem křídly při tomto tvrzení. Přistoupili i k naprosto radikálnímu kroku, kdy všechna souhvězdí přejmenovali podle jmen svých hrdinů a jedním z nich bylo, tušíte správně, zatím ve vyprávění malé pegasorože. Už rodiče malého špuntíka byli natolik duchaplní, že ostatním dětičkám dali tak fádní jména jako Jindra, nebo Ludvík, tomuto jedinému pegasorožáčímu dítku nechali vložit jméno od prvního pegasího kněze Pegase, jenž byl zároveň první svého druhu, jelikož jako sirota vypadl z lúna své mrtvé matky Medúsy, když kolem chodil s lelky strašný vrahoslav, totiž blbec Perseus.

Co se neví, Perseus si neužíval dlouho svého kralování, za jedné bezhvězdné noci (bylo strašlivě zataženo, jako by mělo dojít k vraždě) Pegas truchlící nad svou matkou, kterou nikdy nepoznal, přikradl se do Perseových královských komnat v pirátském kostýmu s falešnou dřevěnou nohou a vycpaným němým papouškem na rameni, který měl pásku přes oko, sám v pirátském kostýmku se svým vlastním vycpaným papouškem, taktéž v pirátském kostýmku... Pegas držel mezi kopýtky obří kudláckou mačetu, až donutil strachem počůraného Persea skočit ze skály, po té co ho klečící Perseus prosil o milost, dovolávajíc se všech řecko-římsko-sumersko-babylónských bohů, dostalo se mu odpovědi s kopancem do ciferníku od Pegase: 'Jsem křesťan, vole!' spadl Perseus do hlubin a Andromeda se stala královnou, leč šovinističtí historikové ji jmenují jako Persea, nebo Persea 2.0, jelikož po korunovaci nosila podle zvyku falešný královský vous, mužské šaty a sluneční brýle.

A jméno malého pegasorožáčete bylo Åjinmnøs, ale jelikož to nikdo nedokázal vyslovit říkali mu jen Jin. To ale malého Jina strašlivě štvalo, jelikož si z něho všichni utahovali, že je Číňan a tak v mladém věku pouhých 1313 let odešel z domu rodičů páchat do světa mnohé skutky hodné hrdinů. Postavil Řím, pak ale šli kolem Romulus a Remus. Postavil zeď v Číně a ne jednu, pak ale lidi přestali věřit na pegasorožce s tím, že je to nesmysl, zatímco draci jsou věrohodní. Objevil Ameriku, ale jeho mapa se při zpáteční cestě rozmočila, pršelo tak strašlivě, že se rozhodl, že už žádný kontinent objevovat nebude. Bojoval s draky, ale jistý Jirka našel na lesní cestě jeho deník.

Jin se vrátil celý skleslý a smutný z hrdinských dobrodružství po světě, nemajíc dosud družku uvědomil si, že možná udělal chybu při páchání hrdinských činů, jelikož jak seznal, štěstí mu to nepřineslo. Dal si moudře kopýtko k jednorohu, složil oslnivě stříbrnobílá křídla (často na svých cestách musel nosit zahalovadlo křídel, neb okolojdoucí mimojdoucí byli za ukrutných bolestí oslepeni jasem křídel,) a jal se přemýšlet nad svým dosavadním štěstím a došel k názoru, že štěstí začíná koupí rodinného krbu a o zbytek že se postará všemocný osud, který nechodí po horách, ale po pegasích, jednorožcích, jednoropegasích a pegasorožcích.

Jin koupil v Horním Bachu krb, maskován jako zabijácký asasín dokonale zapadl a oblafnul kutilochtivé návštěvníky, nadto si dal přes oči roušku, aby neomdlel z cen ve světě lidí, neboť mnoho zlatých dukátů z cestování mu nezbylo. Aby si zajistil přízeň osudu postavil kolem krbu i dům, sedl si do houpacího křesla s náhodně otevřenou knihou na náhodně vybrané straně 42 a jal se nyní čekat na kroky osudu.

Osud nelenil, kolem Jinova krbu obestavěného domem jela v drožce maskovaná jednoropegasí slečna jako perská princezna a přesně před Jinovými domovními dveřmi vedoucích ke krbu se té slečně zlomilo u drožky kolo.

"Ach mé kolo," vykřikla ta slečna, v tom Jin zavřel knihu na straně 42, sfoukl jediným mocným protipožárním dechem v krbu oheň, proběhl devíti pokoji a byl v cukuletu před tou bědující jednoropegasí slečnou. Tu v mžiku přestalo zajímat zlomené kolo a ihned se osudově do Jina zamilovala. Jin se pohotově zeptal jak se jmenuje a když se mu dostalo odpovědi, že Nij, bylo jim oběma okamžitě jasné, že osud opět na svých cestách tvrdě makal a že se taková nabídka neodmítá a pustili se bez prodlení do nových pegasů, jednorožců, pegasorožců a jednoropegasů. A to je konec, žili spolu dalších 8766544677898776554311456 let a dělali děti, dokud byli plodní a proto si plným právem zaslouží svá souhvězdí.