Nad ránom

errata (oprava překlepu)

Text bych mysticky nedramatizovala, je vcelku šikovně sestavený, aby se s ním dalo COKOLI. Nad ránem se umírá dobře, neboť je to výhodnější než vstát. Jakkoli smrt přimhouří oči nad protivnou aktivitou Slunce, a to dokonce snad až oslněním, je ve svém poslání spolehlivá a výkonná podobně jako jmenované vesmírné těleso. Mrtvých neubyde, neboť člověk se z homo sapiens sapiens v žádný vyšší ani hologramový či homologovaný typ dosud nevyvinul. Smrt dělá svou práci dobře, a tak žádní zombíci.

Jedině snad v pohádkách o Pandrholovi, anebo u Terryho. Krysí Smrť. Samozřejmě rovněž v Bibli a další literatuře.   

ja teda asi vôbec nie som mystická /ale prežijem to/

Smrť prižmúri oči nad východom slnka mi vyskakuje isté prímerie /keď nekosí, čiže nad ránom vnímame istý pokoj,aj keď zdanlivý...čo dopĺňa hneď mŕtvi ostanú aj po smrti /medzi nami /

I tak málo slov unese poselství...

u mňa 2 a pri trojke dúfam, že to tak aj ostane. 

Silné, 

první verš je expozicí dilematu hodnot, co má větší, o co jde především a hned druhý rámuje oblast - vítězství, kolik jich může být, v jakých podobách? Totální, sladké, Pyrrhovo?

Druhé dvouverší nastoluje pozorovatele, který je zároveň aktérem. Přimhuřuje oči ... zvláštní, až mystický okamžik těžko dohmátnutelný množstvím interpretací. A možná, že právě každý konkrétní výsledek odhaluje ne autora, ne báseň, ale to, co je zač čtenář.

Těžiště vnímám v závěrečném dvouverší. Kýl mířící ke dnu. Nikdy nespočine nad hladinou. Široce aplikovatelné od dnešní války po osobní pády.

Celé je to bez zbytečného slova očesané na kost, na lidskou kost.