O Helence

Helenku jsem potkala v prvním ročníku na střední škole v Praze. Já jsem si poprvé myslela, když jsem ji viděla, že je to nějaká studentka, protože byla hodně mladá a vypadala, a furt vypadá, jako holčička. S Helenkou jsme si začaly hned rozumět. Naučila jsem ji se zvedákem, a všechno, jak se mnou pracovat.

Helenka je moc fajn člověk, protože řekne, co si myslí, a hlavně co se týká intimní stránky, nebo jsme si udělaly mezi námi takový slovník, jako je „boča“, ale to vám nemůžu napsat co to je, protože to je až moc, to byste to nahlásili a já bych to musela sundat z webu ???? Taky jsme spolu mluvily narovinu. Když jsem ji poznala, tak mi řekla, že třeba tohle nebude dělat, ale to nebylo tím, že by nechtěla, to vůbec ne, ale to bylo tím, že byla strašně drobounká. Ale to nic nezměnilo na tom, že jsem ji měla ráda i mám ráda. Třeba jsme spolu zažili školu v přírodě, kde to bylo poprvé, kde jsem ji poznala trošku jinak než vychovatelku. To je vždycky lepší, když s vámi někdo pracuje i mimo stále pracoviště.

Umím si představit jaký to byl pro takovou holčinu jako je Helenka šok, když se s lidmi s postižením setkala poprvé a hned šla s námi na školu v přírodě. Když teď potřebuji pomoc jako je sehnat někoho na noční, tak když může, vždycky přijde.

Byla se mnou na Žižkovské věži, protože tenkrát dostala nějaký kupón, to byl na té Žižkovské věži do restaurace a já jsem měla tenkrát narozeniny, tak mě vzala s sebou a oslavily jsme tam moje narozeniny. Nebo Helenka teďka dělá osobního kouče a měla slevový kupóny, tak mě vzala na sebepoznávací víkend, co se mi hodně líbilo, a hlavně mi to hrozně dalo.

S Helenkou třeba ležíme jenom tak v posteli, nebo si otevřeme vínko, a děláme si ze sebe srandu … vždycky se spolu hodně nasmějeme. Co bych chtěla s Helenkou ještě zažít? Určitě všechno, co budu moct.

Doufám, že se vám tento článek líbil a Helence taky.