Kámen

Proč se mě pořád někdo ptá, co dělat má?

To že se pořád směji neznamená nic, já jen piju víc.

 Neobjevil jsem svatý grál, pouze jsem svou masku nesundal.

I tlukot srdce slyším míň a míň, chytá mě splín, už to cítím, co chvíli zkamením.

A pak puknu jako kámen náhrobní,  stejně jako všichni mě podobní.

Stejně jako u toho hrobu, ze kterého jde strach, mě potká krach.

Na toho muže v něm, jehož rodina ho tak milovala zcela zapomněla.

Matka se ze ztráty syna pominula, jeho žena se do jiné náruče přesunula.

A co jeho dcera? 

Ta na tátu dočista zapomněla