Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kolenoskopie

25. 04. 2022
1
2
206

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Láďa, jak asi už víte, je velmi velký hrdina a válečný veterán, který se vůbec ničeho nebojí. Kromě doktorů s MUDr. před jménem. Těch se bojí strašlivě moc. Když ho třeba bolí ucho, tak to tají, pouze je nevrlý, tajně trpí a nakonec mu praskne bubínek, takže k doktorovi se stejně jede. Doktor pak moc nadává, lamentuje a jmenuje se pan Václavík. Je moc hodný. Moc mu ale vadí, když někdo udělá nějakou zdravotní hloupost. Třeba se vsadí o sáček sušených hub, že vypije skleničku vyjetého oleje, pak se dostaví žaludeční křeče a volání: Já chci umřít, já chci umřít.

Nejhorší na Láďovi je, že vůbec nechce chodit na pravidelné preventivní prohlídky. To ho totiž vůbec nic nebolí, připadá si jako Jura a tak si myslí, že jít na takovou prohlídku je úplně zbytečné. Zbytečné to ale není vůbec a když Láďa nemá rozum, tak ho mám já a pan doktor Václavík. Třeba tuhle minulou středu.

Chodil jsem takhle po lese, sbíral plodnice jedlých hub, zejména suchohřibů, a najednou vidím, jak proti mně sbírá houby, zejména holubinky, pan doktor Václavík. Pozdravili jsme se, nahlédli si vzájemně do košíků a pak pan doktor řekl: Luboši, to je ale náhoda. Zrovna s vámi potřebuji mluvit.

Já jsem řekl: Mluvte.

Pan doktor řekl: Víte, potřeboval bych, aby za mnou Láďa přišel do nemocnice a podstoupil preventivní vyšetření jménem kolonoskopie. Když mu to ale řeknu, tak nepřijde.

Já jsem řekl: Ano.

Pan doktor řekl: Luboši, nevěděl byste, jak ke mně Láďu nějak nenásilně dostat? Kolonoskopie je nepříjemná ale důležitá a dokáže zachránit život.

Já jsem řekl: Pane doktore, je to velmi jednoduché. Až Láďovi budete posílat pozvánku na vyšetření, tak tam místo kolonoskopie napište kolenoskopie. Já se postarám o zbytek.

Pan doktor mi poděkoval velkou holubinkou, a pak jsme se každý vydali svým směrem.

Druhý den dopoledne za mnou přiběhl Láďa. Mával pozvánkou na lékařské vyšetření, celý se klepal a volal: Luboši, ty můj nejlepší kamaráde, představ si, že mi přišel povolávací rozkaz na kolenoskopii! To je hrozné, tuze moc se bojím.

Já jsem řekl: Láďo, vůbec se neboj, kolenoskopie nic není.

A vlastně jsem nelhal.

Láďa řekl: Dobře, Luboši, když to říkáš ty, budu ti věřit.

Já jsem řekl: Ano. A víš co? Zajedeme tam rovnou, ať na to nemusíš myslet.

Láďa souhlasil, tak jsme rychle, než si to stačil rozmyslet, vytlačil z garáže moped, nasedli jsme a jeli do nemocnice. Láďa cestou vyzvídal, co všechno o kolenoskopii vím. Ptal se, jestli je nepříjemná, jestli nebolí a jestli si před ní neměl doma alespoň umýt kolena, když mu je budou přezkušovat. Naštěstí jsem řídil, tak jsem mohl říct: Nemluvit za jízdy s řidičem.

Díky tomu jsem Láďovi nemusel sprostě lhát.

Když jsme přijeli do nemocnice, našli jsme kastról enterologické oddělení, posadili se na sedačku a čekali, až bude Láďa předvolán. Láďa si spokojeně pobrukoval a pohrával si s čéškami, protože si myslel, že mu budou dělat něco s nimi a ne něco s něčím úplně jiným. Měl jsem výčitky.

Vtom se rozrazily dveře a objevil se pan doktor Václavík v gumové zástěře, holínkách a v legrační lékařské čepičce. Usmál se na Láďu a řekl: Pane Láďo, pojďte, už na vás čekáme.

Láďa zbledl, protože pochopil, že je něco ve velmi velkém nepořádku.

Řekl jsem: Láďo, promiň, musel jsem.

Láďa řekl: Luboši, chápu to.

A pak začal hrozně moc křičet, protože se na něj ze dveří vyřítily čtyři svalnaté sestřičky, popadly ho a vnesly do vyšetřovací světnice. Láďa pouze křičel a jinak vůbec nic nedělal, s ženami se totiž nepere. Je gentleman. Kdyby na něj místo sestřiček vyběhli zlí Němci, byl by s nimi ámen.

Dveře se zabouchly, bylo slyšet funění, a věty jako: Pane Láďo, nebojte se, nebojte se, nevrťte se, povolte a už to bude, dostanete obrázek. Pak se udělalo skoro úplné ticho a pak najednou celou nemocnicí zaduněl zvuk připomínající zatroubení jelena dvanácteráka v říji.

Za dvacet minut vyšel Láďa ven, nesl si obrázek Gabčíka a Kubiše a řekl: Luboši, všechno je v pořádku. Děkuji ti. Jsi opravdu můj nejlepší kamarád. Bez tebe bych toto důležité vyšetření, které by měl pravidelně podstupovat každý člověk nad 50 let, nikdy nepodstoupil.

Řekl jsem není zač, ale to už mě uchopilo osm svalnatých rukou ještě svalnatějších sestřiček, které mě zvedly do vzduchu a zanesly do vyšetřovací místnosti...

Z nemocnice jsme se vraceli vyšetření oba dva. Trochu mě bolelo pozadí, ale opravdu jen nepatrně. Láďa si vesele prozpěvoval, protože byl spokojený, že má kolenoskopii za sebou a dlouho na ni teď nebude muset jít. Tak jsem se k němu přidal a prozpěvovali jsme si oba dva.

Tak a to je dnes všechno a jsem rád, že jste tuto povídanku dočetli až sem, protože se jedná o speciální poučnou zdravotně preventivní povídanku užitečného typu, kterou když dočtete a jste mladí padesát plus, tak si taky za odměnu můžete nechat dojít udělat kolenoskopii.

 


2 názory

Aru
26. 04. 2022
Dát tip

úplně jsem dostal chuť ne na kolenoskopii, ale na vlastní psaní o prevetních prohlídkách ;)


Abakus
25. 04. 2022
Dát tip

a prečo to nemôže ísť bezbolestne s kamerou?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru